Neuvěřitelný růst čínského HDP končí

Druhá největší světová ekonomika zpomalila svůj hospodářský růst (HDP) ve druhém kvartále letošního roku na 7,5 % (meziročně), což je o 0,2 % méně než v prvním kvartále.

Na tvorbě HDP (7,5 %) se v měsících duben – červen 2013 nejvíce podílely investice (4,1 %) a spotřeba (3,3 %). Čistý export (export mínus import) přispěl jenom 0,1 %. Časy, kdy Čína dosahovala dvouciferného hospodářského růstu, jsou již dávno zapomenuté. Podle všeho má být do budoucna ještě hůř. Dnešní analýzy některých velkých bank hovoří o zpomalení na úroveň 4 až 5 % do roku 2020. Čtěte také: Číně hrozí největší bublina na světě, vznikají v ní města duchů

Ilustrační obrázek
Autor: isifa.com

Ilustrační obrázek

Do 5 let by se čínská ekonomika měla dostat na meziroční růst 6 % a konec dekády pak zakončit kolem 4 %. Nicméně čínští politikové uvádějí, že jde o zdravé ekonomické ochlazení v zemi, která prochází transformací a ekonomickými reformami. Pro Peking je nyní primární, na jaké úrovni se hospodářský růst (HDP) stabilizuje a následně zda-li prokáže vláda schopnost ho dlouhodobě udržet.

Druhá největší ekonomika ví, že v dobách, jako je ta dnešní, kdy globální ekonomická poptávka klesá, musí hledat nové zdroje růstu než ty, na nichž byla dosud závislá. Proto čínská ekonomika nyní prochází procesem transformace. Hospodářství se již nechce spoléhat jenom na export a zahraniční investice, ale primárně se potřebuje opřít o početnou domácí spotřebu. Čína nyní musí čelit poklesu vývozu svých výrobků a vláda utahuje měnovou politiku kvůli zvětšující se nemovitostní bublině a rostoucímu množství špatných půjček. Na druhé straně maloobchodní prodeje a spotřeba domácností stoupají.

Právě tato směs jak pozitivních, tak i negativních makroekonomických dat dělá analytikům problémy s jasnou a přesnou identifikací budoucího vývoje HDP. Navíc ve spojení s Pekingem a jeho statistikami lze často slyšet z úst některých ekonomů podezření, že tamní statistický úřad zveřejňuje nepravá čísla. Ti samí pak tvrdí, že Čína roste mnohem pomaleji, než ukazují makroekonomická data. Mnohdy se odvolávají na doplňkové ukazatele jako například spotřeba elektřiny či čísla z automobilové a vlakové přepravy.

Michala Marcussen ze Societe Generale tvrdí, že trhy se již začaly na propad čínské ekonomiky připravovat a konečné zpomalení by tedy nemuselo dopadnout tak tvrdě, přestože Mezinárodní měnový fond (MMF) uvádí, že pokles HDP v Číně patří mezi tři největší hrozby pro další vývoj globální ekonomiky.

Letošní rok by měl dle čínských úřadů skončit celkovým růstem HDP kolem 7,5 %. Ekonomové jsou opatrnější a odhadují 7 – 7,5% růst a pro příští rok míří svými odhady ještě níž, a to pod 7 %. Predikce některých analytiků jdou však ještě dál. Asijská banka Nomura očekává v roce 2014 růst pod 7 % a nejhoršího výsledku by se měl dle jejího odhadu trh dočkat ve druhém kvartále 2014, kdy se dostane na několikaleté dno kolem 6,5 %.

Důvodů pro takovéto úvahy je hned několik. Čínská vláda dala jasně najevo, že již nebude soutěžit o co největší růst, ale raději by vybudovala stabilní a kvalitní hospodářskou expanzi, kterou bude schopna udržovat bez větších výkyvů. Podstatné je, jak moc nechá čínská vláda svoji ekonomiku klesnout předtím, než se rozhodne ji podpořit fiskálními stimuly. Obecně se nečeká zasažení vlády, dokud bude HDP nad 7mi %. Neméně důležitými důvody poklesu HDP v druhé největší ekonomice je úbytek Číňanů v produktivním věku a nedostatek strukturálních reforem v ekonomice. Počet pracujících Číňanů klesl v roce 2012 poprvé za posledních 20 let a s největší pravděpodobností tento trend vydrží i v následujících letech. Čína by se měla snažit o zvýšení podílu lidí pracujících v sektoru služeb, kde je obecně vyšší průměrná mzda než ve výrobě. Vyšší příjmy pak občané mohou podpořit domácí spotřebu. 

Čínská ekonomika dosud rostla díky investicím, a to hlavně ve formě vládní fiskální podpory. Čínská síť železnic je i navzdory tomu stále kratší než v USA v roce 1880. Hmatatelným výsledkem fiskální podpory však zůstaly obrovské deficity místních rozpočtů.  Stát rovněž zasahoval i měnovými stimuly, které vyústily do kreditní krize (velký počet špatných hypoték) a bubliny na trhu nemovitostí. Takovýto druh ekonomického růstu nelze dlouhodobě udržet, a proto MMF navrhuje přijetí reforem a opatření, které zemi zabezpečí udržitelný a stabilní růst hospodářství. Mezi priority reforem čínské vlády patří liberalizace úrokových sazeb, která by měla bojovat s rozmáhajícím se trhem půjček nebankovních subjektů. Právě ty půjčují za vyšší úroky i méně bonitním klientům, což způsobuje nárůst úvěrů, jejichž majitelé pak v budoucnu mají problém se splácením.  

Jedno je jisté. Čína bude i s potencionálním 4% růstem HDP světovou velmocí, kam bude směřovat obrovské množství peněz. Je však dobrým znamením, že čínské úřady nepodceňují negativní predikce a naopak se snaží dělat maximum pro dosažení stability. To by z Číny mohlo také udělat sociálně vyrovnanější stát, než jakým je dnes.