Německá naděje a francouzská křeč

V Evropě se blýská na lepší časy, tedy alespoň v té napojené na německou exportní mašinu. Co je ale znepokojující?

Včerejší podnikatelské nálady (první odhady PMI za leden) zaznamenaly třetí nemalé zlepšení v řadě. I když samotné úrovně podnikatelských nejsou v tuto chvíli nijak závratně vysoké (stále jsme komfortně pod mezní hodnotou 50ti bodů), vývoj potvrzuje naše sázky na oživení v eurozóně na přelomu prvního a druhého kvartálu. 

Zajímavým a trochu zneklidňujícím úkazem je ale porovnání dvou největších ekonomik eurozóny. Zatímco v Německu došlo k výraznému zlepšení nálady jak v průmyslu, tak ve službách, Francie hlásí na obou frontách zhoršení. Rozdíl mezi náladami v obou dvou ekonomikách se tak rozšířil na historicky nejvyšší úrovně (42,7 versus 53,6). Co to znamená?

Příběh je jednoduchý a pro stabilitu eurozóny jako klubu ne příliš pěkný. Oživení táhne čím dál víc exportně orientované Německo, zatímco zbytek klubu zaostává. V posledních měsících je to především na domácí trh orientovaná Francie. Více exportně orientované ekonomiky jako Španělsko, by mohly aspoň částí své ekonomiky naskočit do podobného rychlíku jako Němci. To zvyšuje svojí závislost na vývoji dvou největších ekonomik světa – USA a Číně. 

V obou dvou na přelomu roku podnikatelé zlepšovaly své hodnocení ekonomiky. Oživení v eurozóně tak opět bude nerovnoměrné. Česko by se z logiky věci mělo připojit spíše k zdravému jádru – má zdravé domácí fundamenty, je navázáno na Německo a náš předstihový indikátor pro českou ekonomiku (Blesk) zaznamenal v posledních dvou měsících opatrné zlepšení. Otázkou ale zůstává jak moc může dobré výkony průmyslově orientovaného exportu v tomto roce srážet zesláblý spotřebitel.