Krize končí, plynule přecházíme do recese

Zdá se, že i naši investoři již překonali práh bolesti a po masových výprodejích se postupně do fondů vracejí. Po 200 milionech za předminulý týden se i v minulém týdnu prodeje překulily přes 200 milionů korun. Nejhorší poklesy máme za sebou, ale další stále mohou přijít.

Jakoby se květen v půlce rozhodl, že se s tím odlivem něco musí dělat. Nejenže tedy snad ustaly velké odlivy z fondů peněžního trhu, kde ISČS Sporoinvest je už asi natrvalo v plusu (statistiku trochu kazí jen 100 milionů odlivu z KBC Multi Cash ČSOB CZK), ale po dvou letech a celkem během nich odkoupených 12 miliardách se na výsluní derou i dluhopisové fondy. O bezmála 100 milionů korun prodejů se ovšem postaral především ING: jak 82 miliony do Českého fondu obligací, tak i 27 miliony korun (přes milion euro) do Slovenského dluhopisového fondu.

Fondy 22. týden 09
Fondy V mil. Kč
Peněžního trhu  –21
Dluhopisové 93
Smíšené  –22
Akciové 93
Zajištěné 70
Celkem 213

Vlastně nebýt ING, fondy by jako celek skončily jen kousíček nad nulou, protože totéž platí o akciových fondech, kde se také zhurta prodejního žezla chopil ING Český akciový s 83 miliony korun. Tento náš 7,5miliardový akciový obr je tak už dvojnásobně velký než ISČS Sporotrend, ale na jeho 41,7% výnos za poslední tři měsíce se zase naopak musí podílníci koukat hodně podezřívavě, protože ISČS Sporotrend vykazuje 83,6 % – tedy naopak. Možná i tento výnos investory trochu odrazuje. Ale vidíme exemplární příklad výhod pravidelného investování – jedině tak se může investor těšit a radovat, když trhy padají, protože ví, že nakupuje za babku.

Fondy 22. týden 09

Smíšené fondy si jakožto kompromis balancovaných strategií budou asi ještě dlouho lízat akciové rány, přestože dluhopisová složka portfolia se bude postupně hojit (snad) rychleji. Zajištěné fondy sice začnou asi opět „nahrazovat“ konzervativní strategie, ale pár desítek milionů týdně pak vždy „zařízne“ jeden velký, kterému bude končit období z dob jejich slávy.

Výnos je odměnou za riziko

Nu a co můžeme čekat? Přestože vlastní finanční krize končí, přecházíme plynule do recese, jejíž hloubku zatím cyklus jen naznačuje: 5,7% pokles americké ekonomiky za 1. čtvrtletí (po poklesu o 6,3 % za 4Q08 – pozor, jde o mezikvartální čísla)! U nás zase průmyslová výroba v dubnu meziročně padla o 23,5 %, a protože nejhůř dopadly hutě, sešup není u konce. To se nutně promítne jak do zaměstnanosti, tak spotřeby domácností. Inflace v eurozóně je poprvé v historii na nule – deflace prý nehrozí, ale kdo věří, ať tam běží.

Snad ta nejhorší tempa poklesů máme skutečně za sebou, ale to neříká nic o těch možných dalších. Vleklé nemoci přecházející do chronicity bývají mnohem horší než ty, které sice „bouchnou jako saze“, ale na něž rychle mobilizujeme protilátky. Zatím se vlády pokouší léčit to nejhorší na dluh, ale to nám z těch vleklých problémů nepomůže. Musíme si zvyknout na mnohem ostřeji nastavené „rizikové prémie“, ale pro investora z toho plyne stále to samé jediné: výnos je jen a jen odměnou za podstoupené riziko. Bez ochoty jej podstoupit na ně raději zapomeňte.

S tím pěkně kontrastuje fakt, že Češi loni prosázeli v loteriích a sázkových hrách rekordních 128,5 miliardy korun, což představuje meziroční zvýšení o 18,6 % a výrazné zrychlení tempa růstu z minulých let – blbost nejen kvete, ale přímo pučí.