Riziko pod kontrolou - money management

Při obchodování na burze je třeba udržovat rozumnou míru rizika. Ovšem… vyšší potenciál zisku znamená vyšší míru rizika. Jak udržet riziko pod kontrolou a nepřipravit se o případný zisk? Odpovědí je money management. O co se jedná a pro koho je užitečný?

Každý akciový nebo komoditní obchodník již alespoň několikrát zaslechl, že jednou z nejdůležitějších částí úspěšného obchodování je money-management. Jako zcela základní, nejjednodušší forma money-managementu existuje obecně známý princip vyhledávat obchody s vyšším potenciálem zisku, než je potenciál risku – neboli vyhledávat obchody s co největším RRR (risk-reward-ratio) a dále neriskovat na jeden obchod více jak určité procento (např. 3–5 %) účtu.

Ve vyspělém světě zralých a zkušených obchodníků se však pod pojmem money-management skrývá ještě něco trochu jiného. Pokud se zeptáte profesionálního, zkušeného obchodníka co je momey-management, pravděpodobně dostanete následující odpověď:

Money management je ta část celkového obchodního systému, která nám říká „kolik“. Kolik svého spekulativního kapitálu bychom měli v daný moment riskovat? Kolik si můžeme dovolit riskovat?

Možná jste už někde zaslechli podobnou definici pod výrazem position-sizing. Takto se dá výše zmíněná definice též nazvat, ale v profesionálním světě je právě toto považováno za money-management. Ve světě profesionálního obchodování je otázka „kolik riskovat“ a „kolik pozic otevřít“ naprosto zásadní – každý dobrý trader by se takovouto otázkou měl začít zabývat v momentě, kdy má vytvořený třeba i zcela jednoduchý obchodní systém, který mu dokáže nadělovat profity. Pokud k takovémuto systému později přidáte vhodný money-management, zisky se mohou začít rozrůstat raketovým tempem. Pojďme se tedy na money-management z pohledu profesionálů podívat trochu blíže.

Martingale versus antimartingale

V obecném pojetí existují pouze dva koncepty money-managementu. První se nazývá martingale money-management a druhý se nazývá antimartingale money-management.

Martingale money-management říká, že by obchodník měl během ztrátové série obchodů ZVYŠOVAT své pozice v daném obchodě. Proč? Zkrátka a dobře proto, že – jak jsme si již několikrát vysvětlili – komoditní spekulování má mnoho společného se statistikami a s faktem, že po řadě neúspěšných obchodů přicházejí úspěšné a naopak. To znamená, že pokud máme za sebou řadu neúspěšných obchodů, roste nám s každým dalším neúspěšným obchodem šance, že bude příští obchod vítězný. Proto by podle principů martingale money-managementu měl obchodník v takové situaci zvyšovat svůj risk, tedy navyšovat množství obchodovaných kontraktů.

Nutno říci, že model martingale money-managementu vzniknul původně u hazardních hráčů rulety a karetních her a v rámci komoditního obchodování jej nepovažuji za užitečný, spíše bych si dovolil nazvat jej jako velmi nebezpečný. Zabývat se hlouběji metodou martingale money-managementu tudíž považuji za zbytečné, a pojďme si raději něco říci o druhém konceptu – antimartingale money-managementu.

Jak již jistě mnozí z vás tuší, antimartingale money-management je postavený na opačném principu než martingale money-management: pokud rostou vaše zisky, zvyšujte i své risky. Pokud však váš účet zažívá ztráty, svůj risk adekvátně snižujte.

Přeneseno do praxe to znamená: pokud budete vydělávat a poroste váš účet, pak riskujte více ve formě více otevřených pozic. Pokud váš účet začne klesat, své pozice snižujte.

Nejedná se samozřejmě o nic nového, ani o žádný světoborný objev roku. Přesto mnozí z vás třeba již brzy začnou vydělávat v komoditách nemalé peníze, a tak se začnou současně trápit myšlenkou: co mám dělat se svými penězi teď? Mám obchodovat s více pozicemi? A s kolika? Odpověď na tuto otázku by vám měl dát vlastní precizně naplánovaný a otestovaný model antimartingale money-managementu.

Jaké jsou nejběžnější modely antimartingale money-managementu?

Nejzákladnější a nejznámější modely používání antimartingale money-managementu jsou čtyři. Samozřejmě existují celé řady dalších kombinací a variací, přesto však pro účel tohoto úvodního článku o hlubším pohledu do tajů money-managementu zatím postačí vědět právě o těchto čtyřech.

MODEL 1 – Units per fixed amount of money (UPFA)

První model udává, kolik pozic otevírat na každých X dolarů na vašem účtu. Pokud si otevřete účet s 5 000 USD a rozhodnete se pro používání UPFA modelu, pak si jako první musíte určit, kolik maximálně kontraktů začnete s takovouto částkou obchodovat. Jelikož se jedná o částku relativně malou, pak řekněme, že s 5 000 USD začnete obchodovat pouze jeden jediný kontrakt – nezávisle na tom v jakém trhu (resp. v každém, kde vám to marginy dovolí) a s jakým stop-lossem. Prakticky to pak též znamená, že budete obchodovat vždy pouze jeden jediný trh.

Pokud však budete úspěšní, již brzy svých prvních 5 000 USD proměníte do 10 000 USD. A jelikož jste si na začátku určili obchodovat jeden kontrakt s každými 5 000 USD na účtu, pak zde začnete logicky obchodovat kontrakty dva. Buďto dva kontrakty v jednom daném trhu, nebo po jednom kontraktu ve dvou různých trzích.

