Názory ke článku Lidé přestávaji spořit, peníze spíše vybírají

Třeba spoří, ale do pravých peněz a ne do těch nekrytých papírků:
Proč by jinak kurz pravých krytých peněz vůči nekrytým falešným „fiat money“ takto rapidně posilovat? :
http://www.investicni-zlato.eu/produkty/mince/wiener-philharmoniker-1-1-oz.html

A to ten graf nezachycuje, kde to bylo před rokem a před dvěma. A taky nezachycuje příčinu: tedy nárůst peněžní zásoby nekrytých měn (tiskařské lisy jedou na 3 směny).

Pravé kryté peníze v žádné statistice nefigurují.
Jejich hodnota roste tak, že se jim ani zdaleka nevyrovná žádný úrok na klasických účtech (který navíc ještě zdaní stát, po té co už je jednou zdanil inflační daní).

Myslím, že lidé vidí situaci Řecka (a dalších zemí ve frontě na bankrot), vidí, jaký to má a bude mít vliv na kupní sílu papírových „peněz“.

Samozřejmě i v pravých penězích se vyplatí diverzifikovat a vedle typických zlatých mít i mince z kovů, po kterých je reálná a vysoká průmyslová poptávka (stříbro, platina, palladium). Zatím cenový vývoj těchto kovů víceméně kopíruje cenový vývoj zlata, ale to se klidně může zásadně změnit.

Zpracovane zlato je financne vyhodne leda tak pro mincovnu :-)))

Jako že podle vás je výhodnější zlato nezpracované, ne-fyzické, abstraktní, teoretické – prostě nejaké future, burzovní poukázka na zlato?

No jistě se tak ke „zlatu“ dostanete o něco levněji, neplatíte náklady ražby, dopravy, atd…

Jenže to zlato fyzicky nemáte!

A zlato se pořizuje proto, že lidé očekávají problémy. Mnoho odborníků tvrdí, že zlata i stříbra fyzicky existuje daleko méně, než s jakým objemem se vesele elektronicky obchoduje. Dříve či později dojde k runu na komoditní burzu a ta bude muset zastavit dodávky.

Navíc je zde ještě stát, ten monopolní lupič. Až mu poteče do bot (a nemá k tomu daleko), bude se ze všech sil snažit svůj konec oddálit a bude kolem sebe „kopat“. Může zlato zdanit, nebo alespoň zdanit „výnosy“ z jeho držení. Tedy když díky inflaci (protože si stát natiskl papírové peníze) vzroste nomiální cena zlata, stát vám ten rozdíl zdaní jako zisk – jako to dělá třeba u výnosu z úroku z vkladů (které ani nepokrývají inflaci a přesto to stát zdaní jako zisk).

Dokonce stát může přistoupit k vyvlastnění zlata. I tak „svobodný“ stát jako USA to již udělal a udělá to klidně zas. Za neodevzdání zlata hrozil rok vězení a státní agenti chodili po bankách a otevírali (vylupovali) bankovní schránky.

Pokud tedy chcete mít zlato/stříbro jako jistotu, musíte ho mít fyzicky. Mít v ruce jen papír, to není žádná jistota.

Futures je smlouva na zlato – vem si futures na burze ktera to umoznuje a nejch futures eexpirovat, mas zlato.

To je sice pravda, ale… Fyzické doručení zlata žádá zhruba 0,6% kupců (neověřený údaj). Zbylých 99,4% se spokojí s pouhým prodejem této smlouvy dalšímu zájemci, nebo s použitím smlouvy samotné jako aktiva.

Pro méně poctivé majitele fondů je to jistě velké pokušení. Vždyť přece nikdo nepozná, když část futures bude pouhým potvrzením o uzavřené sázce na budoucí cenu. Těch 0,6% podivínů přece vždy nějak vyplatí. O stříbru platí to samé.

Dokud nepožádá o fyzické doručení příliš mnoho kupců zároveň, obchody se budou točit zcela bez problémů.

