Přitvrzení ze strany Fedu se blíží, suché listí v emerging markets se brzy otřese

Zatímco řecká kauza produkuje neustálý informační šum, který svědčí o tom, že tato malá země zvládá propagandu o své mezinárodní nepostradatelnosti opravdu perfektně, tak pomaloučku polehoučku se přibližuje událost, která může generovat skutečné signály k obchodování.

Takovou událostí by mělo být zasedání americké centrální banky uprostřed příštího týdne. To může být přitom zásadním mezníkem v komunikaci Fedu ohledně prvního zvýšení úrokových sazeb po finanční krizi.

Včera to shodou okolností byla Světová banka, která ve svém aktualizovaném výhledu apelovala na Fed, aby se zvyšováním úrokových sazeb počkal až do roku 2016. Jednou z artikulovaných obav z dřívějšího zvýšení oficiálních úrokových sazeb v USA byl osud emerging markets v roce 2013, kdy tehdejší šéf Fedu Bernanke “sestřelil” emerging markets svými úvahami o tom, kdy by Fed mohl zahájit růst úrokových sazeb. Podobných vzpomínek by samozřejmě mohlo být více – tou nejsilnější pro nás pamětníky pak může být rok 1997, kdy Fed vcelku neočekávaně zvýšil o čtvrt bodu úrokové sazby a mimo jiné tím sestřelil (zafixovanou) českou korunu a thajský baht,což se ukázalo být první příznak blížící se asijské finanční krize.

Pokud se Fed opravdu rozhodne zahájit cyklus zvyšování úrokových sazeb a bude to dříve, než s čím trhy počítají (podle nás je stále ve hře září), tak zlé jako na konci roku 1997 to nebude. Nicméně jsou zde mezi emerging markets ekonomiky, kterým opravdu může Fed zatopit a ty pak mohou šířit finanční nákazu i do zbytku světa. K takovým budou patřit zejména větší ekonomiky, kde je úroveň zahraničního (dolarového) dluhu vysoká – například Čína či Turecko. Zde je pak třeba upozornit, že tanečky Fedu mohou mít různé projevy v Šanghaji a jiné v Turecku. Zatímco trochu přísnější politika Fedu bude okamžitě vidět na kurzu turecké liry a tureckých úrokových sazbách, pak v případě Číny bude první domeček z karet, který se položí, bublifukový akciový trh.