Hlavní navigace

Akcie rekordně padají. Blíží se další ekonomické dno?

8. 8. 2011
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Trhy mají rozum, proto je americká dohoda o navýšení dluhového stropu nenabila optimismem. Naopak rekordně spadly. Co si z toho máme vzít?

Jako by ze sebe dostaly všechen stres z posledních týdnů. Tak vypadaly trhy na konci minulého týdne. Nadpisy ekonomického zpravodajství se psaly samy – Pražská burza nejníže za dva roky, Akcie zažily nejhorší týdenní propad za poslední tři roky nebo Hodnota světových akciových trhů za týden klesla o 2,5 bilionu dolarů. A aby toho nebylo málo, v sobotu přišla zpráva o tom, že úvěrový rating Spojených států amerických byl poprvé v historii snížen z nejvyššího stupně (po pravdě – koho to překvapilo?). Jak na to budou trhy reagovat, si asi není těžké představit.

Ještě na začátku minulého týdne se přitom trhy alespoň na chvíli zelenaly, když byla oznámena dohoda amerických demokratů a republikánů o navýšení dluhového stropu. Proč optimismus nevydržel déle než den? A co tak zásadního se v minulém týdnu stalo, že propady jsou rekordní? Řítí se ekonomika opět do recese a čeká nás tedy druhé dno? Na odpovědi jsme se ptali ekonomických analytiků. Čtěte také: Dluhový strop v USA, další dobrý důvod ke krizi

Trhy mají rozum

Proč trhy zareagovaly na americkou dohodu o navýšení dluhové stropu pozitivně jen asi na den?

Jiří Tyleček, X-Trade Brokers: Trhy vždy reagují na soubor fundamentů a ne pouze na jeden. V pátek před uzavřením dohody bylo zveřejněno špatné číslo amerického HDP za druhý kvartál a brutální revize růstu ekonomiky na začátku roku. Vzhledem k takto špatným datům však trhy prakticky nereagovaly. Již také několik týdnu eskalovala evropská dluhová krize a reakce na akciovém a komoditním trhu byla spíše vlažná. Po schválení dohody obchodníkům došlo, že pozitivní impuls bude pouze krátkodobý. Vždyť USA míří k zadlužení ve výši 100 % HDP a tato dohoda vede k dalším obrovským schodkům rozpočtu v dalších letech – jakkoli se tváří jako úsporná! Proto trhy zahřměl příkaz „sell“.

Aleš Michl, Raiffeisenbank: Protože mají rozum.

Michal Stupavský, Conseq Investment Management: Na tuto situaci se musíme dívat jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého pohledu. Investoři se z krátkodobého hlediska obávali, že pokud nedojde ohledně dluhového stropu k dohodě, zachvátí světové finanční trhy panika podobná té z konce roku 2008, ne-li horší. Je potřeba si uvědomit, že americký dolar již po mnoho desetiletí působí jako světová rezervní měna. Jinak řečeno, většina obchodních transakcí se ve světě vypořádává právě v dolaru, centrální banky drží většinu svých devizových rezerv v dolaru prostřednictvím amerických vládních dluhopisů (Treasuries), komodity jsou obchodovány v dolaru (např. ropa či zlato), americký finanční trh v podobě akcií, vládních a korporátních dluhopisů je největší na světě a samotná americká ekonomika je podle svého HDP největší ekonomikou světa.

Status quo je tedy již několik desetiletí takový, že světová ekonomika a finanční trhy stojí primárně na dolaru. Pro drtivou většinu investorů je tak představa, že by mohla vláda klíčové ekonomiky světa zbankrotovat, naprosto nepředstavitelná. Pravděpodobně nikdo nedokáže říci, co by default neboli platební neschopnost USA znamenala. Jednoduchá odpověď by mohla znít: v krátkodobém horizontu několika dnů, týdnů či měsíců totální chaos, v horizontu několika kvartálů výrazný propad světové ekonomiky.

Americká politická elita brnkala na nervy světovým finančním trhům poměrně dost dlouho, politické divadlo bylo vskutku obrovské. Nakonec se republikáni a demokraté prezidenta Obamy za pět minut dvanáct dohodli, díky čemuž si mohli investoři alespoň na chvíli oddechnout. Primární krátkodobé riziko bylo zažehnáno.

