Tlak na ECB po slabších inflačních číslech roste

Tlak na Evropskou centrální banku opět roste. Poté co minulý týden spadla říjnová inflace a včera výrobní ceny zrychlily svůj propad, sílí hlasy volající po uvolnění měnových kohoutů.

Tlak na Evropskou centrální banku opět roste. Poté co minulý týden říjnová inflace spadla k 0,7 % y/y (trhy očekávaly 1,1 %) a včera výrobní ceny zrychlily svůj propad, sílí hlasy volající po výraznějším uvolnění měnových kohoutů. Italský ministr financí vyzval ECB, aby si přiznala, že nízká inflace je problém a začala něco dělat se silným eurem. Připojil se tak ke dřívějším výzvám francouzského ministra hospodářství, který již několikrát kritizoval silné euro v uplynulých měsících.

Tlak z Francie a Itálie ale může být ve finále kontra-produktivní. Evropská centrální banka je citlivá na svoji nezávislost a na zítřejším zasedání to může chtít znovu dokázat. Navíc nemá moc nástrojů, kterými by efektivně mohla měnové kohouty dál uvolňovat. Respektive nemá dost nástrojů, které by byly po chuti konzervativnějším členům bankovní rady (především z Německa). I proto si pravděpodobně schová to málo, co má v rukávu (snížení sazeb k technické nule), na prosincové zasedání, kde bude k dispozici nová prognóza. LTRO (dlouhodobé repo-operace) bude chtít ECB zase použít pravděpodobně až pokud by viděla, že se zhoršuje likvidita ve finančním systému – například v souvislosti s přechodem na jednotný bankovní dohled v příštím roce.

Po zítřejším zasedání se nicméně prezident Mario Draghi nevyhne otázkám na nízkou inflaci a na sílu eura. Čekáme, že podobně jako jeho kolega Asmussen zdůrazní, že euro se zatím pohybuje na úrovních, které důvěrně zná, a že je nutné se na něj dívat čistě skrze inflační prognózu ECB. Italským a francouzským politikům také nepřímo naznačí, že řízení měnového kurzu nepatří k měnově-politickým nástrojům ECB, kterými by se snažila dohonit inflační cíl.