Ušetřete

Soukromé měny – užitečný recept, byť utopie

Sotva si dnes někdo soudný myslí, že by státní dluhy mohly být splaceny standardními prostředky. I snaha snížit růst zadlužení, přičemž výše dluhu samotná bude růst, je výmluvná. Jak tahle pyramidová hra skončí?

reklama

V zásadě existuje několik scénářů. Bankrot, kdy ostrouhají věřitelé, zaplacení dluhů znárodněním (i když formálně to může mít třeba podobu daně z nemovitostí ve výši 10 % tržní ceny, DPH 50 % apod.) nebo zaplacení dluhů natištěním peněz. Poslední verze je u států, které mají tu možnost (tj. dluhy denominované ve své vlastní měně), asi nejpravděpodob­nější. Fakticky vede k inflaci, která zčásti okrade věřitele – dostanou zpět peníze s nižší kupní silou -, zčásti střadatele – tentýž efekt pro úspory.

Známý ekonom rakouské školy F. A. Hayek (nositel Nobelovy ceny za ekonomii, ale ne že by zrovna v tomto oboru bylo třeba ocenění nějak adorovat) vidí tento vývoj dokonce jako univerzálně platný: veškeré zlatem nekryté měny podle něj dříve či později skončily hyperinflací.

Nakonec inflace je vysoká už i dnes, stačí si vzít třeba růst cen potravin či energií. Ještě charakterističtější je pak to, co v posledních letech předvádí zlato – růst jeho ceny sice v pravém slova smyslu neodpovídá inflaci, ale velmi přesně obavám z ní. Čtěte také: Může opět nastat hyperinflace?

Monopol na peníze

Hayek sám v otázkách kolem státní měnové politiky prošel určitých vývojem. Ve 40. letech pokládal např. existenci FEDu za nenahraditelnou, v 70. letech zastával již koncept plurality/kon­kurence měn. Takový systém by podle jeho názoru plnil lepší funkci i než zlatý standard (dle Hayeka druhé nejlepší řešení). Architektům Evropské unie radil, aby peníze liberalizovali a nechali jednotlivé měny obíhat vedle sebe. Jeho názor se přirozeně neprosadil.

Potřebujete znát aktuální kurzy bank a směnáren? Podívejte se do našeho kurzovního lístku.

Výhoda příslušného uspořádání by byla celkem nasnadě: čím méně kvalitní měna, tím méně by ji lidé byli ochotni používat. Státům, respektive centrálním bankám, by tak byla z rukou vyražena moc tisknout peníze a vyvolávat inflaci roztočením rotaček. Samotné zadlužování státu by pak bylo sice možné (a Hayek uznává, že třeba v případě války i nutné), uživatelé peněz by se však proti němu mohli bránit tím, že by ihned začali preferovat jinou měnu.

Zde může vyvstat námitka, že státní monopol na měnu dnes de facto neexistuje. V tuzemských nákupních centrech můžete často platit eurem (a skutečně podivnou měnou jménem stravenky), více měn vedle sebe běžně obíhá třeba v turistických oblastech.

Potíž je však v tom, že prodejci sice mohou nabízet platbu v jiné měně, jsou ale povinni akceptovat tu státní. Obchodník nemůže sdělit zákazníkovi „jděte s tím brzy bezcenným potištěným papírkem od ČNB do háje“. Totéž pak platí pro smlouvy nebo pracovní vztahy.

Téměř jistě není u nás možné uzavřít pracovní smlouvu, v níž by byl plat definován třeba ve zlatě – přirozeně ne tak, že by se zlato vyplácelo fyzicky, ale mzda v Kč by se vypočítala podle aktuálního kurzu. (Otázka na právníky, šlo by toto nějak ošetřit alespoň částečně? Třeba fixní minimální mzda a ve zlatě definované prémie?)

Popusťme trochu (respektive hodně) uzdu fantazii a předpokládejme, že by vydávání měn bylo opravdu liberalizováno, a to nejen tak, že by třeba v rámci EU obíhaly různé měny národní, ale zcela. Jak by vypadal přechod na nový systém? Čtěte také: Zkrachuje Řecko? A pokud ano, zkrachuje i euro?

Emitenty peněz by se logicky staly především banky (soukromé, nikoliv centrální). Uživatelům měny, soudí alespoň Hayek, by banky zřejmě nabídly krytí na základě diverzifikovaného komoditního koše.

To je konec konců to, co nás jako uživatele peněz zajímá především, tedy jejich relativně stabilní hodnota. Konkurence by pak rychle odstřelila měny se sklony k inflaci. Ekonomické přínosy takového prostředí by byly značné.

