Potřebujeme ratingové agentury?

Je rating účinným pomocníkem nebo jen nástrojem pro úsporu času, které ale musíme obětovat přesnost a objektivitu informací?

V úvodu článku nebude na škodu si připomenout význam ratingových agentur v současném finančním světě. Mezi největší a nejvýznamnější ratingové agentury patří tři americké: Fitch Ratings, Moody’s a Standard & Poor’s (dále jen S&P). Tyto tři společnosti produkují 4 miliardy amerických dolarů v tržbách ročně, zaměstnávají přibližně 3 600 analytiků a hodnotí 2,73 milionů cenných papírů celosvětově v rámci 43 bilionů amerických dolarů, které jsou obsaženy na globálním dluhopisovém trhu. Čtěte také: Má ještě rating svou váhu nebo se stane hračkou politiků?

Využití ratingu hledejme v rámci ohodnocení úvěrové schopnosti (= schopnost dostát svým závazkům) firmy či státu, s tímto se váže měření a následné řízení úvěrového rizika, svou roli také hraje pro regulátory. Rating se stal postupně významnou analytickou metodou na trzích s dluhopisy, ale jak již minulost ukázala, ne vždy byl spolehlivým nástrojem. Příkladem za všechny může být oblast strukturovaných produktů a finanční krize v roce 2008.

Rating na vlastní žádost

Jeden z problémů ratingu spočívá v tom, že si o něj emitent v rámci firem žádá sám. Všemu předchází takzvaný prozatímní rating, který je řekněme předběžný, proto jeho verdikt nemusí být nikde publikovaný, pokud se dané firmě nelíbí. 

V minulosti se stávalo, že si firmy prozatímní rating mohly nechat udělat u více ratingových agentur a vybrat si finálně tu s nejlepším hodnocením. V dnešní době v rámci větší transparentnosti už platí, že si firmy nechávají udělat 2–3 ratingové posudky zpravidla u těch nejvýznamnějších ratingových agentur, které zveřejní nezávisle na sobě.

Rating a poradenství

Dalším z problémů je propojení ratingových služeb s poradenstvím, což znamená zlepšení ratingu pomocí různých machinací především v účetnictví vybrané firmy. V neposlední řadě můžeme také zmínit určité tajemno při postupech, které ratingové agentury využívají pro udělení výsledného stupně ratingového hodnocení.

David Jacob, bývalý zaměstnanec S&P, říká: Ratingové agentury existují, protože je lidé musí mít, ne proto, že jim věří. Možná jim věří retailoví investoři, což je smutné, ale ti institucionální určitě ne. Poté, co ratingové agentury pomohly podnítit nejhorší finanční krizi od doby Velké hospodářské krize tím, že nadhodnotily cenné papíry kryté rizikovými hypotékami (CDO), se jejich pověst na trhu s dluhopisy zhoršila.

Problém nepřesnosti

Všechny tři v úvodu článku zmíněné ratingové agentury přiřazují písmeno, které představuje hodnocení společnosti nebo státu, v návaznosti na schopnosti plnit finanční závazky. Rating se také přiděluje cenným papírům nebo investičním instrumentům vydanými společnostmi. Můžeme pozorovat různé způsoby v rámci přidělování písmen u každé z ratingových agentur. S&P používá písmeno „D“ pro označení cenných papírů nebo společností s největším rizikem. Fitch Ratings má například „DDD“ pro největší riziko. Obecně platí, že „A“ hodnocení je považováno za nízké riziko, zatímco hodnocení „D“ za riziko velmi vysoké například v podobě nesplacení závazků.

Veřejnost využívá rating k určení, jestli společnost poskytující úvěry má nějakou hodnotu nebo jestli investovat do investičního instrumentu. Nicméně informace, které poskytují ratingové agentury, nemusí být vždy přesné či kompletní, protože získávají data z různých zdrojů. Pokud tyto informace nejsou kompletní nebo správné, tak to může lehce způsobit přidělení hodnocení, které zcela nebo komplexně neodráží finanční zdraví a úvěrové riziko spojené se společností nebo cenným papírem.

Problém nestrannosti

Během finanční krize v roce 2008 byly největší ratingové agentury předvolány před americký Kongres, aby se zjistilo, jestli vykonávají své povinnosti řádně. Otázkou bylo, zda byla použita nestrannost v ratingu bank a cenných papírů. Vzhledem k tomu, že se za přidělení ratingu u společností platí, mohla by existovat finanční pohnutka, která by způsobila, že se ratingová agentura pokusí o zopakování obchodu. 

V případě bank, které si kupují rating, může dojít ke střetu zájmu v případě, že ratingová agentura poskytuje bance příznivé hodnocení s cílem zopakování spolupráce někdy v budoucnosti. Možnost takového střetu zájmu vyústila ve vydání zákona americkým Kongresem v oblasti transparentnosti a otevřenosti ratingových agentur v roce 2009. Podle tohoto zákona je od ratingových agentur požadováno zveřejnění dalších informací a stanovení postupů pro vydání informací na základě přesnosti a poctivosti údajů ze zdrojů pro ratingové hodnocení.

Problém závislosti

Mnoho společností a jednotlivců spoléhá nebo závisí na ratingových agenturách, které za ně vykonávají investiční „úkoly“. Místo toho, aby se sami podívali na finanční výkazy vybrané společnosti (výkaz zisků a ztrát, rozvaha) a vybrané poměrové ukazatele (dluh k výnosům, P/E – tržní cena akcie k čistému zisku na akcii nebo běžná likvidita – oběžná aktiva ke krátkodobým závazkům). Mnoho investorů a věřitelů spoléhá pouze na rating, což je nepochybně špatně, i když to ve výsledku urychlí investiční rozhodnutí. Provedení vlastního změření úvěrové schopnosti vybrané společnosti může snížit rizika spojená s problémem nepřesnosti a nestrannosti.

Klesající výnosy

Jedním z příkladů poměrně razantního zásahu bylo snížení ratingového stupně Spojeným státům americkým o jeden stupeň dolů na úroveň AA+ ratingovou agenturou S&P v srpnu minulého roku v rámci kritiky, že zákonodárci nejsou schopní snížit výdaje nebo zvýšit příjmy s cílem poklesu schodku veřejného rozpočtu. Po snížení ratingového stupně došlo k poklesu výnosů z desetiletých státních dluhopisů až na úroveň 1,45 % v červnu letošního roku z 3 % ze srpna roku minulého, což je poměrně výrazný propad při meziročním srovnání.


Autor: Bloomberg

Vývoj výnosů 10-letých státních dluhopisů USA za poslední tři roky

Vypovídací hodnota vs. pohodlnost?

Je na každém z nás, jestli dáme přednost informacím z ratingových agentur, vytvoříme si názor vlastní, což bude nepochybně časově náročnější, nebo zkombinujeme obě možnosti. Důležité je však také podotknout, že v některých případech může být poměrně problematické potřebné údaje získat, proto volba ratingu může být velmi cenným vodítkem během investičního rozhodování.

Obecně však platí, že spoléhání se pouze na rating má poměrně blízko k psychologii davu. Občas se vyplatí být těmi z mála, kteří jdou proti většině a nevěří různým přesvědčivým investičním doporučením, ale raději si situaci sami prověří, vyhodnotí a udělají si svůj vlastní nezkreslený obrázek.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 12. 2012 11:40