Názory ke článku Proč nejsou volné trhy vždy tím nejlepším řešením?

Velmi kvalitní článek. Ale moje preciznost technika mi říká, že se tu jedná o dva různé pojmy:

důvěra v obchodníka / výrobek / …

informační nedostatečnost (v článku asymetrie)

Principem co vede lidi k opatrnost není informační nedostatečnost, ale nedůvěra v toho co prodává a co prodává.

Teoreticky pokud bude existovat firma, o které je známo, že dělá špičkovou kvalitu a všechny indicie tomu budou nasvědčovat, firma to skutečně bude dělat, a časem to vstoupí ve známost. Pak lidé se k této firmě budou chovat jako kdyby byli „dokonale informovaní“. Nedojde tedy k těmto excesům, které mylně přikládáte informační nedostatečnosti.

Informační nedostatečnost je totiž absolutní. Žádný člověk nemá 100% informace a nikdy mít nebude. Už jen proto, že řada potřebných informací pro rozhodnutí se řadí k předpovídání budoucnosti, která je vždy nejistá.

Dokonce ani výrobce nějakého elektronického výrobku není absolutně informován o kvalitách toho výrobku. Používá třeba čipy od jiného dodavatele a nemusí si být nikdy jist, zda mu dodavatel nepodsune šmejdy. U dodavatele čipů zase může selhat výroba nebo být návrh v designu o kterém nebude vědět. Atd.

Je to primárně důvěra, která rozhoduje. Jedním ze zdrojů důvěry je informovanost (potud Vás článek). Ale jiným zdrojem důvěry je třeba doporučení jiného člověka, kterému důvěřujeme. Nebo třeba dvouletá záruční doba je také určitým zvýšením důvěry.

To, že firmy časem důvěry zneužily – a značky dnes vyrábějí stejný šmejd jako noname firmy (často i horší), jen si za to nechávají víc platit – tím se nestalo nic jiného, než že zničily zdroj zákazníkovy důvěry vázaný na existenci značky. Ale jiné zdroje důvěry zůstaly.

Pojišťovny také důvěřují posudkovým lékařům ohledně zdravotního stavu.

Kdybych to měl vyjádřit, tak rozšířením teorie v článku je důvěra. Informovanost × neinformovanost je jen jedním z proměnných, který zvyšují × snižují důvěru zákazníka. Ale zdaleka ne jediným.

Teorii o důvěře bychom mohli ještě třeba rozšířit o potřebě. Možná že zákazník se rozhoduje o koupi pomocí rovnice (potřeba + rozhodování pomocí důvěry) -> (rozhodnutí o koupi)

Miloslav Ponkrác
(P.S.: nejsem ekonom a o ekonomii nevím zhola nic)

Velmi inspirativní článek. Děkuji.

Velmi zajímavý článek, ale tady by měla být ekonomie, ne?

Existuje také odvětví EKONOMIKY (teorie transakčních nákladů), která se zabývá výzkumem za jakých podmínek a vlastností je výhodnější provádět transakci v rámci firmy.

Máte naprostou pravdu. Nějak se mi to povedlo zaměnit - děkuji za upozornění.

Z článku vyplývá, že autor v nedávné době prodělal kurz středně pokročilé ekonomie a dozvěděl se při té příležitosti něco o tržních selháních. Je to jistě chválihodné, ale článek to nezachrání...do­volte mi proto určité doplnění.

A ted k těm "prostým, ale spíše hlubokým závěrům". O nutnosti trhy regulovat, asi pochybovat nelze. Otázkou ovšem zůstává jak nebo spíše odkud. Autor evidentně nevěří v samoregulaci trhů a tak v článku doporučuje cestu státních regulací (viz. zmínka o FDA, SEC,...). Logicky jde však pouze o vytloukání klínu klínem. Jedno tržní selhání je nahrazeno druhým (informační asymetrie má být napravena státní regulací).

At přijdete s jakoukoli novou agenturou, zákonem, regulací, normou a pravidlem na úrovni státu, vždy selže. Proč? Umělé normy nedokáží ze své podstaty postihnou tržní selhání včas. Žijeme v prostředí nejistoty, budoucnost je nepredikovatelná a přináší jevy, se kterými jsme se dosud nesetkali. At tedy přijde centrální plánovač s jakýmkoli řešením, narazí na mnoho problémů. Nedokáže odhadnout preference jednotlivců a nedokáže reagovat včas (v tomto ohledu má stát vždy informační deficit). Příkladem budiž poslední krize. Neschopnost centrálních plánovačů zaznamenat nové jevy (rozmach derivátového trhu) je nevyhnutelná. Vysvětlím to na příkladu. Víte proč je lidský mozek stále ve výhodě oproti počítači? Dokáže totiž reagovat na nepředvídatelné situace. Počítač má pouze schémata, podle kterých postupuje, pokud ovšem narazí na nepředvídatelný jev...nedokáže zareagovat (proto stále v kabině letadla sedí pilot, i když jsme schopni napsat program, který bude řídit letadlo sám). Analogie s trhem je jasná. Volný trh je jako lidský mozek, reaguje pružně i na nepředvídané situace.

Řešením tedy není více státních a dohledových agentur, ale naopak vůbec žádné. Trh sám dokáže generovat právo a normy a nejde jen o vaší zminovanou mafii (http://www.mises.cz/videa/pravny-system-ako-produkt-vo-neho-trhu-65.aspx). Vlastně se dá říci, že stát často pouze kopíruje nejlepší postupy z praxe (např. viz. regulace bank, kdy centrální banky uplatnují mechanismy vyvinuté komerčními bankami...příkladů je celá řada). Pokud se tedy budeme řídit logikou, při které skupina vybraných jedinců (nutno dodat, že opět zatížena informační asymetrií) začne tvořit regulace a normy, dojde dříve či později ke změně prostředí a selže.

Dobrý den, děkuji za poznatek.

Článkem není myšleno zavrhovat svobodné trhy, snad jen poukázat na některé jejich nedostatky a v kterých případech selhávají. Účelem určitě bylo také vyvolat diskuzi - každý máme svůj názor.

Doplnil bych, že původní autoři textu, od kterých jsem se inspiroval, jsou profesoři z amsterdamské univerzity, kteří čas od času publikují články na téma ekonomie (viz zdroj u článku) - tedy nikoliv já osobně se znalostí středně pokročilé ekonomie, jak jste bystře poznamenal :-)