Ruský medvěd nabírá na síle, proč na tom nevydělat?

Ruská ekonomika se oklepala z historických a pro ni fatálních událostí. Nyní se začínají ruská kolečka opět roztáčet. Proč na tom nevydělat?

V novodobé historii byly ruské ekonomice uštědřeny tři téměř fatální údery. Byly to rozpad Sovětského svazu, ruská finanční krize odstartovaná v roce 1998 a globální ekonomická recese v roce 2009. Dnes již však ruská ekonomika plynule navazuje na své výkony ze začátku uplynulé dekády. Proč se tedy nepokusit na tom vydělat?

Chmurná devadesátá léta

Rok 1991 znamenal konec jedné éry světových dějin, v tomto roce došlo k faktickému rozpadu Sovětského svazu a konci studené války, na jejímž konci stálo Rusko na straně poražených. Pokus o transformaci k tržnímu hospodářství pak skončil celkovým kolapsem ruské ekonomiky, kdy ruské HDP pokleslo v roce 1992 o 14,5 %. Čtěte také: Co se stane, až světem otřese čínská nemovitostní bublina?

Tento a následující roky, po které ruská ekonomika dále uvadala, znamenalo pohádkové bohatství pro pár vybraných jedinců, většinou příznivců minulého režimu, a obrovské potíže pro domácnosti, které byly ihned v lednu 1992 díky inflaci 245 % uvrženy do chudoby.

V nejtěžších dobách Rusku nezbývalo nic jiného, než vývoj své ekonomiky spojit s vývozem nerostných surovin, jejichž podíl na ruském vývozu činil v devadesátých letech až 80 %. Rok 1997 byl v Rusku již rokem ekonomického růstu, ovšem jedna vlaštovka jaro nedělá, a tak se i ruská ekonomika po jednom roce růstu opět vrátila k sestupné tendenci, to když v roce 1998 vypukla v Rusku finanční krize a Rusko se dokonce po vyhlášení moratoria na splácení svých závazků ocitlo v bankrotu.

Odříznuto od finančních trhů, na kterých si ruští politici v předchozích letech velice rádi a ve velkém půjčovali na udržování chodu státu, a poté, co se k ekonomice největší země světa otočil zády i Mezinárodní měnový fond, který Rusku odmítl poskytnout další úvěr (ten první čerpalo Rusko již v roce 1997), zůstalo Rusko napospas vlastnímu osudu. Čtěte také: Čeho se bojí Němci, a čeho by se měli bát Američané a Britové?

Tak jak se nízké ceny komodit, způsobené asijskou finanční krizí, staly hrobníkem ruské ekonomiky v roce 1998, v dalších letech pro něj byly jejich rostoucí ceny naopak jízdenkou z potíží.

Míra inflace v Rusku za sledované období

Rok Míra inflace
1992 2520%
1993 874,60%
1994 307,60%
1995 197,50%
1996 47,70%
1997 14,80%
1998 27,70%
1999 85,70%
2000 20,80%
2001 21,50%
2002 15,80%
2003 13,70%
2004 10,90%
2005 12,70%
2006 9,70%
2007 9,00%
2008 14,10%
2009 11,70%
2010 6,90%
    

Putinova éra

Rusku však zároveň pomohla pevná ruka nově zvoleného prezidenta, Vladimíra Putina, který neváhal s potíráním všudypřítomné korupce, a za jehož vládnutí se z dosavadního chaosu stala politicky stabilní země, která začala přitahovat zahraniční kapitál ze všech koutů světa. Putinova éra znamenala pro Rusko doposud nevídanou prosperitu, období přebytkových rozpočtů, snižování míry státního zadlužování a budování devizových rezerv. Čtěte také: Pomohly by skomírající Evropě turecké liry?

 Ruskou idylku však narušila v roce 2009 globální ekonomická recese. Rusku se opět stala přítěží přílišná závislost na vývozu komodit, jejichž ceny zažily s poklesem globální ekonomiky výrazný propad. Zahraniční investoři tedy začali ve velkém stahovat z Ruska svůj, většinou na růst cen komodit spekulující, kapitál.

