Konkurenceschop­nost: Zaměstnanost, mzdy a kurz koruny

O recesi se již napsalo mnoho slov a vět. Není divu, jde o nejdéle trvající kontinuální pokles od přechodu na tržní ekonomiku.

O recesi se již napsalo mnoho slov a vět. Není divu, jde o nejdéle trvající kontinuální pokles od přechodu na tržní ekonomiku. Píše se především slabé domácí poptávce,“ blbé náladě“ domácností a uspěchané fiskální konsolidaci. Jenže nijak slavné to není ani s vývozem. Při pohledu na obchodní bilanci se zdá, že je vše naprosto v pořádku. Přebytek zahraničního obchodu se loni zvýšil na rekordních 310 miliard korun z předloňských 191 miliard korun. Jenže reálná data, z nichž se počítá HDP, ukazují trochu jiný obrázek. Poslední dvě čtvrtletí se vývoz snížil (v mezikvartálním srovnání), a ani v předchozích dvou kvartálech to nebylo nijak slavné. Celkově v průběhu současné recese vývoz v podstatě stagnoval.

Klíčovým faktorem je samozřejmě vývoj poptávky v zahraničí, neméně důležitý je ovšem vývoj kurzu koruny. Při současném trendu oslabování koruny lze intuitivně usoudit, že kurz by neměl být problém. Podívejme se ovšem na klíčové ekonomické relace podrobněji.

Vývoz si můžeme představit jako funkci zahraniční poptávky a konkurenceschopnosti, přičemž konkurenceschopnost závisí především na produktivitě, výrobních nákladech a směnném kurzu, které dohromady definují reálný kurz.

Nesoulad těchto tří parametrů dostal do potíží jih Evropy. Korekce byla nevyhnutelná. Reálný kurz (deflovaný jednotkovými mzdovými náklady) od začátku krize v roce 2008 do 3. čtvrtletí 2012 (poslední dostupná data Eurostatu) oslabil o 14 procent v případě Řecka, 11,5 procenta v případě Španělska a 8,8 procenta u Portugalska. Příčiny potíží Irska byly jinde, nicméně oslabení reálného kurzu o 20 procent mu výrazně pomohlo dostat se z potíží.

V případě české měny došlo ve stejném období k posílení reálného kurzu o 2,1 procenta. Pro srovnání: v Polsku došlo k reálné depreciaci o 10,8 procenta, na Slovensku o 4,1 procenta a v Maďarsku o 2,8 procenta. Závěr? Česká ekonomika ztrácí konkurenceschopnost.

Jak je to možné? Odpověď je v relaci zmíněných faktorů. Při poklesu poptávky a produkce, by musela výrazněji klesnout zaměstnanost, mzdy nebo kurz koruny. Reálné jednotkové mzdové náklady v letech 2009–2012 stouply o 4,2 procenta (produktivita vzrostla o 2,2 procenta, ale náklady na práci se zvýšily o 6,4 procenta).

Jedním z pozitivních bodů na české ekonomice je, že po dvou recesích v krátkém sledu zůstává míra nezaměstnanosti nižší než ve většině ostatních evropských zemí. Daní za to ale je nezbytná reakce mezd. V letech 2010 a 2011 reálné mzdy rostly minimálním tempem, loni klesly a letos se nejspíše zase sníží. A přesto je to málo z pohledu konkurenceschopnosti.

Jako v ekonomii často, otevírá se trade-off mezi mzdami a zaměstnaností na jedné straně a kurzem (a inflací skrze růst dovozních cen) na straně druhé. Pokles mezd a snížení zaměstnanosti by dále oslabily domácí poptávku. Naopak inflační impuls by nyní vadit nemusel vzhledem k téměř čtyřleté jádrové deflaci. České ekonomice by se hodilo něco podobného jako japonská „abenomics“, tj. kombinace slabší měny, alespoň neutrální fiskální politiky a strukturálních reforem.