Růst v eurozóně by měl být překvapivě odolnější než v USA

Americká ekonomika šlápla na začátku roku znovu na brzdu a rostla nejpomalejším tempem za poslední dva roky. Na vině byly především slabé investice a vývozy.

Americká ekonomika šlápla na začátku roku znovu na brzdu a rostla nejpomalejším tempem za poslední dva roky (0,5 % mezikvartálně anualizovaně). Na vině byly především slabé investice a vývozy. Současně ale zeslábl také růst spotřeby domácností – z 2,4 % na 1,9 %. To není dobrá zpráva, protože právě rychlejší růst útrat domácností tažený zlepšující se situací na trhu práce by měl být motorem americké ekonomiky. Trh práce se skutečně dál kontinuálně vylepšuje a překonává očekávání Fedu, domácnostem se ale poměrně překvapivě zatím moc utrácet nechce – částečně proto, že růst mezd při současných nízkých mírách nezaměstnanosti není nijak oslnivý. Na začátku roku ale také vzrostla míra úspor – americké domácnosti tak při takto nízké míře nezaměstnanosti zůstávají překvapivě opatrné ve svých útratách.

Dnešní HDP z eurozóny na druhou stranu může ukázat překvapivou odolnost ekonomiky eurozóny vůči zpomalení Číny a nárůstu globálních rizik na začátku roku. I když meziroční dynamika eurozóny o něco zpomalí, počítáme že mezikvartálně (po sezónním očištění) vzroste eurozóna o slušných 0,4 % (tedy zhruba třikrát rychleji než USA). Růst by měl být tažený zejména spotřebou domácností. Německo poroste pravděpodobně o něco pomaleji, ale měla by ho vykompenzovat o něco rychlejší Francie (již zahlásila 0,5 % q/q) a Itálie. Současně s tím ale poklesne pravděpodobně znovu do záporu (-0,2 %) dubnová inflace v eurozóně. To by však nemuselo ECB v tuto chvíli trápit, protože jádrová inflace zůstává stabilní a na celkové inflaci se podepisuje především meziroční propad cen ropy, který by měl od června začít postupně odeznívat. Mario Draghi může být ale nervózní z jiné věci. A to je síla eura, které ve světle slabých amerických čísel atakuje na frontě s dolarem 1,14 EUR/USD.