Profesor financí varuje, krach se blíží

Pochopte faktory soudobého úpadku světové ekonomiky a pamatujte, že záleží na velkých hráčích. Pokud někdo říká, že banky jsou pevné a krize se jich týkat nebude, může to být pitomost.

Tak nějak jeden z vysokoškolských profesorů, specialistů na finančnictví, nahlíží na dnešní svět financí.

Vysokoškolský profesor Oldřich Rejnuš je autorem několikasetstránkové knihy věnované finančnictví a tomu, jak svět finančních a kapitálových trhů obsluhuje reálnou ekonomiku. Zlí jazykové by ho kvůli jeho vystoupením možná nazvali prorokem krachu.

Listujeme-li Rejnušovou knihou Finanční trhy, použití slova krach ovšem spočítáme na prstech našich rukou. Jsou zde prostým vyjmenováním připomenuty krachy novodobé historie. Prvním z nich byl krach na newyorské burze v roce 1929, který je v Americe známý jako tzv. černý čtvrtek a v Evropě jako černý pátek. Než ty otřesy přišly do Evropy, byl už pátek, před sto lety existovalo zpoždění. Dnes se informace šíří rychlostí blesku a nákaza se šíří okamžitě – burzy padají napříč světem najednou, respektive s časovým posunem daným otevírací dobou burzy.

Novodobé krachy a blížící se černá labuť

Jako další ve svém seznamu krizí Rejnuš uvedl krach amerického akciového trhu v roce 1987 (tzv. černé pondělí), krach japonských akcií v roce 1990, krach amerického NASDAQ v roce 2000 a poslední celosvětový propad akciových trhů v roce 2008. V knize Finanční trhy se pak objevuje i varování, že krachy představují prudké pády burzovních indexů v řádech desítek procent v průběhu několika dní. Když nastoupí burzovní krach, znamená to vlnu výprodejů, paniku a vymizení nákupních příkazů. Kdo by kupoval akcie, když to vypadá, že na ulicích poteče krev? Tyto krachy ovšem nepřinášejí jen ztráty investorům, dopadají i na fungování ekonomik.

V jiné knize, kterou náš profesor publikoval v roce 2016 pod názvem Finanční trhy: Učebnice s programem na generování cvičných testů, je na straně 378 dokonce vyslovena i konkrétní předpověď krachu: Až jednoho dne (a nebude to již asi trvat příliš dlouho) dojde k situaci, že se již poruchy ve financování neomezí pouze na některé země, resp. na jednotlivé regionální oblasti, jak tomu bývalo doposud, ale vážně naruší alokační funkci celého světového finančního trhu a tím i fungování celého světového finančního systému. Tím ovšem vznikne globální světová hospodářská krize, která bude mít nesrovnatelně silnější intenzitu, než tomu bylo kdykoli v minulosti, a navíc, vzhledem k nebývale rozsáhlé celosvětové migraci různých etnik může nabýt i jiného než pouze ekonomického a sociálního rozměru.

Pozor, velcí rozhodují

Když profesor Rejnuš předstoupí před publikum, slovem krach rozhodně nešetří. Nebojí se říci zkazím vám náladu, ale to asi ode mne čekáte a začne rozvíjet důvody, proč má ke krachu dojít.

Podívat se můžete koneckonců sami: 

Jedna z Rejnušových přednášek nesla název Klíčové faktory soudobého úpadku světové ekonomiky a budoucího rozpadu Evropské unie. Na úvod přednášky se publikum dozvídá, že o všem rozhodují ti velcí a ti malí do toho moc co vrtat nemají. Následuje přehled toho, kdo jsou ti nejvýznamnější hráči – měřeno populací a hrubým domácím produktem jako měřítkem ekonomické výkonnosti. Když se něco bude dít v malém státě, jako jsme my, Řecko nebo Slovensko, tak to prakticky nikoho nezajímá. Naopak když se bude hroutit Německo, Itálie nebo třeba Francie, bude mít Evropa problém – může to Evropu zničit. Podobně jsou na úrovni celosvětové podle vybraných kritérií významné Spojené státy nebo Čína.

Ekonomičtí obři podle HDP. (Zdroj: Bank, 2015, data.worldbank.cz)
Autor: Radovan Novotný

Ekonomičtí obři podle HDP. (Zdroj: Bank, 2015, data.worldbank.cz)

Po úvodu navazuje poznámka pravděpodobně vytržená z přednášek věnovaných vysvětlování fungování finančních trhů a jejich provázanosti s reálnou ekonomikou. Finanční trhy úzce souvisejí s fungováním bank a každodenním platebním stykem, tedy s finančním systémem – havaruje-li finanční systém, zhavaruje platební styk a tím i reálná ekonomika. Politici si prý pletou mnoho věcí a neví, jak to v ekonomice funguje a jak jsou systémy provázány, pokud někdo řekne, že naše banky jsou pevné a nás se žádná krize týkat nebude, to může být úplná pitomost.