Proč nicméně netrvala pozitivní reakce finančních trhů déle? Kromě prohlubujících se problémů v eurozóně totiž Amerika ukázala, že jí chybí politický leadership a skutečná snaha problémy s obrovským státním dluhem USA řešit. Výsledná dohoda je totiž z dlouhodobého pohledu zcela nedostačující. Limit na dluh se podařilo zvýšit. Dobrá, pomohli jsme si ale? Krátkodobě ano, default nyní nehrozí, nicméně dluh bude dále narůstat. Jeho výši si přitom může normální smrtelník jenom stěží představit. Původní limit byl 14,3 bilionu dolarů neboli 14 300 000 00­0 000 dolarů. Rozpočtové škrty pro příštích deset let ve výši 2,1 bilionu dolarů sice vypadají na první pohled hezky, nicméně jejich větší část by měla být realizována až na konci desetiletého horizontu.

Abych to závěrem shrnul, problém amerického dluhu se z dlouhodobého horizontu zdaleka nevyřešil a jeho výše bude i v příštích letech k poměru k americkému HDP růst. Letos by přitom měl tento ukazatel dosáhnout 100 %.

Nic nového

Je za současnými velmi znatelnými poklesy akciových indexů něco nového, nebo jen graduje známá situace Evropy a Ameriky?

Marek Hatlapatka, Cyrrus: Kromě neutěšené fiskální a dluhové situace v Evropě i USA je klíčovým faktorem skutečnost, že se v poslední době zhoršily údaje přicházející z hlavních ekonomik a ani výsledková sezóna není, zvláště v Evropě, tak přesvědčivá, jako byli investoři zvyklí v posledních dvou letech. Investoři tak nemají žádný podstatný pozitivní záchytný bod, proto je pokles takto prudký.

Aleš Michl: Asi se blíží recese – nebo v ní už jsme, kdo ví. V ekonomice platí stejně jako v životě, že jednou jste nahoře, podruhé dole. Růstové období v rámci cyklu trvá v USA v průměru 42 měsíců (data od roku 1854). Současný růst začal podle modelu v červnu 2009. Zatím tedy červen 2009 až červen 2011 = 24 měsíců růstu. Přijmu-li předpoklad, že současné růstové období nebude o moc delší než průměr (stěží nacházím argumenty, proč by mělo…), pak jsme již za polovinou. Měli bychom být zase ve střehu na recesi. Nebude to holt žádná pohádka…

David Marek, Patria Finance: Jde o reakci na kombinaci tří faktorů: nepřesvědčivé řešení dluhové krize v eurozóně a veřejných financí v USA, série dat naznačujících opětovné zhoršení ekonomické situace a sterilita hospodářské politiky v obou centrech globální ekonomiky.

Jiří Tyleček: Západní ekonomiky se dlouhodobě nacházejí v problémech a dodnes prakticky nevybředly z minulé krize. Existují světlé výjimky jako například Německo, nicméně i této zemi hrozí problémy eurozóny a ztráty německých bank mohou i takto silnou ekonomiku posunout směrem k recesi. Eurozóna je předlužená, Spojené státy čelí podobným problémům a nikdo si se situací neví rady. Zdroj růstu posledního desetiletí, zadlužování a snižování úrokových sazeb, narazilo na své limity a další zdroje prostě chybí. Čili v podstatě se jedná hlavně o staré známé problémy, ty ovšem postupně vygradovaly a staly se významnou hrozbou.

Maximem slabý růst

Přichází druhé dno pro světovou ekonomiku?

Michal Stupavský: Předstihové ukazatele, jako indexy nákupních manažerů, tovární objednávky, objednávky zboží dlouhodobé spotřeby a spotřebitelská důvěra, které se snaží naznačovat směr ekonomik v příštích měsících či kvartálech, alespoň prozatím hovoří o zpomalení růstu na obou stranách Atlantiku, nikoliv o recesi. Navíc rozvíjející ekonomiky i v současné chvíli rostou velice slušně, přičemž jejich podíl na světovém HDP i nadále poroste. Předpoklady těchto ekonomik pro budoucí ekonomický růst jsou mnohem příznivější než v případě ekonomik vyspělých. Rozvíjející se ekonomiky se totiž vyznačují menším množstvím privátního i vládního dluhu v ekonomickém systému, transformují se jejich společenské instituce, formuje se silná střední třída, která tvoří základ silné a odolné ekonomiky.

My proto při řízení našich portfolií pracujeme se základním scénářem, který říká, že světovou ekonomiku v příštích letech čeká mírný, ale stále pozitivní růst. Růst bude rozhodně menší než před začátkem velké krize v roce 2008. Jde podle našeho názoru o tzv. Nový normál (New normal). Pokud bychom dospěli k závěru, že se pravděpodobnost druhého dna světové ekonomiky výrazně zvýšila, naše současné investiční strategie bychom pravděpodobně museli přehodnotit.


