Vyplatí se zdanit finanční sektor?

V současné době je velmi diskutované téma zdanění finančního sektoru. Popíšeme si daň z finančních aktivit a praktický dopad daně z finančních transakcí v rámci příkladu futures kontraktů na S&P 500.

Následující odstavce navazují na již vydaný článek Jak zdanit finanční sektor a s jakými následky?

5) Daň z finančních aktivit

Přesuňme nyní pozornost k alternativě v předchozím článku zmíněné daně z finančních transakcí (dále zkráceně FTT = Financial Transactions Tax). Další možnost, jak zdanit finanční sektor, nabízí daň z finančních aktivit (dále zkráceně FAT = Financial Activities Tax), kterou navrhl Mezinárodní měnový fond (IMF).

Princip daně a srovnání s FTT

Měli bychom zdaňovat finanční transakce či aktivity? Tato zdánlivě banální otázka je ve svém důsledku hlubší, než se na první pohled může zdát. FTT je cílena především na aktiva obchodovaná na sekundárních trzích a na „hrubé“ zisky. Proto je někdy označována jako STT (securities transaction tax). Uvažujme modelový příklad, kdy nakoupíme určitý počet akcií X za 10 000 $. Následně je za stejnou cenu prodáme. Přes FTT budeme v důsledku tohoto obchodu zdaněni dvakrát, přestože nemáme žádný zisk. Obyčejný smrtelník musí navíc při svých transakcích na sekundárních trzích využívat brokerské služby. Jeden samotný obyčejný prodej akcie tak může po zavedení FTT v důsledku vést až k uvalení šesti daní na tuto jednu prodejní transakci! Podrobný scénář takového prodeje uvedla právnická firma Clifford Chance v dopise svým klientům. Takový průběh by mohl významně ovlivnit strukturu obchodů na trzích.

Jinak řečeno, daň z finančních transakcí odvede subjekt za každý provedený obchod s aktivem, nehledě na to, zda byl ziskový či ztrátový. FTT tak cílí na celkové hrubé aktivity ve finančním sektoru. FAT se naproti tomu zaměřuje pouze na „čisté“ zisky – přidanou hodnotu (hrubé zisky – konkrétní peněžní výdaje). Daň se odvádí pouze v případě, byl-li obchod ziskový. Daňové břímě se tak odvíjí od zisku a nikoliv od způsobu, jakým je generován. Proto by daň neovlivnila strukturu finančních aktivit. Zároveň tak omezuje možnost bank přenést daňové břemeno na klienty a distorzní efekt je daleko menší. FAT se zdá být mnohem spravedlivější variantou. Kdo nevydělává, neplatí. Ruku v ruce s tím jde však i menší regulační účinek, než v případě FTT. Přesto ji lze nastavit způsobem, aby zvýšila efektivitu trhů a snížila míru rizika.

FAT přichází ve třech modelech lišících se v šíři své působnosti. FAT-1 je prakticky modifikace daně z přidané hodnoty uvalené na finanční sektor. Tato první verze by pravděpodobně neovlivnila chování subjektů finančních trhů žádoucím způsobem. Uvažují se proto dvě další verze, které mají užší specifikaci předmětu daně. FAT-2/3 by měly danit nadměrné zisky a odměny. Obecně je třeba odlišit tuto daň od daně z příjmu, kterou finanční sektor již odvádí. Pouhé zvýšení sazeb u daně z příjmu by nemělo stejný efekt, jako zavedení FAT. Koncept FAT pracuje se stanovením určité hranice, od které jsou dodatečné zisky a odměny považovány za příliš vysoké či rizikové a je tedy vhodné použití dodatečné daně. Vyvstává nová otázka, a to jak onu hranici přesně stanovit?

Srovnání FTT a FAT podle klíčových kritérií

Odhad dopadů jednotlivých daňových návrhů
Kritéria FTT FAT
Regulace systémových rizik Střední Střední
Too big to fail Nízká Střední
Pákový efekt Střední Střední
Krátkodobé investice Vysoká Nízká
Riziko Střední Střední
Vliv na finanční trhy Vysoký Nízký
Odliv kapitálu/aktiv Střední Nízký
Struktura obchodů Vysoký Nízký
Přenos nákladů na klienty Střední Nízký
Přímý (poplatky) Nízký Nízký
Nepřímý (dostupný kapitál) Střední Nízký
Roční výnos Vysoký Střední
Technická náročnost Střední Střední

Zdroj: Vlastní zpracování

Většina srovnávaných kriterií byla již diskutována, proto se k nim již nebudeme vyjadřovat jednotlivě. Snad jen pár slov k výnosu a výběru daní. Podle odhadů se na FAT vybere méně. Odhadované výnosy se značně liší v závislosti na daném státě a pohybují se v rozmezí od 2,5 % HDP daného státu až k 23 %. Nespornou výhodou oproti FTT je fakt, že distribuce výnosů by prakticky kopírovala podíl jednotlivých států na aktivitách ve finančním sektoru. Nezatěžovala by nadměrně místa, kde obchody skutečně probíhají. Odhaduje se, že Velká Británie by se podílela na výnosech FAT ve výši 20 %. Zatímco na výnosech z FTT by se podílela až ve výši 70 %. Zároveň její výběr se zdá být obtížný, a to vzhledem ke skutečnosti, že účetní systémy jsou v každé zemi odlišné.

