Po krizi přicházejí měnové války

Politické špičky vyspělých zemí se začínají zaměřovat na manipulaci se směnnými kurzy. co se děje s měnami jednotlivých zemí?

V minulých týdnech se do centra pozornosti politických špiček vyspělých zemí světa dostalo citlivé téma, a to manipulace se směnnými kurzy. Největší centrální banky bojují s krizí tak, že tisknou peníze, čímž kromě jiného oslabují svou vlastní měnu. To zvýhodňuje domácí exportéry na úkor zahraničních. Proto se otázka měnových válek začala probírat na vrcholových politických setkáních. 

Paradoxem je, že tento styl měnového boje s krizí nezvolil jen tak někdo, ale největší ekonomiky světa.Tím se myslí USA, eurozóna, Velká Británie a Japonsko. Z tohoto důvodu je zřejmé, že právě tyto státy „záměrné oslabování měn tiše tolerují“. 

Menší stupeň snášenlivosti ale vykazuje například Jižní Korea, které se nelíbí oslabování japonského jenu, díky čemu se stávají japonské výrobky pro zahraniční trh cenově atraktivnější než ty korejské.  Pojďme se postupně podívat, co se děje s měnami jednotlivých zemí. Přečtěte si také: Zhodnotil reálné peníze o 260 %. Poradíme vám recept k úspěchu

Silné euro leží v žaludku francouzským politikům

Minulý týden proběhlo zasedání ministrů financí eurozóny. Jedním z témat diskuze byl i negativní vliv silného eura na konkurenceschopnost evropských vývozců a následná těžší obnova výkonnosti křehké evropské ekonomiky. Euro od ledna vůči ostatním měnám výrazně posílilo poté, co se rozplynuly obavy ohledně budoucnosti existence společné měnové unie.

Hlavním iniciátorem debaty vlivu silného eura na evropské hospodářství byla Francie, která již minulý týden začala apelovat na to, aby Evropská centrální banka (ECB) stanovila maximální výši eura vůči dolaru ve střednědobém horizontu. Dle slov Pierre Moscovice, francouzského ministra financí, by měl měnový kurz odrážet skutečný fundamentální stav ekonomiky a nebýt nástrojem spekulací. Společný názor s Francií, jak již bývá zvykem, nesdílí Německo.

Berlín se vyjádřil, že země jako Francie takovýmto jednáním jenom odvracejí pozornost od skutečných problémů svých ekonomik. Tvrdí, že konkurenceschopnost vývozců neoživí slabší euro, ale strukturální změny v ekonomice. Dodal, že zasahování centrální banky do měnového kurzu by ve výsledku vedlo jenom k inflaci. Pravil, že na problematiku silnějšího eura je potřeba se dívat ze všech úhlů pohledu. Na jedné straně si sice exportéři pohorší, na druhé straně bude levnější dovoz, a to hlavně energetických surovin, což by naopak mohlo ekonomický růst stimulovat. Většina ministrů financí společné měnové unie se zatím tváří, že intervenci Evropské centrální banky (ECB) proti silnému euru nepodpoří.

Paříž možná jenom využívá aktuální situace silnějšího měnového kurzu eura, aby pak měla v budoucnu výmluvu, proč nesnížila zadlužení svých veřejných financí. Podle pravidel Evropské unie by strukturální deficit neměl překročit hranici tří procent hrubého domácího produktu. Jestliže prognózy naznačují, že Francie není schopna cíl splnit, měla by pro to učinit potřebná opatření. Německý ministr financí nenechává nic náhodě a již nyní požádal své poradce, aby vypracovali plán vhodných reforem pro Paříž. Francie je druhá největší ekonomika společné měnové unie, proto si eurozóna nemůže dovolit, aby se země dostala do potíží. Čtěte také: Co je technická analýza a jak ji využívat?

Hospodářství dvou největších ekonomik společné měnové unie jsou odlišně citlivé na posilování měnového kurzu eura. Německo, které vyrábí produkty s vyšší přidanou hodnotou, je vůči silnému euru odolnější než Francie, jejíž vývozní artikly mají nižší přidanou hodnotu. Paříž, dle studie Deutsche Bank,ohrožuje kurz EUR/USD již od 1,22 a vyšší, zatímco německý export by poškodil až kurz EUR/USD ve výši 1,54 a více.

Euro pod drobnohledem

Prezident ECB Mario Draghi řekl, že banka bude dopady sílícího kurzu eura pozorně sledovat. Dodal, že i když měnový kurz není primárním cílem měnové politiky banky, hraje významnou roli v rekonvalescenci evropského hospodářství. Obavy šéfa ECB o zranitelnost křehkého evropského hospodářství posilují investorská přesvědčení o budoucím potenciálním měnovém uvolňování. Tím primárním krokem by mohlo být ponížení stávající klíčové úrokové sazby, která je od července 2012 na nezměněné úrovni 0,75 procenta. Tímto krokem by ale zároveň klesla i depozitní sazba, za kterou si banky ukládají na mezibankovním trhu k záporným hodnotám. Ačkoliv s klesající inflací v eurozóně se pravděpodobnost dalšího uvolňování měnové politiky zvyšuje.

