Podílové fondy i trhy na tom stále nejsou dobře

Obliba peněžních fondů stále ještě upadá, protože nejistota i ohlédnutí na minulou výkonnost nemůže ani zdaleka konkurovat nabídkám úročení různých „barevných“ kont. Jasný penězovod vede například z ISČS Sporoinvestu do Zlatého vkladu České spořitelny, který prý již získal 10 miliard korun a tam také jistě zamířila většina z těch 4 miliard, o které za poslední dva měsíce náš největší fond přišel.

Ostatně ani bankovní vklady nijak neexcelují: přestože loni opět rekordně narostly o skoro 150 miliard, v druhém pololetí bylo již znát citelné zpomalení tempa tohoto růstu. Slamníky a šuplíky se plní ostošest.

Kde však tempo odkupů citelně brzdí, jsou dluhopisové fondy. Uklidnění jejich výkonnosti je nepochybně příčinou, i když právě třeba minulý týden opět některé ztrácely i 1,5 %. Navíc se začíná právě mezi státními dluhopisy třídění podle jejich rizikovosti, protože se ukazuje, že některé země mohou mít s jejich splácením problémy. Překvapivě se k maďarským nebo řeckým vládním bondům přidaly třeba i irské, které jsou v eurozóně dokonce už rizikovější než ty řecké. Bity jako žito jsou již tradičně smíšené fondy a další půlmiliarda odkupů jen dokazuje, že návrat jejich obliby je ve hvězdách. Zklamání projevují klienti zejména těch konzervativnějších mixů, které tak hubnou jako při hladovce.

Kdo se však stále drží nad vodou, jsou přes obrovské výkonnostní ztráty akciové fondy. Přílivy jsou sice jen maličké, ale třeba minulý týden zazářil ING Český akciový, do nějž přišlo přes 130 milionů korun. Je to až neuvěřitelné, možná si přihřál polívčičku nějaký velký investor?

Tak či onak, po novoročním zablikání světélka naděje se trhy opět ponořily do hlubin, kterých dno nevidět. Makrodata totiž stále nenaznačují konec propadů a potíží, přestože se ta původní finančně-kreditní krize snad trochu uklidňuje. Přesto v Americe prosakují informace o tom, že vláda přece jen zvažuje vytvoření tzv. „bad bank“, tedy instituci, do níž by se převedla toxická aktiva z finančního sektoru. Ty se tam totiž stále „potulují“, takže moc nepomohlo ani obřích 819 miliard dolarů Obamova stimulačního plánu, který ve středu podle očekávání schválila demokratická většina Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu. Ani Evropa není v klidu: stačil by třeba pád nějaké další banky a rázem zas nedůvěra exploduje. A náznaky tu jsou, např. italská banka UniCredit zvažuje, že v Polsku a Itálii požádá stát o podporu.

Nový rok tak místo optimismu přinesl akciovým trhům další pokles: zatímco americké indexy si od začátku roku odepsaly 6,4 % (Nasdaq) až 8,8 % (DJIA), tak Praha propadla bezmála o 10 %. Nu a taková Erste Bank vyděsila až 30% pádem. Hypotéza, že jaký je leden, takový bude i celý rok, se od roku 1950 vyplnila z 80 %. Bude se to opakovat i letos?