Měla by naše investiční portfolia obsahovat pouze akcie?

Článek nabízí argumenty proti přístupu založenému na vlastnění pouze akcií. Doporučením je investiční portfolio vhodně diverzifikovat do několika tříd aktiv.

Poměrně často někteří jednotlivci nebo publikace přicházejí a zastávají myšlenku, že by investoři s dlouhodobým výhledem měli držet ve svých investičních portfoliích pouze akcie. Není divu, že je tato myšlenka nejčastěji vyhlašována na konci dlouhého býčího trendu na americkém akciovém trhu. Tento článek však spíše berme z pohledu, že investovat vše do akcií může být na jedné straně poměrně přitažlivý nápad, který je však na straně druhé potencionálně nebezpečný vzhledem k vývojovým trendům z minulosti.

Případ 100 % akcií

Hlavní zastánci názoru na strategii spojenou s držbou pouze akcií v našem investičním portfoliu říkají, že je tato strategie jednoduchá a přímočará: „V dlouhodobém horizontu akcie svými výnosy překonávají dluhopisy a hotovost, a proto investováním pouze do nich můžeme maximalizovat naše zisky.“

Ke zdůvodnění tohoto názoru stoupenci používají historická data, která „dokazují“, že akcie generují větší výnosy než dluhopisy, což zároveň znamená generování větších výnosů než v rámci hotovosti. Mnoho investorů od těch zkušených profesionálních až po naivní amatéry přijme tato tvrzení, aniž by vzali v úvahu jakékoliv další myšlenky a nad problémem se objektivně zamysleli bez vlivu okolí, názorů ostatních, odborných publikací či článků. Zatímco taková prohlášení a historická data mohou být do jisté míry pravdivá, opravdoví investoři by se měli ponořit trochu hlouběji za zdůvodněním, proč je investování všeho do akcií ta nejlepší možná volba z historického pohledu.

Problémy spojené s pouze akciovým portfoliem

Často citovaná historická data nejsou příliš robustní. Ano, tato data by se dala vztáhnout na časové období mezi rokem 1926 a současností ve Spojených státech amerických, ale skrze historii víme, že jiným méně šťastným zemím v podstatě jejich celé veřejné akciové trhy prakticky zmizely, což by při volbě této strategii spojené s držbou 100 % akcií znamenalo 100% ztráty. I když by nakonec budoucnost přinesla vysoké výnosy, složené úročení z bohatství ve výši 0 neznamená pro investora žádnou větší přidanou hodnotu.

Není pravděpodobně moudré založit investiční strategii na scénáři soudného dne, nicméně bychom mohli mylně předpokládat, že budoucnost bude vypadat relativně podobně jako vývoj v minulosti. Držba 100 % akcií v investičním portfoliu je stále problematická, protože ačkoliv akcie mohou překonat svou výkonností dluhopisy a hotovost v dlouhodobém horizontu, v tom krátkodobém bychom mohli odcházet z obchodů značně rozladěni.

Pády trhů

Zkusme předpokládat, že jsme provedli výše zmíněnou investiční strategii v roce 1972 a umístili celé úspory na akciovém trhu. Během následujících dvou let se americký akciový trh zhroutil a ztratil asi 40 % své hodnoty. Během této doby o délce dvou let mohl být problém vybrat dokonce skromných 5 % našich úspor k zajištění relativně běžných nákladů – například nákup auta, neočekávané výdaje k zaplacení, platba za školné pro děti a podobně. V tomto případě by naše životní úspory byly téměř z poloviny ztraceny v průběhu velmi krátkého časového období. Tato situace je nepřijatelná pro většinu investorů a jen málo z nich by dokázalo negativní myšlení obrátit rychle v to pozitivní. Mějme na paměti, že „havárie“ na trzích mezi lety 1973 a 1974 nebyla tou největší vzhledem ke zkušenostem investorů z období let 1929 až 1931.


Zdroj: www.epips.com/djia.html

Vývoj indexu Dow Jones Industrial Average mezi lety 1896 a 2009

Samozřejmě zastánci přístupu „držme pouze akcie nekonečně dlouho“ budou tvrdit, že pokud by investoři prostě zůstali ve správném směru, překonali by nakonec po čase tyto vzniklé ztráty a vydělali mnohem více. Nicméně toto po stránce teorie předpokládá, že investoři vytrvají ve svých snahách a neopustí nastavenou strategii. Znamená to tedy, že musí ignorovat obecné názory, temné předpovědi a nepřijímat absolutně žádné kroky v reakci na zhoršení tržních podmínek. Mohli bychom se upřímně od srdce zasmát tomuto předpokladu, protože pro většinu investorů může být velmi obtížné, aby udrželi strategii s nepříznivým vývojem po dobu několika měsíců, natož let.

