Jak nakupovat akcie a dluhopisy na základě fundamentálního přístupu

Price/Earnings poměr a analýza diskontovaného cash-flow jsou dva základní přístupy pro ocenění a ověření vhodnosti investice do cenného papíru. A to nejen pro fundamentální přístup.

Investoři, kteří nakupují a prodávají investiční instrumenty na základě fundamentů na úrovni firem (příjmy, zisk, aktiva, závazky, růst firmy atd.), věří, že výkonnost investice by měla být založena na „aktivitách“, základech či okolí podkladového aktiva, které tuto výkonnost ovlivňují. Snaží se tudíž vyhnout technické analýze, hledání trendů v grafu z historických dat a různým, především matematickým či statistickým indikátorům v rámci tohoto přístupu.

Například investor používající fundamentální analýzu věří, že cena akcie bude růst nebo klesat na základě trendů v oblasti tržeb a zisku dané společnosti, ropa by měla být obchodována na základě nabídky a poptávky po ní a podílový fond by měl zvyšovat svou hodnotu v případě, že akcie, dluhopisy či jiné investiční instrumenty držené v portfoliu se budou dobře vyvíjet na trhu. Fundamentální analýza však určitě neznamená přímočarou nebo naprosto jasnou záležitost. O jakých dalších důležitých indikátorech by měli investoři používající fundamentální přístup vědět?

Fundamenty fundamentů

Investoři preferující fundamentální přístup musí nejprve vědět, jaká data hledají. Data pro dluhopisy se nepochybně budou lišit od dat pro akcie. Investování do dluhopisů je poměrně jednoduché v tom, že tyto instrumenty mají (zpravidla) uvedené datum splatnosti a kuponové platby, pokud samozřejmě dluhopis kupony v sobě nese (viz bezkuponový dluhopis), které přinášejí v průběhu času investorovi výnosy jako odměnu za držbu dluhopisů. Investor potřebuje porovnat kuponovou platbu s aktuální tržní úrokovou sazbou, aby si vytvořil názor na to, zda podkladový byznys u korporací a místní vláda u států budou dostatečně silné a budou mít dostatek peněz pro vyplacení nominální hodnoty dluhopisu na konci doby splatnosti.

Investování do akcií je více otevřené, protože tam není žádný dopředu stanovený termín splatnosti. Mnoho akcií vyplácí dividendy, které přináší investorovi výnos, ale akcie jsou také obchodovány na základě toho, jak se podkladový byznys vyvíjí v průběhu času. Je tudíž pouze na investorovi, jak si určí hodnotu akcie a zda jsou trendy byznysu takové, že se daná investice bude vyvíjet podle jeho očekávání. Níže se na dva důležité faktory podíváme blíže.

Úvaha o ocenění instrumentu

Říká se, že každá investice má svou vlastní cenu, což znamená, že je zde určitá nákupní cena, která udělá investici profitabilní, nebo jí minimálně přisoudí hodně velkou šanci na úspěch. U dluhopisů jsou úrokové sazby hlavním indikátorem, který toto určuje. Pokud by byl dluhopis koupen v situaci, když k němu patří 5% roční kupon a tržní úrokové sazby by vzrostly na 7 %, bude se dluhopis obchodovat s diskontem k nově vydaným dluhopisům. Samozřejmě investor obdrží na konci doby splatnosti nominální hodnotu ve výši 100 %, pokud nedojde k nějakému problému na straně emitenta, ale problémem, který tu nastává, jsou náklady obětované příležitosti, protože by investor mohl vydělat 7 % na jiných investičních příležitostech. Toto však samozřejmě platí za předpokladu, že je dluhopis držen do splatnosti.

Když se vrátíme zpět k akciím, takzvaný Price/Earnings poměr (P/E = cena za akcii v poměru k zisku na akcii) je dobrým začátkem pro určení, zda je cena akcie podhodnocená nebo naopak nadhodnocená. P/E poměr tak udává, kolikanásobek zisku je zaplacen při nákupu jedné akcie. Za optimální signál k nákupu by měl být tento poměr na úrovni 15, ale nedá se to brát jako automatická a fixní hodnota. Samozřejmě je potřeba zvážit další faktory například ve formě okolních investičních příležitostí, potenciálu k budoucímu růstu výnosů a zisku nebo udržitelnosti konkurenční výhody při ochraně daného podnikání v průběhu času.

