Pomohly by skomírající Evropě turecké liry?

Historie turecké ekonomiky ukazuje, že i před 36% inflaci se může hodit slůvko „jen“. Situace se ale lepší a Turecko by mohlo do ekonomiky unie vnést potřebný svěží vzduch.

O vstupu Turecka do Evropské unie, resp. Evropského hospodářského společenství, se mluví již od 60. let minulého století, oficiální cestou podala žádost o členství země půlměsíce v roce 1987, přístupová jednání však neberou konce, což pochopitelně unavuje i samotné Turky. V jakém stavu se vlastně nachází turecká ekonomika, a byla by tato země po ekonomické stránce pro Evropskou unii přínosem?

V historii to bylo nahoru a dolů

Byť je Turecko 16. největší ekonomikou světa a 6. největší ekonomikou Evropy, její kondice není příliš stabilní, o čemž svědčí i vývoj za posledních 40 let, kdy si turecká ekonomika prošla několika vážnými krizemi. První vážná poválečná krize padla na tureckou ekonomiku v 70. letech, kdy se po několika letech významného ekonomického růstu a nárůstu schodku zahraničního obchodu dostaly veřejné finance do tak žalostného stavu, že turecké vládě nezbývalo nic jiného než se obrátit s žádostí o pomoc na Mezinárodní měnový fond.

Ekonomické obtíže gradovaly v roce 1980, kdy Turecko sužovala inflace přesahující 100 % a ekonomický růst se propadl na úroveň –2,4 %. Uklidnění do situace přinesly již v následujícím roce reformy vlády premiéra Süleymana Demirela. V roce 1981 činila míra inflace již „jen“ 36,6 %  a ekonomika se vrátila k hospodářskému růstu s výkonem 4,9 %.

Znovu nabytý přístup na mezinárodní finanční trhy pak umožnil Turecku svůj hospodářský růst opět živit pomocí půjček, tento model fungoval až do roku 1993, aby se pak hospodářský růst na úrovni 8 % obrátil ve strmý propad –5,5 %, meziročně pak došlo také k nárůstu inflace o cca 62 %, nad tureckými potížemi pak opět musel převzít dozor Mezinárodní měnový fond.

Co následovalo pak? Hádejte… Postupné krocení inflace, znovunastolení trendu rostoucí ekonomiky a opětovný strmý pád v roce 2001, kdy byla turecká ekonomika postižena bankovní krizí, a opět zde musel zasahovat Mezinárodní měnový fond, v roce 2004 se pak Turecko stalo dokonce jeho největším dlužníkem.

Další tvrdou ránou byla pro Turecko, stejně jako pro ostatní světové ekonomiky, globální ekonomická recese, která srazila hospodářský výkon turecké ekonomiky opět hluboko do mínusu, schodek veřejných financí pak vykázal hodnotu na úrovni –5,5 %. Rok 2010 však již byl opět rokem objednávek ze zahraničí, především  z Evropské unie, kam směřuje téměř polovina tureckého exportu. I z této rány se však Turecko zotavilo nebývale rychle a pro letošní rok je pak  očekáván hospodářský růst na úrovni 4,6 %, v roce 2012 pak 4,5 %, což by byl jeden z největších hospodářských růstů v rámci Evropy.

Sázka na exportní kartu

Je to právě export, co táhne a táhlo tureckou ekonomiku kupředu, velmi důležitý byl pak přechod od vývozu zemědělských plodin a zboží s nízkou přidanou hodnotou, kam patří třeba textil, na strojírenské výrobky, mezi něž třeba patří dopravní prostředky, které nyní tvoří nejvýznamnější část exportu (nepřipomíná vám to nějakou zemi ve střední Evropě?). Textilní a zpracovatelský průmysl by totiž jen stěží obstál v konkurenci s levnými výrobky z Asie, vývozem výrobků s vyšší přidanou hodnotou si Turecko přece jen zajistilo nějaký ten čas navíc. Důležité je pak i to, že zde stále dochází ke zvyšování technologické úrovně vyváženého zboží, čímž si Turecko nejen drží náskok před svou asijskou konkurencí, nebezpečně pak doráží na země, jako jsou právě Česká republika či Slovensko.

V případě Turecka pak lze navíc počítat i s expanzí domácí poptávky, především díky rostoucí chuti Turků půjčovat si peníze, a s ohledem na současnou relativně nízkou zadluženost tureckých domácností tu prostor pro růst objemu poskytovaných úvěrů opravdu je. Turkové pak již také nejsou levnou a nevzdělanou pracovní silou bezhlavě směřující směrem na západ, především do Německa, právě naopak, dnes již můžeme vidět i Turky směřující opačným směrem. Netřeba připomínat, že tito navrátilci se zkušenostmi například z Německa budou pro tureckou ekonomiku opravdovým přínosem, a tak budeme mít možnost pozorovat mix levné a vzdělané pracovní síly.

Jakým by nám bylo Turecko sousedem v EU?

I když z výše uvedeného nelze dělat zcela jednoznačné závěry, s ohledem na aktuální a očekávaný stav turecké ekonomiky lze říct, že by Turecko bylo pro Evropskou unii ekonomickým přínosem. To pak platí dvojnásob v době stahující se smyčky kolem veřejných financí Řecka, Irska, Portugalska a nově také Španělska, v době uvažovaného rozdělení Belgie, po snížení výhledu úvěrového ratingu Itálie a stále rostoucí nespokojenosti německých daňových poplatníků s financováním záchrany jižních členských států Evropské unie z jejich kapsy.

Evropská unie pak snad ani nemá, pokud by se chtěla dále rozšiřovat, na výběr, směrem na východ to již moc nejde a se zeměmi jako Srbsko, Makedonie či Albánie by asi začal další kolotoč starostí, Norsko se Švýcarskem se do Evropské unie nehrnou, a tak tu zbývá právě Turecko, které by díky velikosti své ekonomiky a příznivé demografické struktuře přineslo do společné evropské ekonomiky svěží vítr.

Anketa

Patří podle vás Turecko do Evropské unie?

Zdroj perexového obrázku: wikipedia.org

20 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 6. 2011 21:38