OECD otáčí a volá po rozpočtové expanzi

Organizace OECD, kdysi velký zastánce rozpočtových škrtů a měnové expanze, dokončila obrat o sto osmdesát stupňů. Dnes chce po vyspělých ekonomikách, aby z kapes státu více investovaly a podpořily tak pomalou globální ekonomiku.

Organizace OECD, kdysi velký zastánce rozpočtových škrtů a měnové expanze, dokončila obrat o sto osmdesát stupňů. Dnes chce po vyspělých ekonomikách, aby z kapes státu více investovaly a podpořily tak pomalou globální ekonomiku.

OECD má jako mnoho dalších lidí na trhu strach z toho, že problémy řady rozvíjejících se ekonomik (od Číny po Brazílii) mohou dnes vyspělému světu přidělat víc vrásek než jindy v minulosti. Váha rozvíjejících se ekonomik ve světovém HDP totiž výrazně narostla. V minulosti problematické rozvíjející se trhy stěží překonávaly 6 % světového HDP (asijská, latinsko-americká a ruská krize v devadesátých letech). Dnes má jenom Čína okolo 15 % světového HDP. Není tedy divu, že i když se vyspělým ekonomikám (především EU a USA) daří vesměs velice slušně, globální růst v tomto roce zůstane relativně slabý. OECD opět snížila svůj odhad – sází na 3 % (stejně jako v roce 2015) a bojí se, že může být ještě hůř.

Právě proto chce, aby vyspělé ekonomiky na rostoucí rizika reagovaly. Odrazuje je ale (podobně jako již delší dobu Banka pro mezinárodní platby) před další měnovou expanzí. Další zlevňování peněz a souboje o nejslabší měny mohou nadělat více škody než užitku.Apeluje naopak na to, aby se zapojila více rozpočtová politika. Ta by mohla mít v dnešním prostředí nízkých úrokových sazeb silné účinky a to s relativně mírným dopadem na veřejný dluh.

Je pravdou, že globální plán hlavních hráčů od USA přes Evropu po Japonsko navýšit vládní investice by své ovoce přinesl. Smysl také dává větší sázka na rozpočtovou politiku na úkor měnové, která své zbraně do velké míry vystřílela. Je ale otázka, zda ve chvílích cyklického oživení další stimulace řady vyspělých ekonomik čistě kvůli rostoucím vnějším strašákům dává smysl. Navíc v Evropě je na scéně četník v podobě Evropské komise. Ta bude chtít, aby relativně dobré časy využily členské země ke sražení veřejných deficitů alespoň pod 3 % HDP (ve Francii se to nedaří již osmým rokem). Na větší rozjezd vládních investic to tak zatím nevypadá. Na scéně ale asi opět zůstane Evropská centrální banka, která se (soudě podle zápisu z posledního zasedání) v březnu rozhoupe k navýšení měnové expanze. Eurozóna připomíná trochu situaci běžce na trati, kterému se poranila noha, ECB se mu snaží podat dvacátou láhev vody a věří, že díky tomu nakonec zrychlí své tempo.