Vaše obchodované pozice tedy začnou narůstat vždy po 5 000 USD, které „přibudou“ na váš účet. Pokud se v počátku rozhodnete otevírat jednu pozici na každých 2 000 USD, pak budou vaše pozice narůstat po každých 2 000 USD (při 10 000 USD na účtu budete tedy obchodovat celkem 4 pozice) atd.

MODEL 2 – Equal units model (EUM)

Druhý model je nejčastěji používaný v akciovém obchodování. Jeho principem je rozdělit si účet na několik stejně velikých částí a každou část pak riskovat na jiný obchod. Řekněme, že vlastníte 10 000 USD, za které chcete nakoupit akcie. Jelikož každá akcie stojí jiné peníze a vy byste rádi měli v celém nákupu nějaký „systém“, použijete EUM model, rozdělíte svých 10 000 USD na pět stejných dílků – tj. na 5×2 000 USD a za každý dílek nakoupíte jiné akcie. Za každé 2 000 USD samozřejmě nakoupíte jiné množství akcií, neboť každá akcie jinak stojí. Proto např. za první dílek 2 000 USD nakoupíte 8 akcií XX, za druhý dílek 3 akcie YY, za třetí dílek 10 akcií ZZ atd. Jak váš účet roste, opět přerozdělujete zisky rovným dílem mezi jednotlivé dílky a v rámci těch pak přikupujete další akcie.

Modelu EUM se však využívá s určitou úpravou i v komoditách. Řekněme, že máte 30 000 USD. Jelikož potřebujete nějaký kapitál na pokrytí marginů a jelikož v komoditách nikdy neriskujeme veškerý kapitál, vezmete si z této částky určitý díl, který jste ochotní riskovat – řekněme např. třetinu (t.j. 10 000 USD). Těchto 10 000 USD pak rozdělíte na pět stejných dílků (units). Máme tedy pět dílků po 2 000 USD. Nyní každý z těchto dílků riskujeme v jiném trhu. Množství kontraktů v daném trhu si pak můžeme zvolit například na základě marginů. Pokud máme trh XX, kde je margin 500 USD, pak za dílek jeden otevřeme čtyři pozice v trhu XX. Druhý dílek můžeme použít na otevření dvou pozic s marginem 1 000 USD a třetí na otevření jedné pozice s marginem 2 000 USD atd.

Využití EUM modelu v komoditním obchodování je celá řada, je možné volit nejrůznější přístupy a kombinace.

MODEL 3 – Percent of margin (POM)

Třetí model antimartingale money-managementu říká, že vždy na dané procento účtu otevíráte tolik pozic, kolik vám dovolí marginy.

Pokud si otevřete účet 30 000 USD a rozhodnete se pro používání POM modelu, si musíte nejprve stanovit procento účtu, které budete riskovat v rámci výše marginů na jeden obchod. Řekněme, že se rozhodnete neriskovat v marginech nikdy více, jak 10% svého účtu. Pak máte tedy na jeden obchod k dispozici 1 000 USD na marginy. Pokud tedy chcete obchodovat komoditu s marginem 700 USD, otevřete si pouze jednu pozici. Pokud chcete obchodovat komoditu s marginem 400 USD, otevřete si dvě pozice atd.

Pokud se nyní vrátíte k modelu 2, pochopíte, jak lze různé modely mezi sebou kombinovat – v případě modelu 2 jsme u příkladu využití EUM modelu v komoditách ve skutečnosti využili kombinaci EUM a POM modelu.

MODEL 4 – Percent Volatility model (PVM)

Poslední model je zřejmě nejsložitější ze všech. Podstatou PVM modelu je totiž měření průměrné denní volatility trhu a na základě té volit množství pozic, které v trhu otevírat. Nejběžnější způsob měření průměrné denní volatility trhu je ATR (average true range). V principu pak funguje PVM zhruba následovně: ze svého účtu si zvolíme určité procento, které jsme ochotni riskovat na jeden obchod. Pokud tedy máme účet například 10 000 USD a rozhodneme se riskovat v jednom obchodě 10 % účtu – pak jsme ochotni riskovat na jeden obchod 1 000 USD.

Nyní si zjistíme, jaká je současná průměrná volatilita (ATR) trhu, který chceme obchodovat. Pokud se trh momentálně obchoduje s průměrným denním cenovým rozpětím 300 USD, pak otevřeme v obchodě 3 kontrakty (1 000 / 300 = 3,33) – samozřejmě v případě, že nám to dovolí výše marginů. Pokud trh momentálně obchoduje s průměrnou denní volatilitou 1 300 USD, nemůžeme si dovolit do trhu vstoupit. Pokud se trh hýbe s průměrnou denní volatilitou 480 dolarů, pak otevřeme dvě pozice atd.

Závěrem

Jak vidíte, existují skutečně nejrůznější způsoby, jak přistupovat k money-managementu. Mějte však prosím na paměti, že účelem tohoto článku není říkat vám, který je nejlepší nebo nejhorší a který máte používat vy. Jednoznačná odpověď neexistuje, stejně jako v případě obchodních systémů si každý musí najít svůj vlastní způsob budování a používání money-managementu.

Tento článek pak slouží jako naprostý úvod do celé problematiky. Existují i celé další řady přístupů k money-managementu, stejně tak i různé hybridy zmíněných modelů (například fixed ratio model – který je určitou „variací“ UPFA modelu) a i nejrůznější kombinace (například trend-followeři používají nejrůznější kombinace zmíněných modelů). Fantazii se zde meze nekladou a je jenom na každém z vás, jak začnete o money-managementu přemýšlet a do jaké míry začnete být vynalézaví.

Autor je vicepresidentem České a Slovenské asociace technické analýzy TASOCS – www.tasocs.org

Anketa

Využíváte ve svém obchodování money-management?