Přijde "lednový efekt" již v prosinci?

Vypadá to, že konec roku nebude z pohledu globálních trhů až tak zlý. Akciové trhy posilují, kreditní marže se utahují a ceny komodit se rovněž zotavují.

Fakt, že se rizikovým aktivům s koncem roku začíná dařit má přitom na svědomí souhra několika pozitivních zpráv z obou stran Atlantiku.

 Za prvé, američtí konzervativci ve Sněmovně reprezentantů, poté co se sami zahnali do slepé uličky tím, když odmítli kompromisní návrh Senátu na dvouměsíční prodloužení nižších daní a delších výplat  nezaměstnanosti, včera pod tlakem veřejnosti kapitulovali a na rozpočtové úlevy kývli. Růstové výhledy americké ekonomiky tak zůstávají pozitivní.

Za druhé, vše přitom nasvědčuje, že americké ekonomice se daří již nyní, o čemž nás prakticky denně přesvědčují publikovaná makroekonomická data. Naposledy jimi byly statistiky o výplatách dávek v nezaměstnanosti, které poklesly na tříapůlleté minimum. I díky tomu stojí náš předběžný odhad růstu americké ekonomiky pro poslední kvartál roku nad hranicí 3 %.

Za třetí, v ECB se možná pohnuly ledy. Vlivný (byť odcházející) člen bankovní rady ECB Bini Smaghi totiž v interview pro Financial Times naznačil, že v okamžiku, kdy jde o samotnou existenci eurozóny   centrální banka povinnost jednat. Italský bankéř, který bude působit v hlavním orgánu ECB do konce roku, přitom uvedl, že pokud roztažené kreditní marže brání transmisi měnové politiky (a nejsou přitom  výsledkem insolvence, ale likvidity), pak by měla banka konat. Smaghi měl tímto výrokem přitom zcela jasně na mysli (opravdu) velké nákupy dluhopisů do bilance ECB. A to je přesně krok, který by nejen podle nás situaci v eurozóně hodně pomohl.

Poskládáme-li si tedy tři výše uvedené pozitivní faktory dohromady, ani by nás příliš nepřekvapilo, kdyby obvyklý “lednový efekt”, který znamená, že se rizikovým aktivům v sezóně daří, přišel tentokrát již o  deset dní dříve.

Autor je analytikem ČSOB