Spěje eurozóna ke kvantitativnímu uvolňování?

Po slibném prvním čtvrtletí se eurozóna ve druhém zadrhla. A není ani divu. Itálie se propadla do třetí recese za posledních 6 let, Německo pokleslo o dvě desetiny a Francie klasicky stagnovala.

Eurostat prozatím nesdělil, co bylo příčinou slabosti, nicméně pohled na Německo, kde poklesla průmyslová produkce a nejspíš i investice, leccos napoví. 

Evropská inflace v červenci poklesla na 0,4%, což je výrazně pod cílem ECB, uvažme i slabý růst a (i když to z výnosů státních dluhopisů nepoznáte) vysoké zadlužení. Ačkoliv to dluhopisové trhy momentálně zcela ignorují, Evropa je velice zranitelná – jakýkoliv negativní ji lehce pošle do další recese, která definitivně zajistí, že Evropa zůstane i v roce 2020 ostrovem ekonomické stagnace. ECB sice ubezpečuje, že se inflace vrátí v roce 2016 k cíli, já bych na to ale kalhoty nevsadil.

widgety

Ani HDP ani inflace moc důvodů k optimismu nedávají. Já jsem však za tato data rád! Ne, nezbláznil jsem se – jenom si myslím, že je to možná konečně to, co přiměje ECB k rozhodné akci. Kromě německé dogmatické zatvrzelosti totiž nevidím příliš důvodů, proč Amerika i Británie kvantitativní uvolňování využily a Evropa ne. 

Nebude to letos – ECB bude nyní vyčkávat, jak se vyvinou opatření z června. Až však uvidí, že příliš nezabírají, moc jiných možností než nákupy aktiv nezbyde. Proč jsme takoví pesimisté? Podzimní dodávky likvidity (tzv. „TLTRO“) jako stěžejní část červnového programu se dle nás nesetkají s o moc větším zájmem bank, než tomu bylo začátkem roku 2011 a začátkem roku 2012, kdy tyto operace ECB dělala naposledy. A ani další červnová opatření nebudou dostačující. Negativní depozitní sazba vzhledem k malému objemu likvidity na depu u ECB velký dopad mít nebude, prodloužení neomezených dodávacích repo-operací už vůbec ne. V příštím roce proto ECB s největší pravděpodobností přistoupí k nákupu aktiv – a já jenom doufám, že to bude nákup opravdu velký.