(S ostatními komoditami takové triky dělat nelze – riziko, že zároveň s futures na 20000 tun pšenice kupec zároveň objednal v přístavu loď, je tam příliš vysoké.)

Přesně tak. Existuje mnoho indícií, že toto přesně se na trhu a Au a Ag děje.
K tomu lze ještě připočíst podezřelé shortování ze strany velkých amerických bank (s FEDem na pozadí) – umělé stlačování ceny dolů, aby nebylo vidět, že i $4000 za 1 Oz je málo, resp. aby nebylo vidět, jak je dolar bezcenný a nenastal jeho výprodej z rezerv světových bank.

No a k tomu ty nalezené cihly s wolframem uvnitř a pověsti, že takových je ve Fort Know plno :-) Nicméně i k tomuto existují indície: například nedávný tlak USA na Indii, aby (od MMF – uskladněno v USA) koupila velké množství zlata. Proč? Protože ho původně chtěla koupit Čina, které by ho ale chtěla dodat fyzicky, kdežto Indické zůstalo ve Fort Knox, takže nikdo nemohl do cihel zkušebně vrtat.

S tím wolframem to samozřejmě jsou spekulace. S tím, že na komoditní burze se obchoduje s daleko větším množstvím kovů, než jich reálně existuje, už to vypadá hodnověrněji.
Ale zcela jisté je toto: na světě existuje určité množství zlata a stříbra. Pokud se papírové měny zhroutí kvůli hyperinflaci (nemají k tomu daleko), pokud arabové budou chtít za ropu zlato, atd… tedy pokud Au a Ag opět převezme roli jediných peněz (jako vždy v historii, po každém experimentu s nekrtou měnou) a pokud se tedy opět hodnota veškerého světového bohatsví bude vyjadřovat v Au, tedy přepočítávat na jeho existující zásobu, cena Au vzroste mnohonásobně, i o několik řádů.
Podle mne otázka není zda, ale kdy.

Kdo ho nebude mit, tak ho bude chtit. Pocitam, ze banky ho chtit budou, takze minimalne ho pujde vymenovat za neco, cim pujde platit.

Sveho casu v Belorusku lidi misto jejich chechtaku radsi drzeli dolary. Kdyz potrebovali jit do kramu pro chleba, sli nejdriv do smenarny a rozmenili treba petidolarovou bankovku na 4 jednodolarovy a patricnej pocet jejich chechtaku dle aktualniho kurzu za jeden dolar, aby meli na nakup v krame, kde dolary nebrali.

Stejne to sveho casu probehlo v Jugoslavii. Hyperinflace neni zadna sranda.

Ja jsem zacal kupovat slitky. Krome relativni bezpecnosti proti (hyper)inflaci maji pro me jeste jednu vyhodu. Jsou celkem bezpecny proti utrate. Penize na ucte neudrzim, zlato v supliku zatim ano. :-)

Otazku nakupu minci stale zvazuji, zatim jsem vsak oproti slitku nenasel zadnou vyhodu. Nemaji certifikat, at pusobi jakkoli falsovatelne, porad je to zatavene v plastu, tak se aspon neosoupe.

Pocitam, ze vymenit slitky za mince pujde s mirnym doplatkem kdykoli.

Investiční mince se také dodávají v obalu takže se neošoupají a některé se dají z toho obalu i vyndat, proměřit, spočítat si hustotu zda sedí a zas do obalu vrátit. Zato spočítat si hustotu u slitku, který má kulaté rohy, vystouplý okraj a ještě je zatavený ve fólii jde jen velmi nepřesně a nezbyde než věřit, že certifikát je pravý. Takže naopak nevidim moc výhod slitků, pokud se nejedná o větší hmotnosti nad jednu unci.

Mince (stribrne) maji smysl v tom, ze po padu meny (hypoteticky) bude stribro slouzit jako platidlo, zatimco zlato jako akumulace vetsich hodnot. Stribro ma tedy smysl v tom, ze clovek nebude muset chodit rozmenovat zlate slitky (alespo ne prilis casto). Jiny smysl pro kupovani stribrnych minci nevidim.

