Řecká eura méně hodnotná než eura slovenská nebo německá?

Situace kolem Řecka se dotýká i eura jako společné měny. Funguje pro stát v nesnázích spíše jako svěrací kazajka, nebo jeho přednosti převažují? Dohodnout se nemohou ani odborníci.

Všechno dění kolem Řecka se netýká jen této země, je to otázka i eura jako společné evropské měny. Situace, kdy musely být vyhlášeny bankovní prázdniny, kdy se lidé členské země používající společnou měnu nedostanou ke svým penězům, kdy platební karty vydané řeckými bankami nesmí být použity pro placení v zahraničí, je varovným znamením. Na jedné straně hrozí zdanění řeckých vkladů anebo jejich znehodnocení měnovou reformou, na straně druhé růst výdajů, které dopadnou na bedra daňových poplatníků v jiných zemích.

Bankovní prázdniny

Řecký občan se v jedné z epizod řecké dluhové krize oprávněně ptal, kdy že to otevřou banky a kdy se bez omezení dostane ke svým vkladům. Po dobu více než dvoutýdenních bankovních prázdnin se pobočky bank pro transakce veřejnosti uzavřely. Některé bankovní převody, jako je výplata důchodů či dávek v nezaměstnanosti byly v limitované výši (do 120 eur) prováděny. Z bankomatu šlo získat denní limit ve výši 60 eur na jednu platební kartu. Ve výhodě byl ten, kdo měl karet více. Vklady v hotovosti banky přijímaly. Platil ale zákaz používání „řeckých“ platebních karet v zahraničí, transakce s platebními kartami v zahraničí byly zkoumány na denní bázi. Kreditní a debetní karty šlo použít pro nákupy v Řecku, a to do limitu stanoveného ve smlouvě s bankou. Předplacené karty v rámci Řecka fungovaly a šlo je i dobíjet. Kreditní a debetní karty šlo běžně použít pro nákupy z on-line obchodů, které používají účet u banky působící v Řecku.

Bezhotovostní bankovní převody a trvalé příkazy fungovaly, pokud byl účet, na který jsou prostředky připisovány, veden v Řecku. V průběhu vyhlášených prázdnin ale nešlo přidat nové příjemce, dávat nové příkazy, dávat změny nebo rušit trvalé příkazy. Platil zákaz převodu peněz do zahraničí, mimořádné převody podléhaly schválení úřadů. Transfery ze zahraničí fungovaly, převod finančních prostředků z účtů vedených v cizí bance na účet u banky působící v Řecku proběhl normálně. Kreditní a debetní karty zahraničních bank šlo běžně použít – eura Slováka, Němce nebo třeba Španěla se staly použitelnějšími než eura řecká. Ne, není to nějaká dávná minulost, je to výseč jedné epizody probíhající řecké dluhové krize.

Směnný kurz hlídající zadlužení

Řecko přijetím eura získalo pevný měnový kurz a status dokonalého dlužníka a s ním i možnost půjčovat si za nízké úrokové sazby. Výše zadlužení rostla, jenže peníze nesměřovaly na produktivní investice, ale na krytí spotřeby a projektů bez ekonomické návratnosti. Pokud by se spotřeba utrhla z řetězu v Řecku používajícím drachmu, směnný kurz drachmy by vyslal výstrahu – oslabil by. Jak to vysvětluje ekonom Václav Klaus, kdyby měli drachmu, tak už dávno všude ve světě bliká červené světýlko a každý by jim řekl „už vám nepůjčíme ani halíř“. Tím, že se schovali do eurozóny, tak se to jen oddálilo. Při oslabeném kurzu by bylo nutné na zahraniční spotřebu vynaložit více drachem, všechno z dovozu by zdražilo, a to by byl důvod k odklonu od této spotřeby.

Díky euru ale vše vypadalo jinak, financování řecké spotřeby se stalo díky štítu společné měny (na nějaký čas) neohrozitelné. Dnes, pět let po zahájení řecké dluhové krize, má Řecko stále právo používat společnou měnu. Zadlužení zde přesáhlo 170 % HDP a za dva roky by se mohlo vyšplhat na 200 % HDP, úroveň dluhu běžnými způsoby v podstatě nesplatitelnou. Řecká ekonomika poklesla téměř o třetinu a nezaměstnanost překročila 25 %. Kritiků evropské měnové unie přibývá a říká se, že některé země prostě na členství v eurozóně nemají, že společnou měnu neunesou a přivodí jim kolaps.

Svěrací kazajka

Ať se nám to líbí nebo ne, když už politici dovedou hospodaření státu na okraj útesu, devalvace nebo znehodnocení domácí měny je posledním možným řešením. Z tohoto pohledu znamená fungování státu v měnové unii ztrátu možnosti uskutečňování vlastní měnové politiky. Pokud Česká republika euro jednou přijme, ztratí možnost intervenovat proti koruně a v rámci měnových válek tímto upřednostňovat svou produkci na úkor těch, kteří to dělat nemohou. Tímto argumentuje i koordinátor pro zavedení eura v ČR Libor Dědek: Kdyby ale měly také jiné evropské země podobnou možnost devalvovat vlastní měnu a řešit tak čistě domácí problém, nastala by velmi komplikovaná situace. Jsem přesvědčen, že jednou z největších výhod eura je právě to, že se země eurozóny nemohou uchylovat ke konkurenčním devalvacím.