Peníze v kapse slečny nejsou kapitál

A tak se přednášející rozhodne odhalit, jak finanční svět vlastně funguje. Vztahy na finančních trzích lze popsat schématem zachycujícím na jedné straně ty, kteří jsou zájemci o kapitál nebo peníze. Na straně druhé stojí investoři coby poskytovatelé peněz a kapitálu. Ti, kdo si půjčují a zaměstnávají kapitál, pak vydávají finanční instrumenty, například cenné papíry – kupříkladu dluhopisy nebo akcie. Ti, kdo půjčují anebo investují, nabízejí své úspory a peněžní prostředky – část svého majetku svěřují prostřednictvím nákupu finančních instrumentů finančním trhům.

Výklad pana profesora rozhodně není učebnicově nudný. Tak třeba si pan profesor vzpomíná, jak si dobírá slečny na svých přednáškách: Slečno, já vás odhaduju na to, že máte v kabelce 1500 korun. Je to kapitál? A slečna řekne ano. Pan profesor slečnu ale vyvádí z omylu: Ano slečno, to jsem si kdysi myslel taky. On to není kapitál, protože peníze, které jsou v kapse, nejsou kapitál. Kapitál musí nést výnos.

Připomeňme, že výnos může být kladný i záporný, investor může jak vydělat, tak prodělat. Uznejme, že peníze v kabelce slečny jsou vcelku pěkným způsobem, jak vysvětlit rozdíl mezi peněžním a kapitálovým trhem. Peníze v kabelce slečny jsou součástí trhu peněžního, kapitálem by se staly, až když by je slečna investovala na kapitálovém trhu do nějakého finančního instrumentu, třeba do akcií nebo dluhopisů.

Prorok krachu a zkázy?

Pan profesor pokračuje v přednášce. Je jasné, že investování neznamená pouze nakupování finančních instrumentů, vždyť existují nemovitosti, pozemky nebo alternativní investice, jako je zlato nebo stříbro. Tón hlasu v tuto chvíli zdůrazňuje rozdíl mezi investicí do reálného instrumentu a investicí do instrumentu finančního. Minuty poté profesor brněnské techniky posluchačstvo ohromí prohlášením: já jsem své pojištění už dávno vybral jenom proto, že se obávám, že finanční systém musí zkrachovat.

Strach a obavy, které to u posluchačů vyvolává, je prohlubován dále: Máte v ruce finanční investiční instrument. A ten instrument je pouze právní instrument, že máte nějaká práva, práva na něco. (…) to může fungovat pouze ve státě, kde je vymahatelnost práva, kde se práva dovoláte a kde ten stát je pevný a to právo si uchrání a nezhroutí se.

Sdělení pokračuje: Závisí také, jak se říká, na emitentovi. On to nemusí být stát, může to být podnik. A když se akciová společnost, tak se vám všechno zhroutí. Podívejte se na to, jak to třeba vypadalo v Americe, když se zhroutil General Motors. On tam měl v podstatě v Americe podle toho systému třeba i penzijní fondy, kam lidé dávali peníze, jejich zaměstnanci, ti se investovalo do General Motors, a když se General Motors složil, tak se v podstatě složili aji ti potenciální důchodci, což pro pravdu není docela dobré.

Možná aby sdělení nevyznělo jako poplašná zpráva, řečník nabízí uklidnění: …a jestli si někdo myslí, že všechny penzijní fondy jsou bezpečné, potom vám ukážu, že ano. I když tam nikdo nekrade, to je regulováno, to je v pořádku. Ale ty podmínky na finančních trzích jsou takové strašné, že si je za chvilku vykreslíme. Napětí graduje a někdo v publiku možná dumá nad tím, jestli by neměl také své finanční instrumenty raději prodat a koupit něco reálného.

Odkud a kam tečou peníze a kapitál?

Přednáška pokračuje opět poněkud nudnějším výkladem toho, jak peněžní a kapitálové toky obsluhují hospodářství. Pan profesor za pomoci učebnicového schématu popisuje, jak směřují toky přidané hodnoty a související peněžní toky, vždyť vztahy mezi trhy zboží a služeb, trhy výrobních faktorů a finančními trhy v rámci ekonomického systému jsou spletité.

Trochu to schéma popularizujme. Na jedné straně stojí firmy, na straně druhé domácnosti a tyto vzájemně obchodují. Jdeme nakoupit do supermarketu (na trh zboží), odvážíme si plný košík, cestou obchodní pasáží se necháme ostříhat (byli jsme na trhu služeb) a za všechno platíme (toky výdajů za zboží a služby). Na straně druhé stojí produkční jednotky (firmy), ti, kdo zboží nebo službu vyrobili, prodali, dodali. Všichni, kdo přispěli, museli svůj meziprodukt prodat a za to dostali peníze. K tomu, aby mohli produkovat, potřebovali pronajmout prostory, pozemek, najmout lidi, šli tedy na trh výrobních faktorů, zde nakoupili a zaplatili.