Přinejmenším podle ekonomů rakouské školy je tvrzení, že inflace nějak pozitivně koreluje s růstem ekonomiky, jen keynesiánský blud. Obrovský ekonomický vzestup USA v 19. století byl naopak provázen deflací podobně v Británii během tohoto období taktéž k inflaci dle Hayeka prakticky nedošlo, a to navzdory tomu, že země musela splácet obrovský dluh z napoleonských válek. Čtěte více: Nesmyslné strašidlo deflace

Co by se vlastně dělo?

Samozřejmě systém soukromých měn vyvolává ihned určité námitky a Hayek vysvětluje, jak by se s nimi bylo možné vypořádat. V první řadě by třeba uživateli mohlo vadit, že jeho měnu neakceptují automaticky všichni (to ale platí i pro stravenky).

Ve skutečnosti by sotva došlo k situaci, kdy na trhu by existovaly stovky měn a pro každou transakci by si lidé museli opatřovat měnu speciální. Nejspíš by trh sám rozhodl, jaký počet měn je „optimální“, a ty by byly celkem široce akceptovány. (Mohl by takto de facto vzniknout i monopol soukromý? )

To Hayek neřeší, nicméně v jeho logice by se dalo odpovědět, že stále by zde alespoň existovala možnost legálně vydávat nové měny, na rozdíl od současné situace, kdy je monopol dán přímo zákonem.)

Druhou námitkou je, že výsledkem měnového pluralismu by byl nezvládnutelný chaos. Stát přece potřebuje vybírat daně, jsou zde různá sociální a zdravotní pojištění, dávky, důchody, státní zaměstnanci… Hayek nepatří k zastáncům úplné likvidace státu, ale státu minimálního, právo na výběr daní mu tedy v zásadě nijak neupírá. Co s tím?

Stát by prostě jednu měnu zvolil jako tu, v níž se třeba platí daně etc. Nejspíš by šlo o původní měnu emitovanou centrální bankou nebo jinou měnu, která se časem nejvíce rozšíří. Samotné účetnictví by si kdokoliv mohl vést jakkoliv, pro výpočet daňové povinnosti by vše přepočítal (to samo o sobě není zase nic nového, i dnes existují firmy obchodující s více měnami i odpovídající nástroje, jako je třeba pojištění proti kurzovému riziku).

Zbývají i otázky emitentů měn, kteří budou od počátku vedeni čistě úmyslem potisknout papírky, směnit je za něco hodnotnějšího, a pak zkrachovat. Zde mohou být řešení různá, nechat trh provést pročištění nebo vše řešit obdobou bankovního dohledu a přísným udělováním licencí. Nezapomeňme, že emitenty soukromých měn by byly právě hlavně banky. Změněná situace by pochopitelně vedla i ke změně podnikatelského modelu bank. Hayek se pokouší nastínit i toto, ale to už bychom zabíhali do přílišných detailů – a navíc to prostě nevíme.

Nakonec ještě zůstává problém soukromého práva, dluhů a závazků. Co se s nimi stane, pokud měna, v níž jsou uzavřeny, „zkrachuje“? Mají soudy třeba provádět nějaký přepočet podle hodnoty měny ve chvíli uzavření smlouvy? Opět, to by bylo třeba dořešit. Z praktického (nikoliv teoretického) hlediska je to ovšem trochu zbytečné, protože Hayekovy myšlenky v brzké době stejně nebudou realizovány.

Po malých krocích

Monopol státu vydávat peníze je zdrojem moci, v minulosti šlo často přímo o znak státní suverenity. Těžko předpokládat, že by se státy tohoto monopolu dobrovolně vzdaly. Třeba se v době internetu nicméně objeví prostředky, jak moc státu okrádat své občany zvyšováním množství oběživa alespoň částečně obejít. Projekty různých „virtuálních měn/kreditů“ již existují, i když se vesměs omezují opět na platby za virtuální zboží (jehož podíl oproti fyzickému ale bude asi i nadále vzrůstat). Psali jsme:Lokální měny jako dobrý business i charitativní činnost.

Mesec_kampan_testimonialy

       

Zde je možná vůbec největší výzva: Hayekova kniha byla napsána v 70. letech, počítače jsou zde zmiňovány jako cosi exotického. Co se od té doby změnilo a jaké jeho pohledy třeba modifikovat? A za druhé, protože předpokládat realizaci Hayekovy myšlenky jako celku je čirým utopismem, jaké z jeho návrhů by byly přínosné i samostatně, a přitom prosaditelné?

Hayekova kniha Soukromé peníze – potřebujeme centrální banku, vyšla v originále poprvé v roce 1976. V češtině ji roku 1999 vydal Liberální institut a je volně dostupná ve formátu PDF.

Pavel Houser

Houser Pavel

Autor je redaktorem ScienceWorldu. Zajímají ho dějiny technologií i ekonomiky.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 3. 2012 8:46

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.

Zasílat nově přidané příspěvky e-mailem