Trhy dluhopisů nervózně vyhlížejí vystoupení šéfa Fedu v Kongresu

Nejen rostoucí akciové trhy, ale i klesající indikátory tržního a kreditního rizika (volatilita a kreditní marže) signalizují, že sázky trhů na to, že bude lépe, rostou.

 S fenoménem klesajícího rizika je nicméně spojena politika hlavních centrálních bank, které skrze nákupy (především vládních) dluhopisů do své bilance pumpují na trhy aktiv dodatečnou likviditu. Nelehkým úkolem centrálních bankéřů bude odhadnout, do kdy přínosy této expanzivní politiky budou převažovat nad jejími možnými riziky.

I proto globální trhy vzhlížejí k dnešnímu vystoupení centrálního bankéře č. 1 – šéfa Fedu Bernankeho, který by měl dnes odpoledne vystoupit před americkým Kongresem. Připomeňme, že Fed v současnosti aplikuje politiku tzv. kvantitavního uvolňování (III.), která v praxi znamená, že americká centrální banka měsíc co měsíc nakupuje vládní dluhopisy za 45 mld. dolarů a dluhopisy navázané na hypotéky ve výši 40 mld. dolarů. V této souvislosti je logické, že právě trhy dluhopisů začínají být velmi nervózní ze zlepšující se situace na americkém trhu práce. Navzdory stále relativně pesimistickému vidění světa ze stran amerických centrálních bankéřů se totiž situace v oblasti (ne)zaměstnanosti vylepšuje poměrně rychlým tempem, které bylo rychlejší než při předchozích dvou hospodářských oživeních, jež následovaly po recesi. Trhy dluhopisů jsou nervózní z toho, že Bernanke a spol. usoudí, že expanze v dosavadní míře již není zapotřebí a je možné ubrat nohu z plynu. Jsou takové obavy namístě?

O tom, že se situace na trhu práce, která je hlavní proměnnou v reakční funkci americké centrální banky, zlepšuje rychleji, než Fed očekával, asi netřeba vést spory. Nicméně mandát Fedu je tzv. duální, což znamená, že americká centrální banka bere v potaz i inflaci. Ta přitom klesla k hodnotě 1 %, což tak trochu zavání tím, že by (meziroční) přírůstky spotřebitelských cen mohly být dokonce i negativní. Podle našeho názoru hrozba deflace (v USA) sice není na pořadu dne, avšak pro Bernankeho již pouhé pomyšlení na to, že by taková makroekonomická konstelace mohla nastat, je dostatečným argumentem proto, aby se (prozatím) zřekl možnosti dávat signál trhu, že tempo měnové expanze je zapotřebí měnit (čti zpomalit).