Inflace a deflace

Dalším problémem spojeným s držbou pouze akcií je, že poskytuje jen malou nebo žádnou ochranu proti dvěma potenciálním nebezpečím z dlouhodobého hlediska: inflaci a deflaci. Inflace je obecně řečeno růst cenové hladiny, která narušuje kupní sílu našeho portfolia. Deflace je v podstatě opakem, definuje se jako pokles cen a majetkových hodnot obvykle způsobených ekonomickou depresí, vážnou recesí nebo jiným závažným narušením hospodářství. Můžeme vzít v potaz například Japonsko v devadesátých letech dvacátého století.

Vývoj cen akcií obecně funguje špatně, pokud je ekonomika v obklíčení jedním ze dvou výše zmíněných prvků. Dokonce i fámy nebo zvěsti mohou způsobit značné škody na cenách akcií. Proto by měli malí investoři do svých strategií vložit prvky ochrany nebo hedgingu proti těmto potencionálním hrozbám. V případě reálných aktiv (v některých případech) by investice do nemovitostí, energetiky, infrastruktury, komodit, inflačně indexovaných dluhopisů nebo zlata mohly poskytnout dobrou ochranu proti inflaci. Stejně tak přidělení části našich aktiv do dlouhodobých nevypověditelných státních dluhopisů zajišťuje dobrý hedging proti deflaci, recesi nebo depresi.

Model zmocněnce

Jeden poslední varovný odstavec na 100% akciové strategie. Pokud spravujeme peníze pro někoho jiného než pouze sami pro sebe, jsme vystaveni modelu zmocněnce. Jeden z hlavních pilířů péče zmocněnce je obvyklý přístup zaměřený na minimalizování rizika velkých ztrát přes diverzifikaci portfolia. Při absenci mimořádných okolností je zmocněnec navíc povinen diverzifikovat portfolio do mnoha tříd aktiv. Chtěli bychom se však hádat před soudem, jestli naše portfolio složené z jedné třídy aktiv bylo dostatečně diverzifikované krátce poté, co ztratilo 40 až 50 % své hodnoty? Obhajování před soudem ve stylu: „Ale pane soudce, pokud bychom počkali osm až deset let, tak ……. (zbytek si už domyslí každý čtenář sám),“ asi nebude úplně ta nejlepší volba. S tímto přístupem bychom pravděpodobně brzy skončili oblečení do černo-bílé barvy a na malém dvorku poznávali nové tváře.

Jaké je optimální řešení?

Pokud investiční portfolio složené pouze z akcií není optimálním dlouhodobým řešením, tak co tedy je? Investiční portfolio, ve kterém převládá prvek v podobě akcií, navzdory varovným protiargumentům viz výše v článku, je rozumné, pokud se domníváme, že akcie budou po stránce výkonnosti lepší než dluhopisy nebo hotovost po většinu dlouhodobého horizontu. Nicméně by měla být naše investiční portfolia široce diverzifikovaná napříč různými třídami aktiv: domácí akcie, dlouhodobé státní obligace, mezinárodní akcie, dluhopisy rozvíjejících se trhů, nemovitý majetek nebo dokonce i prašivé dluhopisy. V případě, že budeme mít možnost a odvahu nazvat se kvalifikovanými a akreditovanými investory, naše alokace aktiv by také mohla zahrnovat zdravou dávku alternativních investic: rizikový a rozvojový kapitál (venture capital), hedge fondy a podobně. Alternativních možností je nespočet, proto pár příkladů postačí.

U více různorodého portfolia můžeme očekávat snížení volatility, poskytnutí určité ochrany před inflací a deflací a tato různorodost nám také umožní zůstat bez velkých problémů a v klidu během obtížných tržních podmínek. To vše můžeme získat, pokud budeme ochotní obětovat trochu z očekávaného vysokého výnosu.

Inspirace pro překlad originálního článku od Jay Yodera nalezena na www.investopedia.com/arti­cles/stocks/07/100_equiti­es.asp

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 7. 2013 21:33
Zasílat nově přidané názory e-mailem