Lidé naivně a zoufale hledají jistotu

V celém světě jsou lidé bezradní a svými úsporami plní šuplíky i matrace, anebo je tratí v bankách. V lepším případě kupují dluhopisy. Co se vyplatí?


Autor: Ministerstvo financí ČR

Ilustrační obrázek

Spořicí státní dluhopisy

Jakpak je dnes u nás doma

Tak například naše domácnosti loni (podobně jako předloni) na bankovní účty uložily kolem 50 miliard, státních spořících dluhopisů koupily za 40 miliard, dalších 17 miliard lidé uspořili na penzijním připojištění, o asi 25 miliard zvýší své rezervy na životním pojištění (z větší části jednorázových). Čtěte také: Jsou spořící státní dluhopisy opravdu vhodné pro občany?

Celkem na těchto aktivech mají české domácnosti již skoro 2,5 bilionu korun, ale prakticky polovina z toho jim po odečtení inflace prodělá a druhá polovina z toho si udrží reálnou hodnotu jen stěží. Tip: Češi mají na vkladech 3 biliony korun. Banky z toho ale radost nemají

Letos jsou nejoblíbenější tzv. spořící účty, na které míří prakticky celý letošní nárůst vkladů. Ani ty však úročením nepřekonají inflaci (navíc výnos podléhá zdanění) a pro banky jsou velmi ztrátové, takže jejich sazby už také začínají klesat.

Čím víc jistoty, tím větší ztráta

Každá „jistota“ něco stojí, například záruka každoroční kladné nuly u penzijního pojištění je tak drahá, že výnos může jen občas překonat nepatrně inflaci – a to v lepším případě. Mnohem lepší by byla konstrukce podobná zajištěným fondům, která také garantuje, jenže na delší období (čtyři až pět let). U nových důchodových fondů se jistě objeví garance na ještě delší období. Ani ta ale nebude „zadarmo“.

Navíc je v investicích nízké kolísání dáno dluhopisy, pro jejichž nákup je nyní velmi nevýhodné období (nízké výnosy = vysoké ceny). To se ostatně projevuje i na dluhopisových fondech, jejichž výnos už z nedávných pěkných úrovní povážlivě klesá. Rozčarování tak čeká i ty, kdo v těchto u nás nejoblíbenějších fondů drží 75 miliard korun.

Investoři v šokovém stavu

O tom, že problém není jen u nás, jasně vypovídá zpráva investičního obra BlackRock (to je největší správce aktiv na světě, až druhá je pojišťovna Allianz): Pět let krizí, katastrofických titulků a vývojů indexů připomínajících horskou dráhu uvrhly investory do kolektivního „šokového stavu“. Její autoři čerpali z průzkumu mezi 11 tisíci investory po celé Evropě, z něhož vyplynulo, že záplava špatných zpráv se hluboce podepsala na psychice hráčů na trhu. Například i ve velmi vyspělé Británii: „… 58 % se považuje za averzních vůči riziku a to vede ke stavu paralýzy, kdy 77 % z nich sedí na hotovosti, hodnotí průzkum Tony Stenning z britské divize BlackRock.

Penzijní reforma

Desetitisíce lidí u nás zpitomělí hloupými novináři a zabedněnými socialisty se v posledních týdnech vrhli do bankovních poboček, aby ještě „stihli“ vstoupit do starých penzijních fondů – těch, které jim garantují nominální černou nulu, tedy reálnou ztrátu. Ovšem co je důležité dodat: každoroční černou nulu! To je klasická investiční past, dokonce přímo podraz, protože vynucuje superkonzervativní strategii. Že dokonce ani ta není samospasitelná, předvedl peněžní trh na podzim 2008.

Tak třeba loni penzijní fondy připsaly průměrně 1,7 % při inflaci 2,4 % (v červnu, kdy zhodnocení „připisují“, dokonce 3,5 %) a letos bude inflace bezpečně přes 3 %. Ale lidé po „jistotách“ touží jako omámení, přestože tuší, že žádné (krom té jediné) nejsou a ve financích už vůbec ne. Čtěte také: Které penzijní připojištění vám dá i něco navíc?

Opomíjená nákladovost

Kolik v jednotlivých produktech tratí, nedokáže většina lidí ani odhadnout. O kolik je navíc v nákladech „oškube“ banka či pojišťovna, už netuší téměř nikdo. I ty slušné fondy si třeba za správu vezmou ročně kolem 2 % majetku – ať vydělají nebo prodělají.

Přitom právě ty nové důchodové fondy budou tak nízkonákladové (v desetinách %), že s nimi mohou soupeřit na světě jen americké obrovské fondy životního cyklu. Ale to většina lidí nechápe a raději své peníze dává do životních pojistek, které mají naopak nákladovost tak (chytře) vysokou, že z „uložených“ peněz ubude vždycky. Tip: Máme se bát tunelování penzijních společností?

cestovko

Vyplatí se prakticky všem

Dalším – a zásadním – chybným přístupem jsou propočty, komu že se druhý pilíř „vyplatí“. Tyto všechny propočty vycházejí z iluze, že výpočet a valorizace důchodů budou v dalších desetiletích stejné. Jen odborníci vědí, že během minulých 20 let proběhlo 15 změn, které všechny byly k tíži, ne ke zvýhodnění. O tom, že se sníží tzv. náhradový poměr (důchod z prvního pilíře ve srovnání s příjmem), není pochyb, jde jen o to, o kolik.

Do kamene tesat by se měl závěr ekonoma Ondřeje Schneidera z think-tanku IDEA při CERGE-EI: Pokud srovnáme důchod z reformovaného systému s takto realisticky odhadnutým důchodem ze státního systému, je zjevné, že reforma je výhodná prakticky pro všechny obyvatele České republiky mladší 40 let. To oni budou muset ještě nejméně 30 let odvádět do důchodového systému 28 % svých mezd, a za to dostanou důchod ve výši možná 35 % mzdy, možná ještě méně. Kdyby takové zhodnocení nabízela jakákoliv finanční instituce, obvinění z tunelování by bylo na místě. U státu si pochvalujeme, jaký bezpečný produkt nám to nabízí…

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 2. 2013 14:32