Toky přidané hodnoty a související peněžní toky.
Autor: Radovan Novotný

Toky přidané hodnoty a související peněžní toky.

Trhy, kde se obchoduje s něčím hmatatelným a reálným, jsou v tržní ekonomice nutně spjaty s trhy finančními. Pan profesor to vysvětluje zdůrazněním, že proti fyzickému koloběhu se musí točit koloběh peněžní, vždyť za všechno se musí platit. Když fyzické toky tečou pomalu, pak se peněžní toky pohybují také pomalu. A pokud se rychle nakupuje, roste zájem i o vstupy, fyzický tok se zrychluje a nutně se zrychluje i peněžní oběh, peníze se točí rychle. Paul Samuelson prý o tomto kdysi prohlásil: Peníze jsou mazadlem oběhu, a jestliže peníze ztuhnou, mazadlo došlo, systém se zadře.

Když peněžní oběh zmrzne

A už jsme zase u krize: A ta finanční krize v roce 2008 způsobila, že spadly kurzy akcií, všichni zchudli, všichni začali šetřit, tím, že začali šetřit, podniky neměly odbyt, podniky začaly krachovat, začalo se propouštět z práce a začaly se snižovat mzdy. Banky se bály jedna druhé, to znamená přestaly si půjčovat a peněžní koloběh ztuhl. Potom nastupovaly centrální banky, začaly tisknout peníze, nastupovaly vlády, začaly to, dá se říci, privatizovat, kapitálově vstupovat do těch krachujících bank, ale ten svinčík po tom zůstal až dodnes, ten se nevyřešil.

Finanční trh umožňuje financovat, to znamená půjčovat a vypůjčovat. Tak třeba produkční jednotka potřebuje nový soustruh, jde na finanční trh, domácnosti půjčí peníze, to znamená třeba za dluhopis, za akcii, a produkční jednotka jde na trh výrobních faktorů, tedy fyzického kapitálu, a tady si koupí nový soustruh. Takto funguje finanční systém a v rámci něho finanční trhy. Vysvětlení se opět stočilo k učebnicovému výkladu – finanční systém naplňuje funkce depozitní, kreditní, uchování hodnoty, funkce likviditní, ochrany proti riziku a funkce politická.

Tak jak je tento přehled papouškován v učebnicích finančnictví, je tento popis vcelku nudný. Když ale slečna studentka panu profesorovi u zkoušky vysvětlí, že hotové peníze, na rozdíl od většiny finančních (investičních) instrumentů, sice vykazují prakticky nulovou výnosnost; na druhé straně se však vyznačují nejvyšší likviditou, pan profesor bude nadmíru spokojený. Ano, likvidita je o možnosti převést finanční instrument na peníze, hotové peníze jsou likvidní a pohotově dostupné, na straně druhé pětiletý termínovaný vklad má likviditu mizernou.

Nejste-li likvidní, pivo si nekoupíte

Rejnuš k vysvětlení likvidity používá popularizační příklad: Finanční instrumenty jsou likvidní, když si pan kolega koupí akcie, tak to znamená, že když zmáčkne večer myš, tak může v hospodě sedět za dva dny, protože burza vypořádává D+2. Když tu akcii prodá přes RM systém, tak tam sedí už večer, protože vypořádává on-line. Ale zkuste prodat nemovitost a jít do hospody. To znamená, možná za těch půl roku, co by to trvalo, by pan kolega tu žízeň ztratil. Je velká škoda, že české učebnice se píší strohým definičním způsobem a tyto příklady chybí.

Teoreticky je 1000 Kč v peněžence slečny více likvidnějších než 1000 Kč na jejím běžném účtu. Výběr z bankomatu může selhat, podobně jako platba kartou. Zbývá dodat, že více likvidní budou menší bankovky – pětitisícovou bankovku bude asi obtížnější někde udat. A to už jsme u funkce platební, finanční systém by nám měl umožnit platit, máme platební karty, zadáváme platební příkazy atd.

A kdy tedy nastoupí ten krach? Kdyby to někdo věděl, mohl by na tom vydělat majlant. Stačí koupit nějaké opce, shortovat nebo zvolit vhodné finanční deriváty. V moderním finančním světě už existuje mnoho způsobů, jak vsadit na budoucí vývoj. Kdo budoucnost dobře odhadne, s vhodně vybranými finančními instrumenty vyhraje. Tedy pokud podle proroctví blížícího se krachu vše nezkolabuje. Pak se ke slovu dostanou spíše reálná aktiva, hlavně ta likvidní.

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 5. 2017 23:28