Můžeme ještě věřit Euru?

Pro eurozónu je spíše štěstím než neštěstím, že krize přišla již teď a ne třeba o pět let později. Tendence k bezhlavému a bezstarostnému zadlužování jsou na nějakou dobu pryč.

Je pravdou, že eurozóna byla vytvořena na špatných předpokladech a platí, že absence jednotné rozpočtové politiky a nedodržování existujících pravidel omezujících rozpočtový deficit členských státu vedly k doposud nevídaným problémům celého systému. Tyto problémy se ovšem neobjevily v posledních třech letech. Ty se tady hromadily od samotného počátku eura a prozíravější odborníky vůbec nepřekvapily.

Co víc, pro eurozónu je spíše štěstím než neštěstím, že krize přišla již teď a ne třeba o pět let později. V opačném případě by totiž takzvané „problémové státy“ stihly nahromadit ještě větší dluhy a následná krize by měla o poznání horší průběh než ten, který pozorujeme teď. Dnes je tady stále zřetelná cesta zpět ke stabilitě a rozvoji, a ačkoliv tendence k rozumnější a střízlivější politice v eurozóně ještě zdaleka nepřevládly, tendence k bezhlavému a bezstarostnému zadlužování se jsou již na nějakou dobu pryč.

Euro je stále perspektivní

Musíme si dále uvědomit, že za mediálním rozruchem a také skutečnými problémy se stále a bezesporu skrývá impozantní síla vyspělých evropských ekonomik. Ty i za dnešní vysoce nestabilní situace vykazují mírný růst a stále ještě mohou jako celek konkurovat novým dravým ekonomikám „východu“ i „jihu“. Přitom pouze jako celek má Evropa, a také její měna, v dlouhodobé perspektivě šanci, jinak se s postupujícím rychlým růstem jiných ekonomik nevyhnutelně ocitne na periferii světového hospodářství.

A tak zatím co se jednotliví ekonomové a politikové stále dohadují, zda je větším zlem udržovat špatně fungující měnovou unii nebo ji rovnou rozpustit, téměř nikdo dnes nepochybuje, že bude zvoleno to první řešení a že budou provedeny odpovídající a nezbytné změny v jejím fungování. Opačné řešení a následná desintegrace eurozóny by měly kolosální následky jak pro hospodářství zmíněných států, tak i pro jejích politickou elitu, která euro ve své době prosadila.

Naopak v případě, že se nezbytné a dosti rázné reformy eurozóny provedou, euro bude slavit nové úspěchy, protože měny perspektivních států jako Čína mu ještě nebudou s to plnohodnotně konkurovat. To vše platí pro budoucnost, ovšem i v dnešní poměrně neútěšné a nejasné situaci je euro stále jednou z nejdůvěryhod­nějších a nejvyužívanějších měn na světě, a jak je známo, takové postavení si jen tak někdo nezíská. Účastnici světového obchodu a velcí investoři moc dobře vědí, že tato měna dnes ve světě zase tak moc alternativ nemá a ty měny, které jí přece jenom konkurují, mají samy nemálo problému a nedostatků.

Proto je třeba zachovat si v  chaosu každodenně přicházejících špatných zpráv a pesimistických spekulací chladnou hlavu. Euro tady je a nadále bude. Pokud dojde k hlubší integraci v oblasti rozpočtové politiky a k přísnějšímu dodržování společných pravidel, má tato měna před sebou dokonce velké perspektivy. Pro dnešek platí, že prudké změny v kurzu eura nikdo nedopustí, měly by příliš dalekosáhlé následky pro mezinárodní obchod zemi eurozóny.

To vše neznamená, že už nepřijdou další špatné zprávy, naopak, těch bude ještě dost. Vše výše zmíněné pouze vypovídá o tom, že situace eura a eurozóny není zdaleka tak pochmurná, jak by se mohlo zdát. Kurz jednotné evropské měny je dnes zhruba stejně nepředvídatelný jako kurz ostatních významných měn. Vývoj kurzu měn je vůbec nesystematickou záležitostí a nejeden ekonomický analytik již kvůli němu přišel o svoji reputaci. Není proto radno věřit všemu, co se píše.

Tři pravidla investora

Dlouhodobě na změnách kurzu může vydělat jen ten, kdo má přístup k exkluzivním politickým a ekonomickým informacím, ten, kdo má k dispozici tolik peněz, aby svojí koupí čí prodejem dané měny sám její kurz ovlivnil a nakonec ten, kdo je geniálním investorem. Jelikož toto o většině z nás neplatí, měli bychom se řídit třemi prostými pravidly, abychom přinejmenším o velkou část svých peněz nepřišli.

Za prvé: k minimalizaci rizik je zapotřebí mít své peníze v různých měnách. Za druhé: přednost by u nás měla mít ta měna, ve které nejvíce utrácíme. Důvod je prostý – směna měny taky něco stojí a čím častěji směňujete, tím více zbytečně platíte. A nakonec za třetí: je zapotřebí chladný úsudek a rozvážnost, podléhání krátkodobým vlnám spekulací se často nevyplácí.

Rozumnějším přístupem je uvažovat spíše v kategoriích dlouhodobých tendencí a perspektiv, nežli přidávat přílišnou váhu krátkodobým zprávám a věčně proměnlivým náladám profesionálních investorů. Právě tyto základní zásady je dnes třeba mít na paměti, uvažujete-li nad uložením části svých úspor do jednotné evropské měny.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 12. 2011 12:01