Schyluje se k návratu OPECu?

Zástupci producentů ropy sdružení v OPECu se v Alžíru dohodli na koordinovaném omezení produkce. Prozatím šlo jen o neformální jednání, nicméně i tak je na trzích jejich dopad více než patrný.

Zástupci producentů ropy sdružení v OPECu se v Alžíru dohodli na koordinovaném omezení produkce. Podle dosud známých informací by mělo jít o snížení produkce o cca 250–750 tisíc barelů denně. Prozatím sice šlo jen o neformální jednání či konzultace (jak uvedl saúdskoarabský ministr pro ropu al-Falih), nicméně i tak je na trzích jejich dopad více než patrný. Cena ropy Brent po nečekaných zprávách vzrostla včera odpoledne asi o 7,5 % a dostala se do blízkosti 49 USD/barel.

Jak bývá zvykem při setkáních OPECu, tak detailnějších informací je poskrovnu. To samozřejmě ihned vyvolává řadu spekulací. Jako například tu, že Saúdové se takto snaží “prodat” snížení produkce ropy, ke kterému tak jako tak dochází každý podzim (po letní špičce). Otázkou zůstává i postoj Íránu. Jeho ministr pro ropu Zanganeh komentoval setkání rovněž značně neurčitě a neodpustil si větu, že “očekává, že ostatní členové OPECu podpoří návrat Íránu na trh s ropou i to, aby zpět získal svůj podíl po zrušení mezinárodních sankcí”. Zástupci aktuálně druhého největšího producenta v rámci OPECu – Iráku – prozatím, zdá se, mlčí. Cynický pozorovatel může dění interpretovat tak, že řada producentů bude ochotna alespoň hovořit o zmrazení produkce na rekordních úrovních (např. Irák), někteří ji sníží tak jako tak (Saúdská Arábie) a někteří se pokusí jí dále zvyšovat (Írán a se střídavými úspěchy i Libye a Nigérie). V souhrnu by tak produkce mohla mírně poklesnout, což by mělo – pokud dohoda vydrží – pomoci se stabilizací trhu a OPEC by si takto mohl v mezičase koupit o něco vyšší ceny ropy a vyhnout se jejich případnému poklesu.

Aby byl ale závazek kredibilní, tak bude potřeba na listopadovém oficiálním zasedání (30.11.) přinést mnohem detailnější informace. Podle včerejších závěrů by měla vzniknout pracovní skupina, která navrhne konkrétní opatření (například stanovení individuálních kvót). Otázkou navíc zůstává i postoj ostatních producentů. Ruská produkce roste na historická maxima a na vyšší ceny se jistě těší i “břidlicáři” v USA, kteří jsou, jak se znovu a znovu potvrzuje, schopni velice pružně přizpůsobovat svou produkci rostoucím cenám. OPEC tak stojí před delikátní úlohou posunout ceny výše, ale ne zase o tolik, aby to znamenalo příliš dobré zprávy pro jeho konkurenty.

Na to, abychom mohli včerejší jednání brát jako definitivní návrat OPECu, je tak stále ještě brzy. Nicméně naprosto cynická interpretace zřejmě také není zcela na místě. Včerejší jednání tak znamenají z pohledu nastolení tržní bilance posun žádoucím směrem a určitě zvyšují pravděpodobnost detailnější finální dohody. Nejvíce vážnosti by přineslo stanovení individuálních produkčních kvót. To ale bude jistě složité. A jejich případné vynucování a dodržování bude ještě obtížnější.