Se stříbrem se ve vašich hypotézách, myslím, mýlíte.

Celá tisíciletí se poměr cen zlata a stříbra pohyboval mezí 1:10–1:16.

Když koncem 19. století ztratilo stříbro roli mincovního kovu, poměr cen klesl pod 1:50 (právě teď je 1:64,42).

Pokud by se ze stříbra stal opět mincovní kov, zřejmě by tento poměr významně poklesl ke svým historickým hodnotám.

Ano, to je pravda, historicky bylo zlato:stříbro v poměru daleko nižším, než tomu je nyní. V USA to tuším bylo 1:15 a 1:16.

Snažili se vystihnout nějaký přirozený poměr, ale ten není stabilní, protože poptávka průmyslu či zlatníků po daných kovech prostě kolísá a to různě pro Au a Ag.

Takto úředně stanovený kurz nemohl vydržet (i při konstantním poměru bylo jednou stříbro podhodnocené a jednou nadhodnocené – pak ho lidé stahovali z oběhu a tavili).

To je jen další důkaz toho, že JAKÁKOLI státní regulace (i když z dnešního pohledu bychom tehdejším USA záviděli tvrdou, stabilní a svobodnou měnu) vede k velkým problémům.

Jediná šance (a doufám, že se na to při opětovném zavádění kryté měny nezapomene) je nechat věcem volný průběh. Tedy mít dvě měny, jednu založenou na zlatě a jednu na stříbře (a klidně i další, pokud k tomu lidi/společnost/trh dospějou) a kurz mezi nimi nechat volně utvářet trhem.

Jinak činit z těchto historických poměrů něaké současné investiční závěry, je docela odvážné a nejisté. Že před 100 lety za jednu unci zlata šlo koupit 15 uncí stříbra a dnes přes 60 sice jakoby napovídá, že stříbro je podhodnocené, ale jisté to rozhodně není.

Nicméně i přes to já stříbru docela věřím a nakupuju ho o něco víc, než zlato. Řekl bych, že Au versus Ag tak v poměru 40 : 60 (vyjádřeno cenou v papírových „penězích“).

A proč? No jednak kvůli pocitu: když si místo jedné mince Au mohu koupit 3 hezké tuby po 20ti stříbrných mincích, větší radost mám z toho druhéhého.

Také samozřejmě chci diverzifikovat, čili nedávat vše jen do Au. Ag má tu výhodu, že je po něm silná průmyslová poptávka, v mnoha odvětvích průmyslu je Ag nenahraditelné, dává se do ponožek, v rusku a číně se střílí do mraků, … :-)

Také mám signály, že trh s Ag je víc zmanipulovaný (ceny uměle stlačené dolů velkým nekrytým shortováním), než ten s Au – ono je to také snažší – manipulovat řádově menším trhem jde lépe.

No a i praktické hledisko: přece si nepůjdu se zlatou uncovou mincí nakoupit jídlo na 2 dny, to by na mne asi divně koukali a řešili, jak mi vrátit. Naopak jeden stříbrňák na to bude akorát.

Také si myslím, že vzhledem k nižší ceně a masivnímu rozšíření (v USA a v EU se stříbrnáky prodávaj po bednách) stříbrné mince spontánně přeberou po hyperinflačních papírcích roli běžného oběživa – dokud se na kryté peníze nepřeorientují banky a nebudeme platit kartou v miligramech zla­ta.

Vazne? A proc je pry dlouhodobe nizsi tezba nez spotreba?
Co jsem cetl, tak proto, ze pred USA prodali sve stribrne rezervy. Jak dlouho tahle situace jeste vydrzi, nez pujde cena stribra nahoru? Kdo vi?

Stříbro se daleko masivněji než zlato spotřebovává v průmyslu. A to často bez možnosti recyklace.

