Kdykoliv se objeví medvědí trh, investoři si znovu uvědomí, že akciový trh je pro jejich úspory poměrně riskantním místem. Je faktem, že na toto zapomínáme, pokud si v současné době užíváme výnosy plynoucí z býčího trhu. Bohužel je toto část z kompromisu mezi výnosem a rizikem. Chceme-li získat vyšší výnosy, budeme muset podstoupit větší riziko.
Pro mnohé investory je volatilní trh příliš velkým soustem, ale i v tomto případě mohou hledat alternativy. Jednou z nich je nepochybně tzv. peněžní trh (money market; jedná se o část finančního trhu jako celku). Peněžní trh je známější jako místo, kde si velké instituce, korporace a vlády řídí své krátkodobé peněžní potřeby. Nicméně individuální investoři mají na tento trh také přístup prostřednictvím řady různých nástrojů. V tomto článku si představíme vybrané druhy těchto nástrojů, které se dají považovat za ty hlavní.
Co si máme představit pod termínem peněžní trh?
Peněžní trh je určitou podsekcí trhu s fixními příjmy (fixed income; typicky dluhopisy). Obecně si můžeme myslet, že termín fixní příjem je synonymem pouze pro dluhopisy, ale ve skutečnosti jsou dluhopisy jen jedním z druhů těchto nástrojů. Rozdíl mezi peněžním trhem a trhem s dluhopisy spočívá v tom, že se peněžní trh specializuje na krátkodobé dluhové nástroje se splatností do jednoho roku. Investice na peněžním trhu se také nazývají peněžními investicemi právě z důvodu jejich krátkých splatností po stránce časového horizontu.
Nástroje peněžního trhu jsou emitovány vládami, finančními institucemi a velkými korporacemi. Tyto nástroje jsou velmi likvidní a považované za mimořádně bezpečné. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto nástroje jsou na druhou stranu poměrně konzervativní, oproti ostatním instrumentům nabízejí investorům podstatně nižší výnosy, což má své logické odůvodnění.
Jedním z hlavních rozdílů mezi peněžním a akciovým trhem je skutečnost, že většina nástrojů peněžního trhu má velmi vysoké nominální (jmenovité) hodnoty, což omezuje přístup pro individuálního investora. Nejsnadnější cestou, jak získat přístup na peněžní trh, je přes tzv. podílové fondy peněžního trhu. Tyto fondy sdružují dohromady aktiva tisíců investorů proto, aby za ně nakoupily vybrané nástroje peněžního trhu do portfolií. V této oblasti existuje několik různých nástrojů, které mají různé výnosy a rizika, a nyní si některé z nich představíme. Respektive se zaměříme na ty z našeho pohledu nejdůležitější.
Pokladniční poukázky
Pokladniční poukázky jsou nejlépe prodejné nástroje na peněžním trhu. Jejich popularita spočívá především v jejich jednoduchosti. Pokladniční poukázky jsou v podstatě prostředkem, jak vlády jednotlivých států mohou získat peníze od veřejnosti. Pokladniční poukázky jsou krátkodobé nástroje se splatností do jednoho roku od data jejich emise. Tyto nástroje se dají zpravidla pořídit za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota (par value). A když dojdou do své splatnosti, investor obdrží nominální hodnotu v plné výši. Výnosem je tedy rozdíl mezi pořizovací cenou a cenou, kterou obdržíme k datu splatnosti. Pokud si tedy nakoupíme pro lepší přehled například pouze jednu poukázku s nominální hodnotou 1 000 Kč za 990 Kč na počátku, náš hrubý výnos bude za stanovené časové období 10 Kč.
Mezi nesporná pozitiva těchto nástrojů můžeme zařadit jejich velkou bezpečnost, protože jsou kryté vládami jednotlivých států, i když zde můžeme narazit na realitu poslední doby, kdy investice do státních investičních nástrojů nemusí být vždy úplně bezpečná. Na akademické půdě byly tyto nástroje vždy považované za tzv. bezrizikové. Nevýhodou pokladničních poukázek je nepochybně jejich malý výnos, protože, jak již bylo zmíněno, jsou považovány za mimořádně bezpečné. Korporátní dluhopisy, depozitní certifikáty a podílové fondy peněžního trhu v tomto směru často poskytnou vyšší výnosy. Je dobré také zmínit, že nemusíme dostat plnou nominální hodnotu nástroje, pokud bychom se jej rozhodli prodat (a tím zpeněžit) před datem jeho oficiální splatnosti, což by nám garantovalo právě jeho plnou hodnotu.
Depozitní certifikáty
Depozitní certifikáty jsou svým způsobem termínované vklady u bank. Tyto nástroje jsou obvykle vydávány komerčními bankami, ale mohou být nakoupeny také prostřednictvím makléřských firem. Nesou v sobě konkrétní datum splatnosti, určitou úrokovou sazbu a mohou být vydány v různých nominálních hodnotách podobně jako dluhopisy. Stejně jako u všech termínovaných vkladů si nemůžeme vložené zdroje kdykoliv jen tak vybrat. Opakem jsou samozřejmě klasické běžné účty, kdy to problém není. Depozitní certifikáty nabízejí o něco vyšší výnos než pokladniční poukázky, protože je zde trochu vyšší riziko, že by banka zkrachovala. Pravděpodobnost, že by ale velká banka zkrachovala, je přeci jen obecně malá. Samozřejmě výše výnosu závisí i na dalších faktorech, mezi které můžeme zařadit současné prostředí úrokových sazeb, kolik peněz jsme zainvestovali, doba do splatnosti a konkrétní banka, kterou jsme si vybrali. Je dobré se podívat na trhu, jaké jsou konkurenční nabídky.
Hlavní výhodou depozitních certifikátů je jejich relativní bezpečnost a možnost znát jejich návratnost dopředu. Ve srovnání se spořicími účty si obecně vyděláme více a nebudeme vydáni v milost a nemilost akciového trhu. Navzdory zmíněným výhodám mají depozitní certifikáty dvě hlavní nevýhody. Výnosy jsou poměrně nízké ve srovnání s jinými investičními příležitostmi a naše peníze, které lze předčasně vybrat pod hrozbou zaplacení penále, jsou svázané s délkou života depozitního certifikátu.
Inspirováno článkem na serveru Investopedia.
