V Řecku a Itálii se rýsují technokratické vlády s respektovanými premiéry

I když napětí v Itálii včera lehce polevilo, v Belgii, Francii a Rakousku začalo znatelně narůstat.

Včera si trhy načas trochu oddechly. Pomohla jim dohoda na novém řeckém premiérovi (bývalý centrální bankéř Papademos), který může pomoci zklidnit napjatou politickou situaci a otevřít cestu k další várce zahraniční pomoci. Současně italská aukce ročních pokladničních poukázek skončila o něco lépe než se báli investoři. K určitému zvolnění napětí také přispěl příslib urychleného projednání italského rozpočtu, již během dneška a soboty. Vzhledem k tomu, že premiér Berlusconi přestal prosazovat předčasné volby, mohla by se v rychlém sledu po přijetí rozpočtu zformovat nová technokratická vláda v čele s bývalým evropským komisařem Mariem Montim.

I když napětí v Itálii včera lehce polevilo, v Belgii, Francii a Rakousku začalo znatelně narůstat. To jenom potvrzuje naše předešlé závěry, že krize v eurozóně vstoupila do úplně nové fáze, ve které se do vážných problémů mohou skrze tržní napětí dostat i jinak stoprocentně solventní země jako Francie nebo Rakousko. Cesta ven vede již pouze skrze masivní a transparentní intervence ECB na sekundárních dluhopisových trzích – například obdoba politiky Fedu, kdy se vyhlásí určitý objemový cíl nákupů (200–300 mld. eur) na následujících šest měsíců. 

Současně musí evropští politici jasně nakreslit dělící čáru mezi nesolventními zeměmi (Řecko, možná Portugalsko) a zbytkem měnové unie, kde musí ECB za každou cenu ztlumit tržní napětí. Koncept záchranného fondu je v tuto chvíli již definitivně mimo hru. EFSF (euroval) sám přímo nedisponuje penězi, ale pouze zárukami členských zemí, díky kterým si může sám půjčovat na trzích. V tuto chvíli jsou ale záruky příliš malé na to, aby stačily na Itálii, nehledě na to, že velkou část záruk by Itálie poskytovala sama sobě. Šéf EFSF tak správně varoval, že sehnat peníze z trhů může být pro záchranný fond v tuto chvíli skoro nadlidský úkol.