Proč (ne)investovat do českých akcií?

Investice do českých akcií v minulých čtyřech letech přinášely velmi slušné roční zhodnocení. Otázka je, co bude dál. Současná česká ekonomika i akciový trh mají řadu specifik, kvůli nimž by investoři do českých akcií měli být opatrní. Čím je český trh specifický?

Vzhůru ke světlým zítřkům?

V posledních čtyřech letech české akcie zaznamenaly impozantní růst. Akciový index PX50, zahrnující české blue chips, rostl s mírnými výkyvy téměř exponenciálně a v době od roku 2002 do letošního března více než ztrojnásobil svou hodnotu. Potom přišlo zakolísání a prudký pokles, z něhož se kurzy některých akcií dodnes úplně nevzpamatovaly. Nyní se index pohybuje zhruba tam, kde byl před rokem. Pokud nedojde k ničemu mimořádnému, do konce roku by se mohl dostat na svou letošní výchozí úroveň. Další vývoj je však nejistý – ostatně tak jako vždy.

Odhadnout budoucí vývoj na burze je velký problém. Ve hře je spousta často protichůdných vlivů, které se navíc vzájemně ovlivňují a stále se mění. Nejenže nelze všechny tyto vlivy a jejich vzájemné souvislosti postihnout, ale často ani nelze jednoznačně určit, zda na stejné podněty bude akciový trh reagovat obdobně, jako na ně reagoval v minulosti. Jedinou historicky ověřenou skutečností je, že přestože krátkodobě akciové trhy kolísají, v dlouhodobém časovém horizontu investice do akcií přinášejí větší výnos než jiné investiční nástroje.

Otázkou však je, zda budou historická schémata vývoje na akciových trzích platit i v budoucnu a zda se budou týkat i českých akcií. Historie českého akciového trhu je v porovnání s vyspělými trhy velmi krátká a jeho dosavadní vývoj velmi fádní. Krátce po svém vzniku v roce 1993 český akciový trh prošel úvodním poklesem a v dalších letech pak několika obdobími nikterak výrazných růstů a poklesů. V září 2001, krátce po teroristických útocích na USA, dosáhl svého historického minima. Od té doby, s několika zakolísáními, výrazně roste.

Tento růst byl nepochybně ovlivněn především zájmem zahraničních investorů o nové trhy v souvislosti s rozšířením Evropské unie i následným růstem české ekonomiky. V současné době se však množí signály, že tento trend by mohl doznat změn. Kromě nepříznivých globálních vlivů začíná být zřejmé, že bývalé postkomunistické země, Česko nevyjímaje, nemají vyřešeny zdaleka všechny své problémy táhnoucí se s nimi z jejich temné socialistické minulosti. Jejich ekonomiky i akciové trhy jsou nevyzrálé a jejich růst může mít křehčí základy, než se může zdát.

Český trh je specifický

Problémem českého akciového trhu je, že je mělký a úzký. Drtivá většina obchodů probíhá jen na několika málo SPADových titulech. Například v minulém roce více než tři čtvrtiny celkového objemu obchodů na pražské burze připadly na pouhé tři tituly. Roli lídra trhu se zobchodovaným objemem necelých 300 mld. Kč sehrála energetická společnost ČEZ, s mírným odstupem následovaná Českým Telecomem (nyní Telefónica O2 ČR). Třetí místo obsadila Komerční banka. Letos ČEZ vévodí trhu ještě výrazněji – obchody s ním tvořily zhruba 40 % celkového objemu všech obchodů za první tři čtvrtletí.

Dalším problémem je, že minimálně dvě třetiny obchodů na pražské burze realizují zahraniční investoři a zbytek připadající na domácí investory probíhá většinou na úvěr (margin) s poměrně malým podílem vlastních finančních zdrojů. Podíl domácích kapitálově silných institucionálních investorů na obchodech je nezvykle malý. Obyvatelstvo není zvyklé ukládat své úspory do akcií, a to ani formou kolektivního investování prostřednictvím podílových fondů, ani individuálně. Chybí tak stabilizační prvek, který by tlumil neadekvátní reakce trhu na různé podněty.

To vše činí zdejší akciový trh velmi málo stabilním a náchylným k neočekávaným dramatickým propadům. Relativně malý impuls dokáže vyvolat dominový efekt, který se nekontrolovatelně šíří napříč trhem a má nečekaně velké důsledky. Pokles kurzu u některého významného titulu snadno spustí lavinu stop-lossů (automatických prodejních pokynů při dosažení předem nastavené kurzové ztráty). Ztráta se kvůli obchodování na úvěr násobí, takže dochází k nucenému výprodeji celých portfolií. To může výrazně srazit celý trh, aniž by k tomu byl objektivní důvod.