6) Daň z finančních transakcí v praktickém životě

Tato daň by měla být malá, možná jen u finančních derivátů by mohlo dojít k jejímu navýšení z důvodu rizikovější povahy instrumentů a obecného nebezpečí. Z tabulky níže si můžeme povšimnout, že nelze hledat nějakou korelaci či v češtině lépe řečeno vzájemný vztah mezi velikostí daňových příjmů a poměrnou částí z celkových daňových příjmů. Ne vždy však platí, že je samotný výběr daně snadnou záležitostí. Příkladem za všechny může být Švédsko na konci minulého století, kde po zavedení této daně došlo ke snížení daňových příjmů, protože snahou bylo se dani vyhnout a přesunout obchody do zahraničí, což je racionální krok v rámci vlastní optimalizace, pokud jej nastavená legislativa nějakým přesně daným způsobem neblokuje. Dokud budou na světě existovat státy, kam se bude možné takto přesunout, nikdy efektivita daně z finančních transakcí nebude na 100 %.

Bylo prokázáno, že američtí investoři a jejich brokeři se byli schopni vyhnout dani z finančních transakcí díky eliminaci využití švédských brokerů při obchodování ve Švédsku. Přibližně 50 % objemu obchodů bylo přesunuto na londýnské akciové burzy. Navíc se ukázalo, že došlo k přesunu z fixed income (dluhopisy) aktivit nebo futures trhů na nezdaňované trhy s například korporátními půjčkami, forward rate agreements (takzvané FRA) či dluhopisy s proměnlivým úročením (FRN), které mají kupon vázaný zpravidla na některou z referenčních úrokových sazeb jakou je LIBOR, EURIBOR, PRIBOR a případně jinou vybranou benchmarkovou úrokovou sazbu.


Zdroj: Bruegel – The Brussels-based think tank

Daňové příjmy z finančních transakcí ve vybraných zemích mezi lety 2001 – 2008

Obecně platí, že je poměrně problematické zdanit finanční sektor. Částečně je to z důvodu, že pro společnosti v rámci finančního sektoru není obtížné přesunout výnosy na mezinárodní úrovni. Svou roli hraje také skutečnost, kdy na tuto oblast není uvalena daň z přidané hodnoty, která je v jiných oblastech služeb poměrně běžná.

Odhad daňových příjmů po zavedení daně z finančních transakcí v USA

Tato praktická část článku vychází z analýzy provedené Cato Institutem, což je organizace sídlící na území Spojených států amerických, a přesně ve Washingtonu DC, která se zabývá výzkumy v oblasti veřejné politiky. Samotné výpočty odhadu byly nalezeny v analýze nazvané „Would a financial transaction tax affect financial market activity?“, pod kterou jsou podepsáni pánové George H. K. Wang a Jot Yau.

V rámci výpočtů budeme brát v potaz pouze futures kontrakty na S&P 500, jejichž odhad elasticity objemu obchodů mezi lety 2005 a 2010 je na úrovni –0,81. Dále předpokládejme, že je daň nastavena na 0,02 % za právě jednu provedenou transakci.

Nejdříve tedy vypočítejme daň z finanční transakce, která činí 0,0002 x $283 981 = $56,796. Hodnota $283 981 představuje odhad průměrné ceny kontraktu za rok 2010. Daň z finanční transakce je následně vyjádřena jako % z celkových fixních transakčních nákladů, které jsou v tomto případě $14,8. Při vydělení $56,796 právě $14,8 dostáváme hodnotu 3,8376 neboli 383,76 %. Následně je dobré si zkusit odhadnout výši objemu transakcí po zavedení této daně. V tomto případě budeme již v rámci příkladových futures na S&P 500 vycházet z elasticity na úrovni –0,81.

Pro výpočet ještě musíme znát celkový počet obchodů s těmito futures v roce 2010, který byl ve výši 7 689 961. Vzoreček bude následně vypadat graficky nějak takto:

Tento výsledek ukazuje, že počet obchodů s futures na S&P 500 je velmi citlivý na změny transakčních nákladů. Dokonce i malá daň z finančních transakcí (0,02 %) je dost velká na to, aby doslova zničila tyto futures kontrakty, a to vše s ponecháním státu bez daňových příjmů. Tento výsledek samozřejmě předpokládá, že se dopad daně na obchodní náklady a objem transakcí může významně měnit s rozdílnými typy futures kontraktů a na ně navázanými různými stupni elasticit objemu obchodů.

Je také dobré poznamenat, že daň z finančních transakcí by měla snížit počet transakcí, ale zároveň by neměla snížit volatilitu cen, což ve výsledku znamená, že daňové příjmy budou o mnohem menší, než by se původně mohlo očekávat. Mnohem důležitější je skutečnost, že s vyšším odhadem elasticity objemu obchodů se pravděpodobnost přesunu aktivit na futures trzích na trhy zahraniční pouze zvyšuje. Lze se oprávněně domnívat, že daň z finančních transakcí na obchodování futures kontraktů nebude pouze selhání v oblasti daňových příjmů, ale pravděpodobně vyžene tento druh investičního byznysu z amerických burz směrem do zahraničí. S tím souvisí také snížení likvidity na trhu a zvýšení samotných obchodních nákladů.

7) Závěr

FTT představuje radikální změnu, jejíž důsledky lze obtížně předpovídat. Hledat politickou podporu pro její zavedení nevypadá uskutečnitelné. V posledních debatách se vhodně navržená FAT ukázala jako lepší a politicky průchodnější řešení. Důsledky jejího zavedení se nezdají být tak drastické a přitom ukazuje jistou snahu politiků o zakročení do současné situace. Z pohledu daňového poplatníka se může zdanění finančního sektoru jevit jako velmi slibné a zajímavé, na druhou stranu je nutné zvážit, jestli ve výsledku nepřinese více negativních faktorů a nakonec nebude spíše působit jako populistický nástroj v rukách politické moci.

Předchozí odstavce byly napsány v rámci mé spolupráce s Helenou HotárkovouHonzou Nesvačilem a s jejich souhlasem následně použity pro Měšec.cz

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 10. 2013 9:41
Zasílat nově přidané názory e-mailem