Vyznejte se v podílových fondech

Ukážeme si základní rozdělení podílových fondů, jejich výhody a probereme si, jak si podílové fondy stojí v porovnání s hedgovými fondy.

Podílové fondy jsou určitým investičním nástrojem, který se skládá z „bazénu“ finančních prostředků nashromážděných od mnoha investorů. Vše je děláno s cílem investovat tyto prostředky do cenných papírů či obecně nástrojů nabízených na kapitálových trzích – akcie, dluhopisy, nástroje peněžního trhu a další aktiva. Podílové fondy jsou spravovány několika skupinami lidí, ale hlavní roli hrají takzvaní investiční poradci (investment advisors), kteří investují kapitál fondu a pokoušejí se o vytváření kapitálových zisků pro jednotlivé investory. Portfolia podílových fondů jsou strukturovaná a udržovaná tak, aby odpovídala investičním cílům uvedeným v prospektu, kterým se musí každý podílový fond prezentovat směrem k potencionálním investorům či veřejnosti.

Obr. 1: Základní schéma fungování podílového fondu


Zdroj: Autor

Základní rozdělení podílových fondů

Samotné podílové fondy můžeme dělit do několika skupin. Základní rozdělení je na otevřené a uzavřené. Ty otevřené na denní bázi nakupují a prodávají své podílové listy a zajišťují tak potřebnou likviditu pro podílníky. V tomto případě počet podílových listů není omezen konkrétní hodnotou. Naopak uzavřené podílové fondy jsou přesným opakem a na denní bázi podílové listy nemusí vykupovat, což se následně odrazí v již zmiňované likviditě. Počet podílových listů je zde omezen horní hranicí a té dolní se musí dosáhnout v určitém čase. Pokud dojde k dosažení horní hranice, podílový fond se následně uzavře.

Další rozdělení můžeme hledat ve způsobu, do jakých konkrétních investičních instrumentů jednotlivé podílové fondy investují získané finanční prostředky. Svou povahou je tedy můžeme zařadit mezi akciové, dluhopisové, smíšené (kombinace akciového a dluhopisového) a podílové fondy peněžního trhu. Toto je to nejzákladnější rozdělení, ale samozřejmě může docházet k investování do například nemovitostí, komodit, měnových párů a podobně.

Rozdělení aktiv mezi americkými podílovými fondy ke konci roku 2011

Výhody této formy investování

Jednou z hlavních výhod podílových fondů je, že umožňují malým investorům přístup k profesionálně spravovaným a diverzifikovaným portfoliím složeným například z akcií, dluhopisů či jiných cenných papírů, ke kterým by bylo velmi obtížné (ne-li nemožné) vytvořit si pro zainvestování dostatečné množství kapitálu. Svým způsobem působí v roli určitého prostředníka, který stojí mezi investorem a kapitálovým trhem. Každý podílník tak vlastní určitý podíl dle počtu podílových listů a dle toho podílu se následně odvíjí jeho zisky nebo ztráty. Podílové listy (něco na způsob akcií) jsou vydány a dle formy podílového fondu mohou být nakoupeny nebo prodány na základě současné čisté hodnoty aktiv (NAV = Net Asset Value) na podílový list.

Dále by podílové fondy měly individuálním investorům (velmi často domácnosti nebo korporace) zajistit profesionální experty, kteří se postarají o kladný výnos a růst podílového fondu v čase na základě úspěšných analýz jednotlivých tříd aktiv dle typu fondů. Tento bod v rámci výhod může být poměrně sporný, proto je vždy důležité dobře zvážit volbu v podobě vybraného podílového fondu, do kterého chceme investovat naše peníze. Mezi další nesporné výhody můžeme zařadit snížení nákladů v rámci úspor z rozsahu a také zajištění likvidity námi vložených finančních prostředků, pokud tedy samozřejmě využijeme možnost otevřených podílových fondů.