Stále ještě divoký východ

Český akciový trh stojí někde na pomezí mezi rozvíjejícími se a rozvinutými trhy. K rozvíjejícím se trhům ho bohužel neřadí jen potenciál růstu, ale také vyšší rizikovost investic, nepříliš dobré právní prostředí, o úrovni morálky a etiky ani nemluvě. V Česku se lze setkat s jednáním některých účastníků trhu s cennými papíry a osob okolo něj, které by si na žádném vyspělém trhu nemohli dovolit. Často lze narazit na poskytování zkreslených a zavádějících informací, nelegální „insider trading“, účelové převody a náhlé výprodeje akcií zavánějící pokusem o manipulaci s kurzem atd. To vše samozřejmě zpravidla nedošetřeno a nepotrestáno.

Chabá je v Česku i ochrana práv minoritních akcionářů. Například v polovině minulého roku byla do českého právního řádu zavedena možnost tzv. vytěsnění minoritních akcionářů (squeez-out). Majoritní akcionář vlastnící akcie představující min. 90% podíl základního kapitálu akciové společnosti si tak může vynutit odkoupení akcií od minoritních akcionářů bez ohledu na to, zda je chtějí či nechtějí prodat. Tato možnost existuje i v jiných státech, ale na rozdíl od Česka je tam většinou zároveň účinně zajištěno, aby majoritní akcionář nemohl zneužít svého postavení a zaplatil minoritním akcionářům za jejich akcie odpovídající cenu.

V této souvislosti nelze nezmínit léta trvající paradoxní stav, kdy se v rámci implementace evropského práva Česko zavázalo chránit zájmy investorů, vydalo k tomu potřebné zákony a zřídilo příslušné instituce, avšak ochrana investorů většinou zůstala jen na papíře. Jako orgán státního dozoru nad kapitálovým trhem měla fungovat Komise pro cenné papíry. O její „funkčnosti“ jasně vypovídá počet „nenadále“ zkrachovalých obchodníků s cennými papíry, u nichž bylo až následně zjištěno dlouhodobé flagrantní porušování platných právních předpisů, i počet zahájených a do vyvození konkrétních důsledků dotažených řízení proti osobám porušujícím pravidla obchodování s cennými papíry. Stav se zatím příliš nezměnil ani po té, co letos na jaře státní dozor nad kapitálovým trhem přešel pod Českou národní banku.

V roce 2001 byl zřízen Garanční fond obchodníků s cennými papíry, z něhož měli být vypláceni klienti obchodníků s cennými papíry neschopných dostát svým závazkům. Dostávat by měli 90 % hodnoty svého zákaznického majetku, nejvýše však 400 000 Kč. Ve skutečnosti však fond od svého vzniku nemá na výplaty náhrad dostatek finančních prostředků a na svých stránkách dokonce sám otevřeně sděluje, že náhrady bude vyplácet nejvýše do poloviny zákonného nároku. České zákonodárce i vládu existence tohoto protiprávního stavu nechává dlouhá léta zcela chladnými.

Koupit, nebo prodat české akcie?

Těžká otázka bez jednoznačné odpovědi! Bude-li pokračovat ekonomický růst a nedojde-li k nějakému katastrofickému vývoji (velký teroristický útok, epidemie ptačí chřipky, ekologická katastrofa, vítězství komunistů ve volbách atd.), lze očekávat, že české akcie nadále porostou. Možná ne tak prudce, možná s určitými přestávkami, ale přesto. V ideálním případě, kdy by se podařilo dlouhodobě zklidnit nervózní politickou situaci nejen v Česku, ale i v sousedních státech, byl by učiněn alespoň částečně úspěšný pokus o provedení reformy veřejných financí a investory by nevyplašila žádná významná negativní událost, mohl by být další růst kurzů dosti výrazný a na investici do českých akcií by bylo možno slušně vydělat.

Reálně je však třeba zhodnotit, že další vývoj nejspíše bude mít k ideálu dosti daleko a pravděpodobnost vzniku nějaké katastrofy s negativním dopadem na akciové trhy je docela velká. S ohledem na specifika a problémy českého akciového trhu lze přitom očekávat, že masivnější odchod zahraničních investorů z pražské burzy, ať už z jakýchkoliv příčin, by mohl mít na kurz českých akcií fatální následky. Prostor pro výraznější propad tu díky výraznému předchozímu několikaletému růstu nepochybně je. Opatrnost při investování do českých – a koneckonců jakýchkoliv – akcií je tedy určitě na místě.

Anketa

Investujete do českých akcií?