Ruské výzvy

Odliv zahraničního kapitálu lze, i když již ne v tak velké míře, pozorovat do dnes. Pokles jeho odlivu však již dává znát uklidnění situace a opětovné oživování ekonomiky, která v loňském roce vykázala růst na úrovni 4,0%, pro tento rok pak Světová banka v případě Ruska počítá s ekonomickým růstem na úrovni 4,4 %, a pro rok 2012 s růstem 4,0 %. Ruská Sperbank ve své analýze dokonce předpokládá pro letošek růst 5,5 %, ovšem za podmínky ceny ropy na světových trzích na úrovni 90 USD za barel. Čtěte také: Zvoní ropě, uhlí a zemnímu plynu umíráček?

Ekonomický růst by však měl být již z čím dál tím menší části tažen vývozem surových komodit, na který Rusko spoléhalo doposud. Zodpovědnost za stav domácí ekonomiky by měla převzít domácí poptávka podpořená v minulých letech nashromážděnými úsporami domácností a rostoucí úrovni jejich zadlužování.

Svůj díl zodpovědnosti na sebe samozřejmě vzala i samotná vláda, která pokračuje v potírání  všudypřítomné korupce, budování lepší a stabilnější sociální sítě, díky které se v Rusku po dlouhých letech zvýšila porodnost a zvýšil věk dožití, a investicemi do vědy a výzkumu, které doposud ležely na okraji zájmu. Ne však z důvodu toho, že by ruští vládní činitelé podceňovali jejich význam, sestupný trend pokles investic do vědy a výzkumu byl a je zapříčiněn slabou infrastrukturou, nedostatkem „mozků“, a stále vysokou mírou korupce a regulacemi.

První dva problémy má pomoci vyřešit výzkumné centrum Skolkovo poblíž Moskvy, do kterého vkládá ruská vláda kromě nemalých výdajů i nemalé naděje. Skolkovo by mělo Rusku pomoci snížit náskok ostatních světových mocností v oblastí hi-tech technologií. O potenciálu, který v sobě skrývá obor vědy a výzkumu, svědčí i to, že vládní výdaje do tohoto odvětví činí pro letošní rok 1 % HDP, zatímco vyspělé státy do vědy a výzkumu investují v průměru více než 2 % HDP.

V otázce zvyšování vládních výdajů má pak Rusko obrovskou výhodu možnosti privatizace státního majetku a velkých devizových rezerv, čímž se snižuje závislost Ruska na finančních trzích, které jsou nyní zahlceny dluhopisy ostatních vyspělých zemí. Čtěte také: Komu vyprázdní rostoucí ceny potravin žaludek?

Co se privatizace státního majetku týče, na seznamu vybraných společnosti figurují taková jména jako je Aeroflot (jedna z nejvýznamnějších evropských leteckých společností), Sperbank (největší ruská banka), Transněft (provozovatel ruských ropovodů), Ruské dráhy a letiště Šeremetjevo. Ruská státní pokladna se tedy může těšit na opravdu tučné příjmy.

Tím dalším co by mělo udržet svižné tempo ekonomického růstu by mělo být snižování míry regulace, která dusila Ruskou ekonomiku především v 90. letech minulého století. Závazkem snižování regulací není žádným prázdným slibem, tak jak je známe od našich vládních představitelů, Rusko si stanovilo za cíl vstoupení do Světové obchodní organizace, a to do roku 2017. Již nyní jsou tedy prováděny legislativní změny, které by měly umožnit naplnění tohoto cíle.

Díky tomuto tedy postupně odpadá největší strašák zahraničních investorů, ruská vláda a její opatření na „ochranu“ domácí ekonomiky v podobě daní, cel a dalších poplatků či přímo legislativních omezení týkajících se jednotlivých odvětví, doposud pak téměř výhradně těžebního sektoru.

Stabilní a zahraničním investicím nakloněná politika tedy opět může do Ruska přilákat obrovské množství zahraničního kapitálu. Tentokrát by však již neměl být jejich konečnou stanicí téměř výhradně těžební sektor, díky stabilizaci země a nárůstu domácí poptávky se pro investory stávají zajímavými i takové obory jako jsou potravinářství, spotřební zboží, telekomunikace a zábava. Tyto investiční možnosti prozatím objevují pouze první investiční pionýři, a jen čas ukáže, kolik ziskuchtivých investorů se k nim přidá.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 7. 2011 17:58