Zdroj: sxc.hu

Optimismus? Spíš ne

Milan Vaníček, J&T Bank: Nevím, co nazýváte druhým dnem, ale pokud hovoříme o opětovné recesi, tak se samozřejmě nedá vyloučit, že například pro americkou ekonomiku může nastat opětovné období přinejmenším velmi slabého růstu s potenciálem recese. V tomto scénáři se pak dá spíše spekulovat, jestli se jedná o druhé dno či je to pouze opětovné opakování ekonomického cyklu s tím, že mezi dvěma potenciálními recesemi bylo jen velmi slabé oživení.

Jiří Tyleček: Pokud by přišla krize, bylo by to stále pokračování krize z let 2008, 2009, druhé dno, nebo krize nová? Každý má jiný pohled. Určitě se jedná o výrazné zpomalení a vlády a centrální banky mají daleko méně munice pro boj s krizí, než tomu bylo před třemi lety. Úrokové sazby se často blíží k nule a další zadlužování budou trhy krutě trestat. Zbývá kvantitativní uvolňování, které však ze zkušeností posledních let nebylo právě úspěšné. Situace se prozatím nezdá tak vážná jako v roce 2008 po pádu Lehmannů, nicméně pro boj s krizí dnes nejsou prostředky a toho se trh velmi bojí.

Aleš Michl: Ano. Stále věřím na to, že ekonomika jede ve stylu písmenka W. Tedy pád, oživení, druhé zpomalení.

Benzín bude levnější. Aspoň něco…

Je vůbec ve výhledu nějaký pozitivní impuls?

David Marek: Pozitivním impulsem by mohla být dobrá zpráva z reálné ekonomiky, např. z trhu práce v USA, nebo nové zásadní kroky autorit v USA a eurozóně, zde je ovšem potenciál již značně vyčerpán.

Michal Stupavský: Ano, vidíme několik potenciálních stimulů, které by mohly světové ekonomické v příštích kvartálech výrazně pomoci. Zaprvé je to očekávaný další pokles cen průmyslových komodit, což by mělo tlačit na nižší míru inflace. Nižší míra inflace znamená vyšší reálné příjmy a vyšší koupěschopnou poptávku. Dále velké globální korporace mají obrovské množství volné hotovosti a je jen otázkou času, kdy bude alespoň část tohoto kapitálu investována do nového fixního kapitálu v podobě rozšiřování stávajících kapacit. Rovněž očekáváme, že v příštích kvartálech dolar vůči euru poměrně výrazně posílí, což by mělo poskytnout výrazný stimul evropským exportérům. Pomoci by měla také stabilizace japonské ekonomiky a potažmo globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců, které byly po fukušimské katastrofě významně narušeny.

Jiří Tyleček: Osobně jsem velký pesimista – bohužel. Západní svět musí projít oddlužovacím procesem. Donedávna se říkalo, že zadlužujeme budoucí generace. Nyní to vypadá, že co jsme si během posledních let půjčili, v příštích letech budeme splácet. Česká ekonomika by však mohla z problémů vybřednout relativně úspěšně. Úroveň zadlužení, a to jak státu tak jednotlivců, je u nás přibližně poloviční než na západě, a navíc máme vlastní měnu. To by mělo být v následujících letech devizou.

Jinak nečekám v nejbližší době otočení negativního trendu, i když krátkodobé prudké pozitivní korekce na trzích jsou pravděpodobné. Trpět budou nadále hlavně cyklické akcie a o něco méně energetické a průmyslové komodity. Pokud bych měl najít na současné situaci pozitivum, tak na čerpacích stanicích budeme nakupovat levněji.

dan_z_prijmu

Milan Vaníček: Krátkodobě by pozitivním impulzem mohlo být zlepšení makroekonomických dat, což by mohlo vyřešit negativní riziko opětovné recese v USA.

Co se týče druhého problému s dluhem eurozóny, zde jsem trochu skeptičtější, protože zde pozitivní řešení příliš nevidím.

Blíží se další recese světové ekonomiky?

  • Ano
    63 %
  • Ne, ale růst bude jen slabý
    32 %
  • Ne, brzy se vrátí růst z doby před pádem Lehman Brothers
    5 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je redaktorem serveru Peníze.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).