Optimismus na trzích nepřežil víkend…studená sprcha od agentur Moody’s a Fitch

Stává se zvykem, že optimismus po každém dalším mimořádném summitu EU je kratší a kratší…, stejně tak jako se zkracuje francouzskému prezidentu Sarkozymu čas do dalších voleb.

I když eurozóna správně šije větší bič na rozpočtové hříšníky, důvěru na italské a španělské dluhopisové trhy to dokáže vrátit jen stěží.

Trhy potřebují vidět, že výměnou za dlouhodobější rozpočtové garance začne ECB fungovat jako věřitel poslední instance pro národní vlády. To se zatím neděje a proto Italové a Španělé na trzích mohou dál zažívat peklo. Italské výnosy včera vyskočily skoro o 20 bps a italské a španělské akcie ztratily přes 3 %. V takovém prostředí jenom poroste tlak na evropský finanční sektor, kterému se zhoršuje dostupnost kvalitních kolaterálů, se kterými se dá na trhu žádat o nové peníze.

V tomto směru působí jako dodatečný strašák možnost masivního snižování ratingů napříč eurozónou, před kterým varovala již dříve agentura S&P. Dnes po ránu šla agentura Moody's ještě dál a varuje před sérií bankrotů uvnitř eurozóny a v důsledku vyšších systémových rizik na začátku roku 2012 pravděpodobně rozjede sérii snižování ratingů. Jako zklamání vnímá výsledky summitu také agentura Fitch.

Rezignace na akutní krizový management není ale to jediné, co je na postupu eurozóny nedomyšlené. I v dlouhodobém přístupu jsou pořádné mezery. V prvé řadě neúčast Británie a postavení nové dohody nad projekt Evopské unie může být ve finále dost komplikovaným a z právního pohledu nejistým cvičením. Současně si málokdo uvědomuje, že trestat rozpočtové hříšníky nestačí.

Stačí malý výlet do Španělska a Irska, abychom viděli, že problém je složitější. Obě dvě země před krizí hospodařily s přebytkovými rozpočty, jedněmi z nejnižších veřejných dluhů v Evropě a nikdy neporušily oficiální rozpočtová pravidla. Těžko tedy uvěřit, že by jim automatické sankce za porušování rozpočtových pravidel pomohly předejít současné krizi.

V obecnější rovině je problémem nerovnováha celé vnitřní platební bilance eurozóny – tedy nejen vládního dluhu, ale i dluhu domácností, bank a podniků. Způsob fungování eurozóny umožnil dlouhodobě celým ekonomikám uvnitř klubu hospodařit deficitně (Irsko) a jiným s velkými přebytky (Německo). Těmto nerovnováhám tvrdší rozpočtové mantinely nezabrání.

Autor je hlavním ekonomem Era Poštovní Spořitelny

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 12. 2011 17:08