České dluhopisy se učí plavat v post-intervenčních vo­dách

Tomáš Holub z ČNB se včera také přidal k hlasům tlumícím sázky na rychlý růst úrokových sazeb. Z pohledu ekonomů se zdá být více než jasné, že si na vyšší úrokové sazby budeme muset počkat do roku 2018.

Tomáš Holub z ČNB se včera také přidal k hlasům tlumícím sázky na rychlý růst úrokových sazeb v Česku. Podle jeho prezentace nelze současnou prognózu ukazující na růst úrokových sazeb od třetího kvartálu 2017 brát úplně vážně. Jedná se o modelový výstup, který měl více než cokoliv jiného sloužit jako “vodítko pro správné načasování kurzového závazku” – k prvnímu kroku k utažení měnových podmínek. I z našeho pohledu se zdá být více než jasné, že si na vyšší úrokové sazby budeme muset počkat do roku 2018. Do chvíle, kdy se usadí post-intervenční volatilita na koruně (zatím pravda nijak vysoká) a kdy se přece jen více přiblíží konec měnové expanze v eurozóně.

Z tohoto pohledu krátký konec české dluhopisové křivky již nevypadá až tak předraženě jako před vypnutím intervenčního režimu.Po výprodejích v posledních několika dnech se dvouletý výnos českého dluhopisu pohybuje v okolí 0 % a poptávka se na těchto úrovních pravděpodobně stabilizuje. To ostatně potvrdila i včerejší aukce, kde poptávka po dluhopisu se splatností v roce 2019 dosáhla necelých 4 miliard euro. Při porovnání s únorovou dvouletou aukcí, kde bylo poptávané množství skoro trojnásobné, to na druhou stranu na žádnou velkou nákupní horečku nevypadá.

Dnes ČNB zveřejní výsledky platební bilance za únor a uvidíme v detailnější struktuře, proč musela centrální banka intervenovat – kumulovat devizové rezervy. Věříme, že v únoru podobně jako v lednu dál rostly především sázky na silnější korunu (přebytek ostatních investic na finančním účtu). Ty podle našich odhadů mohly kumulativně v předvečer konce intervencí činit až 50 miliard euro.