S tou rostoucí těžbou bych to neviděl tak růžově.
A hlavně: důležitý je poměr mezi těžbou a spotřebou, důležité jsou existující zásoby. Kde v jakých sejfech leží tuny stříbra jako v případě zlata? Prakticky nikde, průmysl je vysál svojí poptávkou.

A hlavně zde je pravděpodobnost toho, že opět převezme roli peněz. V USA již jsou silně rozšířené bartery založené na stříbrných mincích, jejich totálnímu rozšíření brání pouze kriminalizace a násilné potlačování ze strany státní moci. Taková umělá bariéra ale nevydrží věčně. Už i některé státy Unie chtějí zavést stříbrné peníze.
I když se stříbro dá těžit, je to neskonale náročnější, než natisknout bankovky s mnoha nulami, což (obrazně řečeno) FED dělá a ECB taky (a kvůli Řecku, Portugalsku, Španělsku bude dělat velmi masivně). Proto plni funkci peněz (uchovatel hodnoty) lépe, než potištěný papír a proto tuto funkci dříve či později převezme. Až místo bilionů natištěných dolarů, eur, korun, atd.. budeme platit existujícím stříbrem, jaká bude jeho kupní síla?

Stříbrné mince jsou dobře připraveny rychle převzít roli měny, protože jsou mezi lidmi masivně rozšířeny, v USA, Německu, atd… je lidí nakupují po bednách. V případě vysoké inflace, státní bankrotů a snížené schopnosti států násilím si vynucovat monopol na tisk/padělání peněz stříbrné mince tuto roli mohou převzít relativně rychle a relativně bezbolestně.

Zda se, ze se na trhu docela orientujete. Doporucil byste nejake cteni o investovani do komodit typu zlato, stribro, apod?

Zde je čtení, které mne přinutilo vážně přemýšlet o fatálním vlivu politiků na mé úspory:

Inflace v římské říši http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomie-inflace-v-rimske-risi-de5-/p_ekonomika.asp?c=A090505_170230_p_ekonomika_wag

Pranic nevadí, že popisují ekonomické zkušenosti staré 2000 let. Právě naopak, dnes už víme, jak to tehdy dopadlo. A triky politiků se také od té doby nijak nezměnily.

V tom pripade doporucuji vasi ctene pozornosti knihu Kolapsy slozitych spolecnosti, kde je jeden z prikladu kolapsu i Rimska rise.
http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=469

Tyhle veci mam nactene taky, spis mi jde o prakticke informace o investovani do drahych kovu. Jako zda mince ci slitky, zda zlato ci stribro, pokud mince, tak jake, atd. atp.
Proste rady zkusenejsich, kde by si clovek precetl uvod do praxe investora. :-)

Co člověk, to názor. Nikdo nezná budoucnost. Investor také musí vzít v úvahu svou osobní situaci.

Jinak se bude chovat člověk, který je připraven v případě krize zdvihnout kotvy a odejít, jinak se bude chovat ten, kdo zůstane, pokud to bude jen trochu možné. Ten první bude kupovat zlaté cihly a pár mincí. Snadno je zabalí do zavazadla, a v nové zemi je smění na oficiálním trhu. Do stříbra půjde jen tehdy, pokud věří, že stihne odejít s předstihem – stříbro by bylo v jediném zavazadle přítěží. Ten druhý musí počítat s dobou nouze, kdy možná bude nutné komodity směňovat za jídlo nebo obchodovat tajně. K tomu se naopak hodí malé mince, na nákup jídla je výhodou stříbro.

Jinak se bude chovat člověk kosmopolitní, jinak ten, kdo se hodlá stěhovat jen o kousek. Krügerrandy, mince USA, Kanady, Mexika a Austrálie jsou známé v celém světě. Také investiční rakouské a andorrské mince jsou široce rozšířené, hlavně v Evropě. Dukát je staletý standard, známý opět hlavně v Evropě. Staré zlaté oběžné mince (koruny, franky, zlatky) jsou zase známé v zemích, kde platily. Popularita čínských mincí také roste. Bohužel i u padělatelů. V Asii je pohled na zlato jako peníze asi nejsilnější, a proto tam není problém se zlatem obchodovat. Kdyby platil zákaz soukromého anonymního držení zlata v celém světě, v Indii by nejspíš neměl šanci.

