Proč akcie rostou? Je přece krize…

V průběhu druhé poloviny prázdnin se světové akciové trhy rychle vyšvihly na úrovně blízké maximům, dosaženým po bolavém podzimu 2008.

Německý DAX si od začátku prázdnin připisuje již téměř 10 % a americký S&P pak téměř 4 %. K růstu, přerušenému jen několika málo korekcemi, tak dochází od konce května. Zdá se, že letos se investorům následování pověstného „Sell in May – and – go away“ asi příliš nevyplatí.

Jak je to možné, když „nejhorší krize za několik posledních desetiletí“ svými neviditelnými chapadly drtí téměř všechna odvětví světové ekonomiky? Možná je to opravdu trochu jinak. Bezpochyby jsme svědky krize nabobtnalých a dluhem živených veřejných rozpočtů, které si bez předchozích úspor může jakákoli ekonomika dovolit pouze v obdobích konjunktury. V o něco hubenějších dobách však tyto zdroje vysychají, a protože veřejná spotřeba či investice jsou součástí celkové makroekonomické bilance, pociťujeme to v poklesu celkové ekonomické výkonnosti.

Soukromý sektor jako takový však žádnou krizí očividně nehrozí a reálné výsledky kvartál po kvartálu ukazují, že firmy jsou schopny se s nižší poptávkou vyrovnávat růstem své efektivnosti velmi obstojně. A proto nehledě na eskalovanou, tzv. dluhovou krizi eurozóny mohou akciové trhy, ty evropské nevyjímaje, růst. V tomto ohledu se chování investorů možná začíná lišit od nedávné minulosti. Přepínač RIZIKO – Zapnuto/Vypnuto už možná přestává mít pouze dvě krajní polohy a investoři si začínají racionálněji vybírat, kde reálný potenciál je a kde není.

widgety

I když se na situaci totiž podíváme pověstnými černými brýlemi, dojdeme logickou cestou ke zdůvodnění tohoto chování. Co může představovat lepší zajištění proti velkému průšvihu finančního systému než podíly ve zdravých firmách, které vyrábějí potraviny, léky, energii nebo zajišťují služby, jež budou lidé vždy potřebovat?

Nebudeme si nalhávat, že finanční trhy v budoucnosti nečekají již žádné větší turbulence a propady, provázanost veřejné a soukromé sféry je velmi podstatná. Současný vývoj eskalující dluhové krize na jedné straně a růst většiny akciových trhů na druhé straně je však možná aspoň lehounkým příslibem návratu racionality do chování investorů a pozvolné uvědomění si faktu, že s problémy některých států splácet své dluhy nemusí nutně padat fungování celé ekonomiky.