Výprodej dluhopisů věští dobré časy

Tón všemu dění na globálních trzích udává v poslední době zcela neoddiskutovatelně americký trh vládních dluhopisů. Jak se mu daří a jak to ovlivňuje další investiční instrumenty?

Tón všemu dění na globálních trzích udává v poslední době zcela neoddiskutovatelně americký trh vládních dluhopisů. Včera, ještě předtím než došlo ke korekci, tak výnos desetiletého dluhopisu americké vlády ustanovil nové roční maximum (2,27 %), což mimo jiné znamená, že tento instrument ztratil za poslední tři týdny na ceně téměř 4 %.

Jestliže superbezpečná aktiva, jako jsou americké vládní dluhopisy, ztrácejí rychle na ceně a jejich (implicitní) výnos tudíž roste, pak se těžko může dařit aktivům, která jsou rizikovější. A proto výprodeji aktuálně čelí vedle měn či akcií takzvaných emerging markets například i české dluhopisy. Ty na rozdíl koruny zažívají také velmi krušné časy, neboť jejich ceny rovněž spadly na letošní minima.

dan_nemovitost

Nyní je otázkou, nakolik je současný rychlý růst tržních úrokových sazeb skutečně pro ekonomiku nebezpečný, resp. zdali za ním například nakonec nestojí (inflační) obavy z uvolněné měnové politiky centrálních bank v čele s tou americkou. Je pravdou, že tyto obavy jsou možná na místě v případě Japonska, kde se Bank of Japan opravdu podařilo rozkolísat jak ceny dluhopisů, tak ceny akcií. Na druhou stranu, pokud rozklíčujeme růst dlouhodobých (nominálních) úrokových sazeb v USA na pohyb očekávané reálné úrokové sazby a inflačních očekávání, pak zjistíme, že zatímco první položka prudce roste, tak druhá dokonce klesá. Růst reálných úroků přitom zjevně souvisí se sázkou trhů na to, že bude lépe, a zároveň pokles dlouhodobých (tržních) inflačních očekávání je výrazem důvěry politiku centrálních bank.

Věří-li trhy v USA ve výše uvedenou makroekonomickou konstelaci, pak si snad ani nic lepšího nelze přát. Nyní jde o to, aby se očekávání aspoň z části potkala s realitou.