Uplynulý týden byl na tuzemském devizovém trhu ve znamení vysoké volatility, kdy se kurz české měny pohyboval od jednoho extrému ke druhému.

V úvodu týdne pokračoval tlak na oslabování tuzemské měny, který byl patrný v podsadě od počátku nového roku.

Za tím stála zejména aktivita spekulantů a zahraničních bank, kteří sázeli na to, že by centrální banka mohla posunout svůj kurzový závazek ze současných 27,00 CZK/EUR k výrazně slabším korunovým úrovním.  Tato očekávání podpořila současná nízká inflace (prosincový meziroční růst spotřebitelských cen činil pouhých 0,1 %, zatímco ČNB ve své aktuální prognóze počítala s číslem 0,6 %) a hrozba, že číslo za leden bude začínat znaménkem mínus (v eurozóně byla záporná již prosincová inflace). Výsledkem bylo oslabení české měny vůči euru až téměř k hladině 28,50. Takto slabá byla česká měna naposledy před téměř šesti lety.

Oprávněnost spekulací na posun kurzového závazku utnul v úterý v podvečer guvernér ČNB M. Singer. Ve svém blogovém příspěvku jasně uvedl, že „není nutné, aby měnová politika ČNB rychle reagovala na deflační impulzy v oblasti cen potravin či ropy“. A je pravda, že za současnými desinflačními či deflačními tendencemi v zahraniční i u nás stojí zejména levnější pohonné hmoty a ceny potravin, což koneckonců potvrdila i dnešní statistika prosincového vývoje cen průmyslových a zemědělských výrobců. Pohled na jádrovou inflaci u spotřebitelských cen ale skutečně potvrzuje, že se dnes nacházíme v jiné situaci, než tomu bylo v listopadu 2013. Jádrová inflace je dnes pozitivní a zatím se drží stabilní, stejně jako inflační očekávání, ekonomika je tažena domácí poptávkou.

Příspěvek guvernéra Singera znamenal otočení trendu na koruně. Podporu získala tuzemská měna i od prezidenta M. Zemana, který se dokonce vyslovil pro to, aby ČNB „intervence ukončila“. Ve čtvrtek pak koruně pomohl zcela nečekaný krok švýcarské centrální banky, která se rozhodla uvolnit kurzový režim a opustit závazek držet kurz EUR/CHF nad hladinou 1,2. Tento krok byl následován dramatickým posílením švýcarského franku, což evokovalo na trhu možnost, že by to stejně dopadlo i s českou korunou, kdyby ČNB rozhodla současný režim kurzového závazku opustit. Ve výsledku se tak česká měna v závěru týdne pohybovala u 27,75 CZK/EUR.

V celotýdenním hodnocení si koruna vůči euru nakonec o více než procento polepšila. Výrazně tak překonala své regionální protějšky, které naopak více než procento ztratily. Polský zlotý i maďarský forint doplatily na rozhodnutí švýcarské centrální banky a následné posílení švýcarského franku. Důvodem je fakt, že polské a maďarské domácnosti v minulosti využívali nízkých úrokových sazeb k financování hypoték právě ve švýcarském franku.

Po volatilní první polovině měsíce očekáváme pro nadcházející dny zklidnění situace a čekání na další impuls. Ty by mohlo přinést zasedání ECB, které se uskuteční příští týden ve čtvrtek. Pravdou totiž je, že domácí desinflační a deflačním trendy jsou dovezené z eurozóny. A je především úkolem ECB s tímto bojovat. Pokud se evropští centrální bankéři opravdu odhodlají k nějaké větší akci, bezesporu budou mít podporu českých centrálních bankéřů. A bude to znamenat i redukci spekulací na to, že ČNB bude muset kurzový závazek posouvat.

V horizontu do zasedání ČNB 5. února neočekáváme tak velkou volatilitu koruny vůči euru jako v předchozích dvou týdnech. Po návratu kurzu k hodnotám kolem 27,80 CZK/EUR, kde se kurz nacházel na počátku roku, vnímáme, že důvody pro další výraznější posílení se hledají v současném deflačním prostředí obtížně (technický support se nachází na 27,75 CZK/EUR). Na druhou stranu oslabení možné je, ovšem spekulace na posun intervenční hladiny jsou po tomto týdnu výrazně nižší a spekulanti se podle našeho názoru do otevírání nových pozic po dosavadním neúspěchu příliš nepohrnou. Z pohledu technické analýzy se oblast technické rezistence nachází mezi 28,10 až 28,20 CZK/EUR.