Ocenění není tak jednoduché pro ostatní investice, ale obecný přístup je stejný. Pro koš cenných papírů, které jsou například v portfoliu podílových fondů nebo burzovně obchodovaných fondů (ETF), musí být provedena individuální analýza jednotlivých instrumentů v daném koši. Investování do komodit, uměleckých děl nebo jiných fyzických aktiv je ještě náročnější, protože nereportuje na roční bázi výnosy a zisky, ale jsou zde určené tržní hodnoty, ze kterých se formuje základ toho, jakou mají skutečnou hodnotu.

Investiční očekávání: následujme cash-flow

Jedním ze základních názorů investorů preferujících fundamentální přístup je, že aktuální cena investice představuje sumu z této investice plynoucích budoucích cash-flow (peněžních toků či příjmů). Rozhodnutí o tom, zda do daného instrumentu investovat, vyžaduje odhad těchto budoucích peněžních toků, které se musí diskontovat přes tržní úrokovou míru pro získání současné hodnoty investice. Tento druh analýzy je nazván jako analýza diskontovaného cash-flow (DCF).

Jedná se tak o nedílnou součást konceptu vnitřní hodnoty, což je teoretická hodnota cenného papíru zjištěného za předpokladu, že jsou budoucí peněžní toky známé dopředu. Predikování budoucího vývoje je samozřejmě nemožné, ale investor preferující fundamentální přístup udělá tolik výzkumu či průzkumu, jak je jen v těchto oblastech možné, aby se pokusil minimálně předpovědět, co samotná budoucnost přinese, jaký by to mohlo mít možný vliv a co by z toho všechno pro investora a jeho portfolio mohlo vyplývat.

Pokud je hodnota spočítaná přes analýzu diskontovaného cash-flow vyšší než aktuální tržní cena, pak by měla být cena cenného papíru podhodnocena, což je signál k nákupu – očekává se růst ceny. Naopak pokud je hodnota získaná přes DCF nižší než aktuální tržní cena, pak je cena cenného papíru nadhodnocena, což znamená očekávání poklesu ceny a s tím spojeného signálu pro prodej instrumentu. Pro investora je ideální, pokud se hodnota DCF významně liší od aktuální tržní ceny. Toto představuje určitou bezpečnostní rezervu, kterou Benjamin Graham, který je považován za otce hodnotového investování, vysvětluje v jeho knize „Inteligentní investor“. S větší bezpečnostní rezervou je spojena větší ochrana investora pro případ, že by odhady budoucích cash-flow tolik neodpovídaly následné skutečnosti.

Speciální situace

Když se investor stává blíže srozuměný s dvěma výše zmíněnými fundamentálními faktory, může začít hledat mimo svět klasických instrumentů, kde může ocenění fluktuovat mnohem více, a rozdílné tržní/vnitřní hodnoty mohou být nalezeny mnohem snadněji. Pokud se například jedna společnost rozdělí na dvě nebo oddělí menší byznys, je zde nepochybně potencionální prostor pro zajímavou investici. Nově vytvořená firma je obecně méně sledovaná a může být přehlížena investory, kteří preferují mateřskou společnost. Mohlo by tak dojít k tlakům na prodej akcií tohoto menšího byznysu. Pokud by se však mateřské společnosti dařilo a její výkonnost se zvyšovala, akcie menšího byznysu by mohly být podhodnocené a tím vystavené budoucímu potenciálu pro růst a případný nákup.

Základ nejen pro fundamentální přístup

Techniky určené pro fundamentální přístup jsou základem pro všechny druhy investování. Základní ukazatele, mezi které můžeme zařadit P/E poměr a analýzu DCF, tvoří dobrý základ znalostí, a to bez ohledu na to, zda máte či nemáte v úmyslu pokročit na více sofistikovanější metody. Obecně se nedá říci, že vám používání těchto ukazatelů či přístupů zaručí úspěch, ale minimálně znalost těchto nástrojů vám pomůže k vytvoření si určitého obrázku o investici, který si můžeme podpořit vlastní invencí a postupy, kterým se v této oblasti určitě meze nekladou. Metod a různých přístupů k oceňování a vyhledávání těch vhodných cenných papírů je nepřeberné množství, proto ani nebylo možné v rámci jednoho článku představit úplně všechny. Jako jistý odrazový můstek pro začínající investory by však tento článek mohl posloužit více než dobře.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 4. 2015 2:01