Teorie preference likvidity

Proč se realita odklání od předpokladů teorie čistého očekávání? Tuto skutečnost má za úkol vysvětlit teorie preference likvidity.

V minulém díle jsme upozornili na to, že teorie čistého očekávání nedokáže vysvětlit, proč jsou krátkodobé výnosy většinou nižší než výnosy dlouhodobé. Jestliže tedy teorie čistého očekávání předpokládá, že úrokové sazby u různých dob splatnosti jsou ekvivalentní jak v kvalitě, tak v jejich funkci, dá se očekávat homogenní zastoupení výnosových křivek v obou jejich podobách (klesající i rostoucí). Čtěte více: Co znamená pojem teorie očekávání?

Naproti tomu realita přináší po většinu času právě jen křivky rostoucí. Úkolem teorie preference likvidity je tuto skutečnost vysvětlit.

Základní koncept, na kterém je teorie preference likvidity postavena, je riziková nebo likvidní prémie, která se nově započítává do odhadů vývoje budoucích úrokových sazeb. Předpokládá, že ve chvíli, kdy jsou termínové struktury (definující podobu výnosové křivky) úrokových smluv vzájemně zastupitelné v rámci různých dob splatností (desetiletá obligace odpovídá dvěma pětiletým), je to právě jakýsi rizikový faktor, který směřuje výnosovou křivku směrem vzhůru.  Čtěte také: Jak využít fundamentální analýzu k ziskům na forexovém trhu?

Takže dokonce v případech, kdy očekávání úvěrových sazeb je stejné v celém spektru dob splatností, úvěrová křivka bude stoupat díky přirozenému riziku, které provází pořizování dlouhodobějších úvěrových instrumentů.

Riziková prémie je výsledkem nižší likvidity úvěrových smluv s delší dobou splatnosti, stejně jako vyššího rizika ve chvíli, kdy oddálíme datum celkového splacení. V obousměrném vztahu nižší obchodovatelnost dlouhodobých instrumentů vede k jejich nižší likviditě a v důsledku toho logicky vede k vyšším úrokovým sazbám. Čtěte také: Výhled na vývoj měn v roce 2011

Teorie preference likvidity je v podstatě vylepšená forma čisté teorie očekávání. Zastává původní předpoklad zastupitelnosti různých dob splatností, ale přidává k tomu to, že se jedná o zastupitelnost pouze částečnou. Můžeme zde objevit určitou závislost, která poukazuje na vyšší úrokové sazby u dlouhodobějších nástrojů, a také kvalitativní rozdíl mezi krátkodobými a dlouhodobými úvěrovými instrumenty, jenž je určený rizikovou prémií, která nutí výnosovou křivku stoupat.

Riziková prémie pojmenovaná v teorii preference likvidity předpokládá, že všichni investoři mají podobné preference, a proto, ze snadno pochopitelných důvodů vyžadují zvýšenou kompenzaci za vyšší riziko. Ale co v případě, že různí investoři nepřistupují stejně k jednotlivým segmentům? Čtěte také: Forex a komodity: Co přinese rok 2011?

Je možné, že investoři mezi nimi pozorují základní kvalitativní rozdíly, což je vede k závěru, že rozdílné doby splatností nejsou vzájemně zastupitelné z hlediska jejich role, kterou sehrávají v investorských portfoliích. Tato domněnka je předmětem teorie segmentace trhu, které se budeme věnovat v následující kapitole.