1 + 1 se nemusí rovnat 2 aneb Rozlišujte úvěrové nástroje podle doby splatnosti

Vždycky neplatí, že jedna a jedna jsou dvě. Při investování do úvěrových instrumentů to platí dvojnásob.

Teorie segmentace trhu

Třetí přístup, o kterém se dnes budeme bavit, je zcela odlišný od dvou předchozích, kterým jsme se již věnovali v článku Co znamená pojem teorie očekávání a v článku Teorie preference likvidity.

Teorie preference likvidity a čistá teorie očekávání závisí silně na předpokladu, že úvěrové instrumenty rozdílných dob splatností jsou rozlišeny pouze jejich návratností, a že tak nákup dvouleté obligace je v podstatě to samé jako nákup dvou po sobě jdoucích jednoletých obligací – to vše za předpokladu, že trh správně předvídá budoucí úrokové sazby v daném období.

Teorie segmentace trhu se chce vypořádat s tímto hrubým odhadováním, proto hovoří o každém segmentu jednotlivých dob splatnosti jako o samostatném a nezávislém na ostatních. Jinými slovy bychom neměli mluvit o trhu s obligacemi, ale o trhu s obligacemi na jeden, pět, deset let, protože ty nejsou v žádném případě ekvivalentní. Každá doba splatnosti plní jiné funkce a tak se stává unikátním produktem, který se liší od pohodlného nástroje pro ty, kteří preferují vlastnit jedinou smlouvu místo toho, aby obnovovali jednotlivé kratší smlouvy, jak navrhuje teorie očekávání.

Teorie segmentace trhu předpokládá, že každý věřitel i dlužník má svůj určitý časový rozvrh toho, kdy nakupovat nebo prodávat jednotlivé dlužní instrumenty. Investiční banka může prodávat nebo nakupovat krátkodobé státní obligace kvůli tomu, aby vydělávala na změnách úrokových sazeb, které oznamuje centrální bankou. Stavební firma může chtít prodávat desetileté dluhopisy, kvůli profinancování projektu, a ve chvíli kdy projekt dokončí, bude dluhopisy vyplácet. Podobně student muže preferovat půjčku na delší dobu kvůli tomu, aby mohl splácet až v době, kdy dostuduje a vzhledem k lepšímu vzdělání bude i více vydělávat. Čtěte také: Spořicí státní dluhopisy pro občany. Vánoční dárek, nebo chyták?

Teorie segmentace trhu nám dovoluje propojit hloubku trhu s naším porozuměním termínové struktuře úvěrových nástrojů. První a druhou dimenzi vycházející z teorie preference likvidity respektive z teorie očekávání rozšiřuje o třetí dimenzi investorových preferencí. Riziková prémie v kontextu teorie preference likvidity není jen něčím požadovaným na straně věřitele (nabídky), ale také poskytnutým na straně dlužníka (poptávky) kvůli jeho preferencím, které se vztahují k instrumentům s delší dobou splatnosti. To mu poskytuje lepší návratnost investic a jako výsledek větší svobodu při obchodním rozhodování a plánování (může plánovat dlouhodobější investice, pokud budou splaceny i za delší dobu).

Větší počet věřitelů obklopuje krátkodobou stranu výnosové křivky kvůli nižším ziskům a větší likviditě vedoucí ke snížení výnosů. Větší počet dlužníků tíhne ke skupině dlouhodobějších instrumentů kvůli flexibilitě, se kterou mohou tyto zdroje využívat, což vede k větší poptávce po půjčkách a vyšším sazbám. Rozdělení trhu na poptávku a nabídku vede k pozorovanému tvaru výnosové křivky, kde jsou po většinu času krátkodobé instrumenty spojené s dlouhodobými. Čtěte také: Kupuji dluhy, dělám dobře?

Výhodou této teorie je to, že obstojí tam, kde předchozí dvě na vysvětlení problematických bodů nestačí. Dovede jednoduše vysvětlit, proč výnosová křivka po většinu času stoupá, ale nedokáže říci nic bližšího o tom, proč se úrokové sazby vzájemně pohybují nahoru a dolů celým spektrem nejrůznějších splatností. Pokud tedy různé doby splatností vytvářejí různé trhy, očekávali bychom, že se jejich úrokové sazby budou pohybovat nahoru nebo dolů bez žádného vzájemného vztahu, což ale odporuje všeobecně známé a snadno pozorovatelné situaci na trhu.

Abychom zkombinovali teorii segmentaci trhu s lepšími aspekty teorie preference likvidity, byla představena teorie preferovaného umístění. Tu si blíže přestavíme v následujícím článku.