Paranoik nevěří sejfům bank. Vždyť to byl Roosevelt, kdo je nechal oficiálně vypáčit a vykrást.

Cihly mívají menší premium, v nouzi nebo za silné inflace se ale asi budou hůř prodávat. Na druhou stranu, rozdíly v cenách se postupně stírají, a cena sto let staré mince u numismatika může být nižší, než odpovidající cena zlata v cihle koupené přímo na burze.

Good Delivery cihly bývají dražší a důvěryhodnější. Obyčejný kupec zase může věřit cihle s hologramem.

Malé cihly nemají dlouhou tradici, a i jejich premium je vyšší. 450uncovou cihlu málokterý soukromník kdy v životě uvidí. U velkých cihel je riziko padělku s wolframovým jádrem (i když v mincích je to zřejmě jen otázka času, stejně tak jako molybdenové jádro u stříbra).

Stříbro nemá v ČR cenu kupovat kvůli 20% DPH. Je lepší zajet do Německa nebo do Holandska. Pozor, nižší DPH zde platí pouze na mince, nikoliv na cihly. Pro stříbrné cihly je tedy nejlepší zajet do USA. Zde je však mnoho padělků. Odhaduje se, že několik procent 100uncových cihel Engelhard je padělaných (dobře se na nich maskují stopy po odvrtání a vylití olovem). Pro padělky mincí ovšem do USA nemusíte. Stačí dražit na Aukru.

Je zde také riziko, že lidé velkou většinou zvolí rozumné politiky, ti provedou radikální vyrovnání rozpočtu a měnovou kontrakci, a cena drahých kovů (včetně jejich kupní síly) prudce poklesne. Tuto možnost však osobně považuji za vysoce nepravděpodobnou.

Jen doplním:

Co se týče kompaktnosti, tak tuba mincí není o nic méně kompaktní a v zavazadle transportovatelná, než cihla, či slitek.

Proto doporučuji JEDNOUNCOVÉ mince. Jak u Au, tak u Ag. Je pro to mnoho dobrých důvodů:

– Jsou nejznámější (eagle, maple, filharmonik, krugerrand, andorra, …) – takové ty atypické mince s atypickou hmotností a portrétem mocnáře může být větší problém udat

– 1 Oz je prostě hmotnostní standard

– Mají nízké prémium, protože se vyrábí v největších sériích. Často mají jednotkovou cenu nižší, než o dost těžší slitky/cihly. U stříbra to platí dvojnásob kvůli DPH – ale i větší 2, 5, 10 Oz mince přes stejnou DPH bývají dražší, neboť se vyrábějí v podstatně menších sériích a až 1KG, 3.1Kg (100Oz) a 6.2Kg (200Oz) mince mají menší jednotkovou cenu, než 1Oz mince. Ale u nich je zase problém s dělitelností – co když budete chtít v období inflace prodávat po malých množstvých jen na krytí běžných potřeb?
Hodit v obchodě na pult 6.2Kg minci je sice frajeřina :-) ale moc praktické to není.
Navíc nejsem si jist, jestli je 200Oz mince praktičtější na transport, než 10 plastových tub po 20ti jednouncových mincích – ty si v batohu poskládáte, jak potřebujete, kdežto 200Oz mince má tvar neměnný.

Slitky a mince o jiné, než uncové hmotnosti doporučuji spíš jako raritu, nebo řešení, když už prostě obchodník tolik uncových mincí nemá (což se při dnešní poptávce děje běžně a uncové mince mizí jako první).

