FED: co čekat

Včera začalo poslední letošní zasedání FEDu. Výsledek je skoro jistý a skoro jistě trhy nepřekvapí: po roce dojde ke druhému utažení americké měnové politiky za posledních deset let, čímž se sice horní hranice klíčové sazby posune na 0,75%.

Mnohem důležitější než výsledek však bude to, jakou zprávu FED trhům vyšle. V minulých letech FED opakovaně prognózoval mnohem strmější růst sazeb, než co nakonec nastalo a než co očekával trh (loni touto dobou např. viděl FED sazbu na konci roku 2016 na 1,25–1,5%), a byl tak svá očekávání nucen v kolizi s méně inflační realitou opakovaně snižovat. Během letošního roku je pak zmírnil natolik, že se nyní shodují s očekáváním trhu – dle mého tak na minulém zasedání definitivně skončilo období, kdy FED se svými prognózami seshora kontinuálně „konvergoval“ k trhu. Klíčovou otázkou pro trhy je, co se s jeho výhledem stane dál. Zde bude Fed zvažovat dvě protichůdné věci. Na jedné straně výraznou nejistotu ohledně síly oživení v EMU (Brexit, volby ve Francii) i ve světě (Čína) a silný dolar, který je zčásti odrazem těchto nejistot – všechno jsou to faktory globálně proti-inflační. Na druhé straně se však bude muset vypořádat s potenciální (hospodářskou) politikou nového amerického prezidenta. Její inflační dopady přitom zamlžuje jak vícero opatření, které na inflaci můžou mít vliv (fiskální stimulus, omezení imigrace), tak nestálost postojů jejího nositele. V takovém prostředí se mi jako nejpravděpodobnější jeví v podstatě vyčkávací mód, tj. jenom malý posun v očekáváních sazeb směrem nahoru. Mnohem větší jestřábí posun uvidíme poté, co politika nového prezidenta dostane konkrétnější rozměry.