Krize jako příležitost pro změnu

Na krizi není třeba nahlížet jako na strašáka, který nám vezme peníze a pracovní místa. Krize je především velkou příležitostí. Záleží jen na nás, jak ji dokážeme uchopit.

Dle nejnovější zprávy Raiffeisenbank to vypadá, že se příští rok místo mírného růstu dočkáme hospodářského propadu. Ten má být dokonce vyšší (-1,2 procenta) než v zemích Eurozony (-1,0 procent)

Lze tedy očekávat, že místo poklesu zaměstnanosti bude docházet k opaku – nižší poptávka po našem zboží ze strany Německa a dalších významných obchodních partnerů povede k tomu, že nezaměstnanost bude atakovat 10procentní hranici. I přes všechna negativa a těžkosti, která to přináší, však lze najít i něco pozitivního. Něco, co nás celkově jako společnost může posunout o pořádný krok dále. 

Z pole do služeb

Vraťme se trochu do historie. V  17 a 18. století pracovalo více než 70 procent lidí v zemědělství. Stále dokonalejší a intenzivnější obdělávání půdy společně s obrovským uvolněním pracovní síly po zrušení nevolnictví vedlo k nastartování průmyslové revoluce.

Nastal proces „kreativní destrukce“, kdy stále rostoucí produktivita v zemědělství snížila cenu zemědělských komodit natolik, že zemědělství už zkrátka přestalo být terno. Lidé se začali stěhovat do měst – své štěstí hledali v průmyslu. Nebyl to žádný med, dělníci pracovali až 16 hodin denně a příjmy stačily ledatak nasytit hladové žaludky.

Jejich výdělky však byly větší  než v zemědělství. Také si osvojili celou řadu nových schopností. Nejlepší z nejlepších se stávali mistry a ti si často přišli na zajímavé peníze. Racionalizace a růst produktivity se však časem projevil v průmyslu. Lidé začali postupně přecházet do nového sektoru služeb. V současné době je ve vyspělých zemích v sektoru služeb zaměstnáno až 80 procent lidí, v zemědělství už setrvává jen kolem 1 až 2 procent pracovní síly.

Moc montoven

Bohužel naše ekonomika tento trend úplně nenásledovala. V Česku je v průmyslu zaměstnáno 38,6 procent pracovníků, kteří se na tvorbě hrubého domácího produktu podívají takřka totožným dílem (zhruba 37 procenty). Ve službách je zaměstnáno podprůměrných 58,6 procent lidí. Současná pozice průmyslu je tedy dlouhodobě neudržitelná a budeme muset následovat trend ve vývoji služeb.

Nahrávají tomu i rizika. Podstatná část z těchto průmyslovou podniků jsou obyčejné montovny založené na málo kvalifikované pracovní síle. Jedná se o společnosti, které k nám přišly většinou jen díky štědrým investičním pobídkám v minulých letech. Až pobídky skončí nebo vzroste cena pracovní síly, poputují dále na východ. Česká ekonomika je proto velmi citlivá na otřesy v zahraničí a není divu, že naše hospodářství je z velké části závislé na vývoji v Eurozóně, především našeho největšího obchodního partnera Německa.

Vzory máme

Zdá se, že naše situace je do budoucna velmi obtížná. I přesto však můžeme najít země, které by mohly být naším vzorem. Podívejme se třeba na Izrael. Technologicky náročný průmysl zaměstnává jen 16 procent pracovní síly, vytváří však 32,6 procenta HDP. Izrael je dalším ze světových center, kde probíhají významné technologické inovace.

Vysoké školství společně s výzkumem je úzce zaměřeno na potřeby velkých firem. Nejvýznamnější a největší společnost zaměřená na výrobu mikročipů Intel si svou činnost nemůže v Izraeli vynachválit.

Situace u nás je bohužel diametrálně odlišná. Naše vzdělání není flexibilní a nedokáže uspokojit poptávku firem. Kvalifikovaných techniků je nedostatek, místo toho se podporují učňovské obory, které nenabízejí dostatečnou perspektivu pro absolventy (nástupní mzdy jsou nízké).

Spolupráce se soukromým sektorem je nedostatečná. Udělování grantů je nastaveno nevhodně a podle toho vypadá i výzkum. Vynaložené prostředky nenesou kýžený efekt pro naši ekonomiku. 

Další části v manuálu „jak ve zdraví přežít krizi“ je nebýt závislý na vůli bankéřů a spekulantů a hospodařit jen s tím, co máme. Vláda by měla ukázat, že hodnoty jako spořivost, rozvážnost a transparentnost jsou věci, které už není možné přehlížet.

I v tomto případě je realita jiná. Rozpočtové škrty jsou nesystémové a nedostatečné. Máme tu desítky zbytečných úřadů, které nikdo nezruší. Vláda chce získat  peníze prostřednictvím zvyšováním daní, což nejen, že bude tlumit hospodářský růst, ale některé sektory (například stavebnictví) přesune do sféry šedé ekonomiky.

Přitom i tady máme vzor, od kterého se můžeme leccos přiučit. Estonsko zažilo v roce 2009 propad hrubého domácího produktu o 14,3  procent. Daňové příjmy poklesly obrovským tempem a zdálo se, že Estonsko zkrachuje.

Muselo přikročit ke skutečně radikálním krokům, z nichž některé byly velmi bolestivé. Například plošné snížení platů ve všech sektorech, posunutí odchodu do důchodu na 65 let nebo nastavení dalších transparentních opatření ve veřejném sektoru.

To vše kombinované se značným zflexibilněním pracovního práva, které přineslo podnikům možnost lépe odolávat krizi, přispělo k tomu, že se dostavilo kýžené ovoce. Nezaměstnanost od té doby poklesla na polovinu a Estonsko pokračuje ve svém hospodářském zázraku. Pro rok 2011 očekává růst ve výši 8 procent hrubého domácího produktu. Rozpočet je přebytkový a k tomu zadlužení dosahuje „směšných“ 6,6 procenta hrubého domácího produktu. O takové hodnotě se nám může jen zdát.

Kreativní destrukce

Na závěr si tedy zopakujme. Není třeba házet flintu do žita a propadat depresím. Nová vlna krize může být příležitosti pro změnu, která nás může, podobně jako kreativní destrukce, posunout o krok dál. Pokud chceme být vyspělou zemí, nic jiného nám ani nezbývá.

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 12. 2011 23:09