Porovnání: futures a opce spojené s akciovými tituly

Oba dva druhy finančních derivátů nabízejí pozitiva i negativa. Porovnáme si tyto finanční instrumenty podle čtyř základních parametrů.

Futures a opce na akcie jsou časově omezené dohody mezi kupující a prodávající protistranou na dané podkladové aktivum, kterým bude v tomto článku cenný papír v podobě akcie. Každá z protistran nabízí investorům strategické příležitosti, jak vydělat peníze nebo zajistit (v angličtině se spíše používá termín hedging) současné investice.

Investiční nástroje v podobě futures a opcí jsou poměrně odlišné, ale mnoho začínajících investorů může být snadno zmateno terminologií. Před okamžikem, kdy se investor rozhodne, jestli bude preferovat futures nebo opce, je dobré si uvědomit čtyři základní rozdíly mezi těmito instrumenty.

Placení „poplatku“ za kontrakt

Pokud mají kupující v plánu koupit nákupní nebo prodejní opci, platí jednorázově prodávajícímu opce takzvanou opční cenu či prémii (option premium), která se nevrací. Hodnota kontraktu se snižuje, pokud opce dochází k finálnímu datu své splatnosti. Nicméně, opční prémie může růst nebo klesat, což dovoluje uživatelům prodat jejich nákupní a prodejní opce se ziskem před dnem splatnosti. Například i ti, kteří prodávají opce, mohou nakoupit nákupní opce s cílem pokrýt velikost jejich investiční pozice v rámci obrácené transakce.

Akciové futures mohou být nakoupeny v závislosti na jednom akciovém titulu, nebo mohou pokrývat širší oblast v podobě indexu, jakým je například S&P 500. S tímto druhem derivátů však kupující protistrana platí něco trochu jiného, než byla výše zmíněná opční cena. Kupující protistrana platí počáteční marži, což je procentní část ceny, která bude zaplacena za akcie, a slouží jako určitá záloha, pokud by nedošlo k vypořádání obchodu na konci doby splatnosti. Je to tedy spíše určitý bezpečnostní prvek, protože v tomto případě hraje svou roli také burza.

Finanční závazky

Pokud někdo kupuje opci na akcii, jediný finanční závazek, který má, je v podobě zaplacení opční prémie při uzavření kontraktu. Když však někdo prodává opci, je v podstatě vystaven maximální ztrátě, která by mohla nastat v důsledku pro něj negativního vývoje ceny podkladového aktiva. Ukažme si to na názorném příkladu. Pokud dává prodejní opce možnost kupujícímu prodat akcii za 50 dolarů a reálná cena akcie spadne v průběhu na 10 dolarů, znamená to, že stejně musí prodávající vypořádat kontrakt s tím, že zaplatí 50 dolarů za akcii. Kupující logicky v tomto případě opci uplatní a realizuje, protože je to pro něj výhodné.

Futures kontrakty však nabízejí na druhé straně maximální závazek na obou stranách, a to jak na té kupující, tak i na té prodávající, což je rozdíl oproti opci, kde k realizaci kontraktu nemusí vůbec dojít. Vše záleží víceméně na postavení protistrany v dlouhé pozici. Jak se však hýbe cena akcie u futures, jednotlivé protistrany mohou být povinny na denní bázi doplňovat marži na stanovenou minimální úroveň, aby nedošlo k uzavření pozice ze strany burzy.

Povinnosti v době splatnosti kontraktu

Ti, kteří nakoupí kupní nebo prodejní opce, mají právo koupit nebo prodat akcie za konkrétní realizační cenu v době splatnosti, která byla dohodnuta na začátku kontraktu. Je důležité zdůraznit, že mají právo opci realizovat, ale není to jejich povinnost na základě vývoje ceny podkladového aktiva, takže ji mohou klidně nechat propadnout a transakce nebude uskutečněna. Kupující realizují kontrakty jen v případě, že jsou takzvaně „in the money“, což znamená, že jsou v ziskové pozici.

Pokud jsou takzvaně „out of the money“ a museli by realizovat ztrátu, tak raději nechají kontrakt propadnout a jejich ztráta je jen ve výši již zaplacené opční prémie. Finální rozhodnutí je tedy vždy na kupující protistraně a tato forma určitého stupně nejistoty se promítá právě do placené opční prémie, kterou získá prodávající.

Na druhé straně kupující futures kontraktů mají povinnost koupit podkladové aktivum v podobě akcie od prodávajících na konci doby splatnosti, a to bez ohledu na skutečnost, jestli je to pro ně výhodné či nikoliv vzhledem k ceně akcie. Pokud má tedy kupující právo koupit akcii za 100 dolarů, ale na konci doby splatnosti je cena 80 dolarů, tak to nic nemění na faktu, že musí nakoupit akcii za 100 dolarů, což samozřejmě představuje ztrátu. Je dobré zmínit, že je v praxi poměrně vzácné držet akciové futures až do doby splatnosti.

Flexibilita kontraktu

Akciové opce dle nastavení nabízí možnost kupujícímu kontraktu nakoupit akcie (nikoliv povinnost) či prodat akcie (nikoliv povinnost) za předem stanovenou realizační cenu. Tyto opce také poskytují velkou šíři různých flexibilních strategií, které nejsou dostupné pro futures kontrakty. Každá strategie nabízí různé potenciály k realizaci zisku pro investory a spekulanty. Příkladem za všechny může být straddle, strangle, butterfly spread či iron condor.

Akciové futures, jak již bylo zmíněno, nabízí velmi malou flexibilitu po okamžiku otevření kontraktu. Protistrany tak mají právo a zároveň povinnost kontrakt skutečně realizovat, ale na druhé straně se tento instrument dá považovat za bezpečnější v případě selhání protistrany na obchodě, protože je standardizován a přes nastavené úrovně marže také chráněn díky prostředníkovi v podobě burzy, což nemusí být nutně případ opčních kontraktů.

Je lepší využít opce nebo futures na akcie?

Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, protože oba dva instrumenty nabízejí trochu odlišné možnosti. Jestli se rozhodneme využít pouze opce, futures nebo kombinaci obou nástrojů záleží především na posouzení jednotlivých očekávání a investičních cílech.

Jedna z prvních otázek, kterou bychom si však měli položit, je, jak velké riziko jsme ochotni akceptovat v našich investičních strategiích. Používání opcí poskytuje pro kupujícího menší počáteční riziko díky chybějící povinnosti kontrakt skutečně realizovat. Toto přináší více konzervativní přístup, a to zejména v případě, že používáme řadu dalších strategií ke zvýšení šancí na investiční úspěch v dlouhodobém horizontu.

widgety

Na druhé straně se však i futures mohou jevit bezpečněji díky standardizaci při selhání protistrany a nemožnosti kontrakt skutečně vypořádat. Je tedy na každém z nás, k jaké možnosti se ve finále přikloníme. Bez znalosti konkrétní situace a potřeb tudíž není možné říci, jaká volba by mohla být lepší.

Článek je volnou inspirací originálního článku od Jamese Garretta Baldwina.