Někteří kritici ale poukazují na to, že pro Řecko je současný měnový kurz přítěží, která ho táhne ke dnu. Svěrací kazajka v podobě eura je ničivá, ekonomika padá rychleji, než se oddlužuje, ve stávající architektuře společně s cenami klesá i produkt.

Výstižně celou situaci nedávno popsal Václav Klaus: Řecko přijetím eura přijalo parametry ekonomiky jiného typu. Stejně jako by Trabantu nepomohlo převzít jen několik náhradních dílů Mercedesu, nepomohlo Řecku převzít a zafixovat jistou, a jak dnes všichni vědí, pro ně nevhodnou výši měnového kursu. Nepomohlo mu zbavit se vlastní měnové politiky a zejména možnosti kurs změnit. Nepomohlo mu nezaslouženě získat statut perfektního dlužníka a tím i nízké úrokové sazby. Nepomohlo mu extenzívně si půjčovat (a navíc půjčky nepoužívat na produktivní investice, ale na spotřebu, vysoké důchody, nadměrné počty úředníků, vysoké vojenské výdaje, o velkorysém vyplýtvání spousty peněz na olympiádu ani nemluvě). Řecku byly darovány (nebo odpuštěny) stovky miliard euro a přesto jeho dluh přesahuje 175 % řeckého HDP (u nás 43 %). I tak není Řecko schopno zbývající dluhy splácet.

Dvě možná řešení

Po zavedení eura již kurzový kanál nefunguje, směnný kurz je zafixován a nerovnováhy se mohou vyrovnávat jen prostřednictvím cenové inflace. Z pohledu konkrétní země záleží na tom, s jakým kurzem země se podaří euro přijmout – buď získá kurzovou výhodu, nebo nevýhodu. V případě Německa se zdá, že euro jako měna německé vývozy podhodnocuje, a tím je získána konkurenční výhoda. Jiří Paroubek k tomu v nedávném komentáři poznamenal, že kdyby měli marku, nejsou v dnešní situaci. Marka by se zhodnocovala tak, že jejich vývoz by byl mnohem složitější, než je tomu dnes. Na zahraniční trhy se dostávají mnohem snáze, ale nechce se jim za to zaplatit. Jenom brát benefity je obtížné.

Paroubkův komentář naznačuje řešení v podobě fiskálního přerozdělování – daňoví poplatníci jiných zemí by měli být solidární a přispět Řekům. Jiné řešení v červenci 2015 navrhl Václav Klaus: Stačí jediná věc: přijetí rozhodnutí o uvolnění Řecka z eurozóny. Naše zkušenost s dělením československé koruny říká, že to potom provést není nijak složitý úkol. Malý tým lidí, kteří u toho tenkrát u nás byli, může jít do Řecka „na brigádu“, ale Řekové to jistě zvládnou sami. Pak ať každý sám za sebe hledá, jak chce Řecku solidárně pomoci. Zkoušet pomáhat bez uznání nezbytnosti řeckého návratu k drachmě (či jakkoli jinak nazvané měně) je vyhazováním peněz. Takovým řešením by byla devalvace, znehodnocení měny a nalezení dna, od kterého se ekonomika odrazila – to vše se zřejmými neblahými důsledky na řecké střadatele. Drachem si může řecká vláda vytisknout tolik, kolik jich bude potřebovat, měnová reforma dluhy umaže, podobně jako úspory řeckých střadatelů. Problémem je, že případný odchod Řecka by mohl strhnout lavinu, kdy by se ke svým měnám vrátily i další země.

Fiskální unie a hlubší integrace je opačným řešením. Václav Klaus, stálý kritik měnové unie nesourodých zemí a této formy evropské integrace, používající promyšlené, racionální a smysluplné ekonomické argumenty, se nedávno vyjádřil skepticky, že nakonec ale stejně řekne, že musíme Řekům pomoci a že jim nabídneme nějaké lepší podmínky. Mohlo by třeba dojít v odpuštění dluhu jako jednorázového fiskálního transferu, v případě hlubší integrace i každoročním transferům (nejenom) do řeckého rozpočtu – ostatní vlády by musely vybrat daně, z nichž část by poslaly slabším zemím.

widgety

Jak se vyjádřil Libor Dědek, koordinátor zavedení eura v ČR, v jiné souvislosti: (…) debata o euru patří k oblastem, kde si politika zachovává primát nad ekonomikou. A proto se věci nepohnou kupředu, nepostaví-li se vládní politici jednotně do čela přesvědčených zastánců eura.

Co myslíte, měli by čeští politici podpořit propagaci našeho vstupu do eura, jak doporučuje národní koordinátor pro přijetí eura? Chcete, aby vznikla fiskální unie a abychom přispívali do rozpočtů jiných států? Zavádět vůbec euro?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 7. 2015 12:26