Výprodej rizikových aktiv evokuje vzpomínky na rok 1997

Jak to vypadá, tak leden 2014 nebude zrovna patřit k měsícům, kdy se rizikovým aktivům dařilo.

Jak to vypadá, tak leden 2014 nebude zrovna patřit k měsícům, kdy se rizikovým aktivům dařilo. Negativní korekce, která se na počátku tvářila jako lokální epizoda na několika trzích v tzv. emerging markets, přerostla v globální výprodej. Ten již přitom zahrnuje nejen vysoko úročené měny jako je např. turecká lira, ale přidaly se i hlavní akciové indexy (Dow Jones zaznamenal nejhorší týdenní výsledek od října 2011), ale ztráty pociťují dokonce vládní dluhopisy na periferii eurozóny, kterým se dosud fantasticky dařilo.

Tím, že celý výprodej odstartovaly rychle se rozvíjející trhy a v pozadí je zároveň strach z přísnější politiky Fedu (ve středu je zasedání), evokuje současná situace vzpomínky na rok 1997, který nakonec skončil velkou finanční krizí v Asii. Pikantní na těchto vzpomínkách přitom je, že na úplném počátku krize byla spolu s thajským bathem i česká koruna, která musela tenkrát (nedobrovolně) devalvovat. Připomeňme, že totální kolaps asijských trhů tenkrát nastal o půl roku později, přičemž o další půlrok později (v létě 1998) zbankrotovalo Rusko. To však již americká centrální banka měnila kurz a globálním trhům ulevila opětovným uvolněním měnové politiky.

Jestliže mezi rokem 1997 a 2014 mohou existovat jisté paralely, tak jedna z věcí, která je dost zásadně odlišná, je to v jaké kondici jsou právě emerging markets a především pak jejich finanční systémy. Právě asijská krize vedle k tomu, že institucionální prostředí a regulace finančního sektoru se velmi zpřísnila, přičemž v důsledku toho došlo k organickému růstu lokálních kapitálových trhů. Výsledkem tedy je, že hlavní expozice zahraničních investorů (bank) vůči rychle se rozvíjejícím zemím není skrze poskytnuté půjčky v cizí měně, eventuálně skrze držbu dolarového dluhu, ale skrze portfolio investice na lokálním dluhopisovém a akciovém trhu. Z tohoto důvodu se asi netřeba bát toho, že s odlivem zahraničního kapitálu z dotyčných ekonomik se položí i příslušný finanční sektor (jako se to stalo v Asii v roce 1997). Dnes prchající investoři utrpí kapitálové a kurzové ztráty, což sice domácí investoři pocítí rovněž, avšak bolest bude tentokrát rozprostřena na daleko více subjektů a nebude tak nebezpečně koncentrována jako před 16 lety.