Výpočet výkonnosti podílového fondu

Výkonnost vybraného podílového fondu může být spočítána v rámci celkového ročního výnosu pro investory:

Nesmíme zapomenout na způsob výpočtu NAV, což je velmi podstatný prvek ve vzorci výše. Tato hodnota se spočítá jako rozdíl mezi aktivy a závazky podílového fondu a následně vydělí počtem vydaných podílových listů. Je nutné podotknout, že při volbě této cesty k výpočtu celkového ročního výnosu bereme sice v potaz roční poplatky za správu fondu (tzv. management fees), ale na druhé straně již nezapočítáváme poplatky, které se můžou objevit, spojené se vstupem (nákup podílových listů) a výstupem (prodej podílových listů) do/z podílového fondu. Tyto poplatky bychom určitě měli už před výběrem podílového fondu brát v potaz, protože výsledné náklady spojené s investováním do vybraného podílového fondu by mohly marginálně vzrůst a ve výsledku by se tato volba nemusela vůbec vyplatit.

Celková čistá aktiva podílových fondů v USA k poměru nákladovosti mezi lety 1992 a 2011


Zdroj: www.icifactbook.org

Hedge versus podílové fondy

Hedge fondy jsou svým způsobem tržními konkurenty podílových fondů, takže zde můžeme nalézt několik stejných či podobných vlastností, na druhé straně však také mnoho diametrálních rozdílů, proto následující odstavce budou věnovány právě tomuto tématu, které pokládám za důležité minimálně stručně zmínit.

Podobnosti

V obou případech se jedná o spravovaná portfolia, což znamená, že manažer nebo skupiny manažerů vybírají cenné papíry, u kterých cítí, že si budou v rámci vlastní výkonnosti vést dobře, a zahrnou je do jediného portfolia. Části fondu jsou následně prodány investorům, kteří se mohou podílet na ziscích či ztrátách z majetkové účasti. Hlavní výhodou pro investory v obou případech je, že dostanou okamžitou diverzifikaci a zpravidla profesionální správu svých peněžních prostředků.

Rozdíly

Rozdíly můžeme hledat například v tom, že hedge fondy jsou spravovány mnohem agresivněji než jejich konkurenti z oblasti podílových fondů. Jsou schopny přijímat spekulativní pozice v derivátech (například opce) a mají způsobilost k shortování finančních instrumentů. To bude obvykle zvyšovat pákový efekt, a s tím spojené riziko fondu. Toto také znamená, že je možné, aby hedge fondy vydělaly peníze, když kapitálový trh padá. Podílové fondy na druhé straně nemohou vstupovat do těchto vysoce pákových pozic a ve výsledku jsou typicky bezpečnější pro investory.

widgety

Dalším klíčovým rozdílem mezi těmito dvěma typy fondů je jejich dostupnost pro veřejnost. Hedge fondy jsou k dispozici pro určitou skupinu sofistikovaných investorů s vysokým čistým jměním. Americká vláda je považuje za „akreditované“ investory a kritéria pro vstup mezi ně jsou často zdlouhavá a omezující. To však není případem pro podílové fondy, do kterých lze velmi snadno vstoupit i s minimálním množstvím finančních prostředků. Podílové fondy jsou navíc poměrně přísně regulovány. V České republice na ně dohlíží Česká národní banka a jejich působení je upraveno Zákonem o kolektivním investování Zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Na území Spojených států amerických se jedná o Investment Company Act a Investment Advisers Act, které spravuje americká Komise pro cenné papíry (Securities and Exchange Commission).

Posledním zmíněným rozdílem je poplatková politika. Podílové fondy nemůžou uplatňovat poplatky za výkonnost fondu (tzv. performance fees), takže se zaměřují především na poplatky za správu (tzv. management fees), což znamená, že jejich cílem je především narůst do co největších rozměrů, protože čím větší velikost, tím větší příjem z ročních poplatků. Naopak hedge fondy mohou využívat i performance fees, což v praxi znamená, že zpravidla vyrostou do určité výše, a poté již další účastníky do fondu nepřijímají. Proč tomu tak je? Cílem je zajistit stabilní a pozitivní vývoj fondu v čase, který jim však nutně nezajistí obří velikost, ale především správně nastavená a v čase udržovaná investiční politika nebo cíle.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 12. 2013 13:52