Kreditní deriváty CDS a jejich varianty II.

Zaměříme se na popsání různých druhů Credit Default Swapů, které spadají právě do kategorie kreditních derivátů.

Na úvod článku nebude na škodu připomenout si ve stručnosti základní podstatu právě Credit Default Swapů (dále jen CDS). Podstata CDS spočívá v tom, že se subjekt A chce zajistit proti defaultu, který musí být přesně definován například jako nesplacení pohledávek v podobě dluhopisových kupónů, bankrot, fúze, snížení ratingu a podobně, referenční entity, pod kterou si můžeme představit třeba obchodního partnera, ke kterému se váže naše pohledávka. Zajištění se provede ve spolupráci se subjektem B, kterému se v pravidelných intervalech platí fixní částka, což ve své podstatě představuje prodej kreditního rizika tomuto subjektu. Pokud dojde k definovanému defaultu dlužníka (= úvěrová událost), subjekt B zaplatí odměnu (například odkoupí nepoužitelné dluhopisy) subjektu A a CDS kontrakt je ukončen.

Constant maturity credit default swap

Constant maturity credit default swap (dále jen CMCDS) poskytuje zajištění proti defaultu a kupující kontraktu platí plovoucí částku, která se obnovuje na pravidelném základě (čtvrtletně nebo pololetně). S konstantní splatností CDS je možné oddělit riziko defaultu s rizikem spreadu, a tím snížit citlivost na změny v kreditním spreadu. Obecně lze říci, že se CMCDS výrazně neliší od klasických CDS. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že pravidelné platby, které jsou placeny kupujícím, jsou na bázi plateb plovoucích, což je rozdíl oproti platbám fixním u CDS. Tato platba je často spojena s konkrétními referenčními sazbami, pod kterými si můžeme představit třeba pětiletou CDS sazbu. Stejně tak by platba mohla být spojena s vybraným CDS indexem. Každopádně by se měla tato platba obnovovat v pravidelném intervalu, což již bylo zmíněno v úvodu.

Výhodu hledejme například v tom, že při klasickém CDS může nastat situace, kdy má referenční entita nejdříve horší rating, který se postupem času zlepší, nicméně kupující kontraktu stále platí stejnou fixní částku neodpovídající podstupovanému riziku, což by se v rámci CMCDS nestalo.

Equity default swap

Equity default swap (dále jen EDS) používá technologii klasických CDS, ale neslouží k přenosu kreditního rizika. EDS přenáší riziko velkého poklesu tržní hodnoty akcií. EDS jsou stejně jako v případě CDS spojeny s možností napojení na poukázky a převzetí na kapitálový trh ve formě Equity linked notes či Credit linked notes, o kterých si povíme na konci tohoto článku.

Metoda EDS spočívá ve výběru „spouštěcí“ události, která je podobná události úvěrové u CDS. Obvykle se může jednat o pokles 30 a více procent z tržní hodnoty akcií od data sjednání kontraktu. Vypořádání může být v podobě fyzického předání nebo peněžního vyrovnání, které je buď založeno na předem stanovené fixní výplatě, nebo na skutečném poklesu v tržní hodnotě akcií. V případě fixní výplaty se může jednat o náhradu na úrovni 50 %, což znamená, že pokud tržní hodnota akcií poklesne o 30 a více procent, kupující kontraktu dostane právě tuto hodnotu.

Zatímco stanovení úvěrových událostí v rámci kreditních derivátů je méně transparentní, „spouštěcí“ události u EDS jsou založeny na regulérních tržních informacích, a tudíž je můžeme považovat za více věrohodné.

Credit default basket swap

Credit default basket swap (dále jen CDBS) slouží k ochraně proti defaultu více referenčních entit, a to obvykle se stejnou nominální hodnotou. Kupující kontraktu obdrží celý koš možných defaultů, a pokud jeden z nich skutečně nastane, kontrakt se vypořádá a zruší. Pokud nejsou defaulty v koši ve vzájemné korelaci, ztráty prodávajícího kontraktu jsou limitovány pouze jedním defaultem, ale zároveň má expozice v dalších jménech. Za předpokladu, že je pravděpodobnost druhého defaultu nízká, kupující zajištění platí platbu za celý koš, ale výsledná cena je mnohem nižší, než kdyby si vše sjednal individuálně po jednom. Je však nutné podotknout, že fixní platba je vyšší než u klasických CDS, protože pravděpodobnost jednoho z x defaultů v koši je samozřejmě větší.

Indexové CDS

Na rozdíl od klasických CDS, které jsou obchodovány na OTC trhu kreditních derivátů, indexové CDS jsou standardizovány. To znamená, že jsou vysoce likvidní a obchodují se na velmi malém spreadu (rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou). Tento fakt představuje levnější zajištění portfolia CDS nebo dluhopisů díky indexu, protože nákup jednotlivých CDS by vyšel nepochybně dráže. Díky tomu je primární trh dobrým prostředkem pro získání diverzifikace úvěrové expozice.

Můžeme najít dvě hlavní větve těchto indexů:

  1. CDX - CDX indexy obsahují především společnosti ze Severní Ameriky,
  2. iTraxx – iTraxx indexy obsahují společnosti ze zbytku světa.

Credit linked notes

Credit linked notes (dále jen CLN) jsou dluhové cenné papíry nesoucí úrok, jejichž úroky a splátky jsou závislé na platební schopnosti podkladového dlužníka – například stát nebo obchodní společnost. Pokud nenastane úvěrová událost, držitelé dluhopisu obdrží atraktivní úrokové platby, které jsou obvykle vyšší než v případě srovnatelných vládních či korporátních dluhopisů. V době splatnosti je jistina CLN splacena v nominální hodnotě. V případě, že však úvěrová událost nastane, CLN je splacen předčasně a slouží jako úhrada závazků podkladového dlužníka.

Obecně lze říci, že CLN představují určitý předstupeň CDO (Collateralized Debt Obligation), takže se jedná o formu sekuritizace CDS. CLN jsou ve své podstatě stejné jako CDS, ale hlavní rozdíl spočívá v tom, že prodávající kontraktu své riziko podstupuje dále. Úvěrové riziko tudíž nesou drobnější investoři, kteří nakoupili poukázky (notes).

Anketa

Obchodujete s deriváty?