Oslavujme návrat mzdové Phillipsovy křivky do české ekonomiky

Podobně jako třeba v Maďarsku, tak i česká ekonomika se konečně po dvou recesích dostala do pozitivní spirály, kdy rychlejší růst mezd podporuje vyšší soukromou spotřebu a naopak.

Alespoň tímto jazykem promluvila včerejší tvrdá data o růstu mezd a maloobchodních tržbách.

Připomeňme, že meziročně se v dubnu maloobchodní tržby v tuzemských obchodech zvýšily skoro o šest procent (při zohlednění kalendářních vlivů). V nákupech spotřebitele zjevně podporuje dobrá spotřebitelská nálada a razantní pokles obav z nezaměstnanosti. Současně však i rychlejší růst mezd a zanedbatelná inflace. Obojí se odráží ve zlepšování reálné finanční situace domácností. Podle včerejších dat ČSÚ v prvním čtvrtletí letošního roku se průměrná mzda v ekonomice zvýšila nominálně o 4,4 %, což znamenalo reálné zlepšení o 3,9 %. Pozitivní přitom je, že roste nejen průměrná mzda, ale že se zvyšuje i mediánová mzda, která rostla dokonce o 6,5 %. To je nejvíce za posledních téměř osm let. Pokud by se tento tento udržel, tak by to bylo potěšitelné hned ze dvou důvodů. Za prvé, při pohledu na vývoj mezd v jednotlivých odvětvích je vidět, že se rychleji přidává v téměř všech úspěšných částech ekonomiky. A za druhé, na růstu by z hlediska zlepšování životní úrovně i nadále participovaly širší vrstvy a nikoliv jen úzká skupina společnosti.

Zpráva o růstu mezd, resp. spotřeby v podmínkách nízké nezaměstnanosti je pak uklidňující zprávou zejména pro tvůrce hospodářské (měnové) politiky v ČNB. Ti mohou mít konečně dojem, že tzv. mzdová Phillipsova křivka (negativní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a růstem mezd) zafungovala a tudíž funguje i politika centrální banky vytvářející superuvolněné měnové podmínky. Jinak řečeno, viděno skrze mzdy a nezaměstnanost – dalších devalvací či záporných úrokových sazeb nám nyní opravdu netřeba.