O absenci ironie asertivity českých ekonomů

V roce 2004 pronesl jeden z nejcitovanějších akademických makroekonomů té doby a budoucí šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke pozoruhodně optimistický projev o tom, že problém hospodářských cyklů byl v podstatě již v praktické i teoretické rovině vyřešen.

Naneštěstí se Ben Bernanke se ve své přednášce “The Great Moderation” tak strašně mýlil, že si z něj později musel utahovat i pojídač koblih a poloviční alkoholik Homer ve slavném kresleném seriálu Simpsonovi.

Tato příhoda velmi hezky charakterizuje postavení (makro)ekonomie v nedávné minulosti, jež předcházela globální finanční krizi před rokem 2007. Sebedůvěra ekonomů byla tehdy na vrcholu a tak bylo možné zcela beztrestně pronášet silné závěry, jako byl třeba ten o “velké zdrženlivosti” od Bena Bernankeho. Jak ovšem víme souběh událostí, jež se v globální ekonomice odehrály po roce 2007, sebedůvěrou ekonomů notně otřásl. Někteří z nich, jako např. nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, pak šli v následné sebereflexi tak daleko, že posledních několik desetiletí označili za dobu temna této vědy.

V malé České republice bohužel nemáme ani tak dobré ekonomy jakými je Bernanke či Krugman, ani žádný kultovní seriál à la Simpsonovi, který by s odstupem ironizoval chování mediálně výrazných postav. A to je docela škoda. Krize nekrize, české veřejnosti je totiž stále servírována řada mediálně lákavých ekonomických zkratek, jejichž relevance je dána jedině tím, že je příslušným ekonomickým expertem, centrálním bankéřem či třeba vládní studií přednesena s náležitou asertivitou. Jen málokdo se přitom u nás stará o to, nakolik se pronesené silné soudy či odhady nakonec přibližily či přibližují ekonomické realitě.