Pokud tedy nejste ve zcela jiné majetkové úrovni a nepotřebujete nakupovat za desítky či více milionů, doporučuji:

1) Kupovat uncové mince

2) Zejména ty dobře ve světě známé a uznávané, tedy likvidní

3) Diverzifikovat mezi Au a Ag. Pokud jste schopen vyhnout se DPH, tak diverzifikaci omezeně rozšířit i na Pt a Pd mince

4) Před každým nákupem si udělat průzkum. Situace se totiž stále mění, plno obchodů má problémy s dostupností zboži. Pokud jedete v Německa na služebku v konkrétní den, tak už pomalu 14dní dopředu domlouvat odběr a i tak se raději domluvit se dvěma obchodníky, často něco nevyjde.

5) Kupovat tam, kde je momentálně nejlevněji a kupovat ty mince, které jsou momentálně nejlevnější. Např. čínské mince jsou všude v evropě relativně drahé, americké či britské vlastně docela také (Eagle a Britania je většinou dražší, než Filharmonik či Mapple Leaf). Navíc u těch čínských je riziko padělků vyšší.

U zlatých mincí je jednou levnější Krugerrand, jednou Mapple Leaf, jednou Filharmonik (navíc u každího obchodníka to je jinak).
U stříbrných mincí je jednou nejlevnější Filharmonik, jednou Libertad, jednou Andorra Eagle, jednou Cook Islands.
Kupuju prostě to, kde dostanu v daný okamžik nejvíce kovu za nejnižší cenu. Ono se to hezky střídá, takže po několika nákupech budete mít diverzifikováno i do různých „značek“.

I při menších nákupech se vyplatí požádat obchodníka o originální bednu (u stříbra obvykle na 500 mincí) – časem ji můžete dalšími nákupy doplnit. Lepší jsou plastové beny (kanadské či americké), než ty papírové masterboxy rakouské. Po zaplnění plastové bedny hermeticky zalepit a zakopat pod jabloň :-)

Jenom uvazuju jestli jste vice paranoik, nebo prognostik. Kazdopadne ste mi svymi clanky ukazal jiny svet, o kterem sem byl presvedcen ze jiz zanikl.

Pokud na odkazy na Neviditelného Psa ze zásady neklikáte, můžete si článek přečíst v originále:
Inflation and the Fall of the Roman Empire http://mises.org/daily/3663

Všímavější lidé už začínají tušit, že se v ekonomice západních států něco nezdravého děje.

A tak, namísto aby koupi hmotných statků odkládali, jak činili dosud, raději je koupí s předstihem, nebo investují do věcí, u nichž nepředpokládají ztrátu hodnoty.

Bylo tomu tak ostatně vždy. Zatímco ekonomové stále ještě pevně věřili svým modelům, lidé už se připravovali na důsledky věcí budoucích. Někomu se to povedlo lépe, jinému hůř. Ten, kdo čekal s rukama za zády, o své peníze přišel.

Nedávno jsem četl o výsledcích J&T banky oni zejména díky vkladům obyčejných lidí dokázali zajímavým způsobem utvrdit svou pozici na bankovním trhu. Možná to bude tím, že ten jejich termíňák má hodně dobrý garantovaný úrok a tak si dost lidí rozmyslí, jestli chtějí mít nervy v kýblu z fondů, nebo raději zvolí jistotu na termíňáku.

Na „jistotu vkladů“ se jdi poptat do Řecka, odkud ty vklady (z dobrých důvodů) mizí raketovým tempem.

všichni takovýto analitici se jen předvádějí,ale ve svých 25–30 letech ví o životě a financích jen kulový

Já to taky vybral a dal to na 3 roky na termínovaný vklad s garantovanou úrokovou sazbou 10,2% za celé období.Vynese to před zdaněním 15% částku 132 000,–Kč a v penzijním fondu jsem dostal za rok 2008 jen 1200,– Kč a to bez jakýchkoli informací o hospodaření fondu v průběhu roku.Nyní mám založený nový ale jen se spořením 500,–Kč měsíčně,ono se opravdu nevyplatí jim moc cpát peníze,koukají jen na své zisky a mlží v informacích.