Euro po slovech francouzského prezidenta a šéfa ECB z půlky února výrazně oslabuje. Od svých 15měsíčních maxim ze začátku února (EUR/USD = 1,37) ztratilo přes 3 procenta. Je zřejmé, že Mario Draghi nyní využívá svého postavení k slovním intervencím na trhu, které zatím fungují bez bolestného zásahu do ekonomiky. Z empirických zkušeností můžeme předpokládat, že úroveň kurzu EUR/USD kolem hodnot 1,37 – 1,38 začíná být pro ECB vysoká, protože na těchto úrovních se začal poprvé vyslovovat šéf ECB o možném negativním vlivu silného eura na evropskou ekonomiku.

Šance, že ECB opět povolí uzdu měnové politice se s růstem kurzu eura a zhoršujícím se výhledem ekonomické výkonnosti eurozóny, zvyšuje.

Hlavním podezřelým z manipulování měny je Japonsko

Japonský jen (JPY) oslabil vůči dolaru (USD) o 12 procent a vůči euru € až o 15 procent poté, co se v prosinci 2012 dostala k moci levicově-demokratická strana. Důvodem propadu jenu je expanzivní měnová politika tamní centrální banky (BoJ). Ta tiskne peníze, aby bojovala s deflací, která Japonsko sužuje již po desetiletí. BoJ se ve svém programu zavázala k napumpování 1,1 bilionu dolarů do své ekonomiky konce roku 2013. Od roku 2014 utratí BoJ každý měsíc 13 bilionů jenů po neomezenou časovou dobu. Navíc Shinzo Abe plánuje pomocí expanzivní měnové politiky tamní centrální banky povzbudit ekonomický růst, který poslední tři kvartály po sobě dosáhl negativních hodnot. 

Nedávné kroky japonské vlády vyvolaly různé odezvy. Od pobouření Jižní Korey, jejíž vývoz je slabým japonským jenem výrazně ochromen, po podnícení změny měnových politik zemí, které ještě s uvolňováním měnové politiky nezačaly.  

V USA je ticho po pěšině

Zajímavé je, že na rozdíl od Evropy reprezentované Francií a jejími obavami ohledně vlivu silného eura na export eurozóny, jsou USA ohledně přílišného oslabování jenu podezřele ticho. I když slabší jen pro Američany znamená nižší cenovou konkurenceschopnost amerických výrobků na japonském trhu. 

O důvodech lakotného postoje Spojených států můžeme jenom spekulovat. Jedním z nich může být způsob, jakým země vycházejícího slunce expanzivní měnovou politiku prezentuje navenek. Japonský premiér Shinzó Abe tudíž představil program tisknutí peněz jako boj s deflací a podporu ekonomického růstu. Tento přístup se paradoxně jeví velmi podobný tomu americkému. Fed také vyhlásil třetí (září 2012) a čtvrté (prosinec 2012) kolo kvantitativního uvolňování s cílem povzbudit tamní trh práce a ne s cílem oslabení dolaru, ke kterému ale přirozeně došlo. Dalším, i když méně pravděpodobným vysvětlením by mohlo být, že Američané doufají, že oživení třetí největší ekonomiky povede k růstu poptávky právě po americkém zboží. 

Po politických přestřelkách ohledně příliš slábnoucího jenu, se JPY v propadu na chvíli zastavil. Zatím se mu nepodařilo prorazit 33měsíční minimum vůči dolaru (USD/JPY = 94,46), kterého dosáhl začátkem února. Je pravděpodobné, že investoři nyní dají jenu (JPY) čas, aby zkonsolidoval, dokud nebude definitivně známý nový guvernér tamní centrální banky spolu s dvěma novými náměstky. Parlament by o novém guvernérovi měl rozhodnout mezi 21. až 24. únorem. Nejžhavějším kandidátem se zatím jeví Toshiro Muto, který je vnímán jako nejkonzervativnější z kandidátů.

Měnová válka by neměla být na pořadu dne

Ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí skupiny G20 o víkendu slíbili, že se vyhnou tzv. měnové válce a nebudou podporovat svou konkurenceschopnost devalvacemi domácích měn. Zavázali se, že se budou snažit omezit dopady uvolněných měnových politik na sousední země. Měnová politika by měla být prý zacílena jenom na cenovou stabilitu (inflace) a hospodářských růst (HDP). Jakým způsobem se chtějí vyhnout nezbytnému efektu oslabení domácí měny, neřekli. 

Upozornil na to i kanadský ministr financí, když řekl, že je těžké posoudit, zda je cílem politiky některé země oslabení její měny nebo nikoliv. Není tedy překvapením, že komuniké, kterému předsedají USA, největší světová ekonomika, se vyhnulo přímé kritice Japonska. K japonskému tématu se vyjádřily tak, že země by se měly vyvarovat záměrnému oslabování domácí měny, ale na druhé straně japonská snaha o oživení ekonomiky a boj s inflací je Washingtonem podporována.