Komu vyprázdní rostoucí ceny potravin žaludek?

Všímáte si rostoucích cen potravin? Pokud ne, určitě je zaznamenala aspoň vaše peněženka. Co na rodinném rozpočtu pociťujeme nejvíc?

Jak se tak postupem času procházíte uličkami svého oblíbeného hypermarketu či obyčejného krámku se smíšeným zbožím, určitě pozorujete, že ceny potravin již nejsou to co dřív. Za jídlo, byť jej kupujeme stejně, utrácíme čím dál více s tím, že lépe rozhodně nebude. Jaká je situace ve světě, kdo je na růst cen potravin náchylnější a proč, to si povíme níže.

Kukuřice, rýže, pšenice, nejvýznamnější základní potraviny, jejichž ceny, vyjma několik nepatrných korekcí, neustále rostou. Rychle rostoucí světová populace toho jednoduše spořádá čím dál více, navíc roste apetit obyvatel stále bohatších asijských a jihoamerických zemí.  Jenže obdělávatelná půda není nafukovací, nezbývá tedy než zvyšovat produktivitu zemědělství, to se ale snáze řekne než udělá, a tak nám prozatím nezbývá než doufat v to, že se růst cen potravin nenadechne k výraznějšímu růstu. Čtěte také: Seznam restaurací, které vás okrádaly na cenách a potravinách

Chléb a hry

Není nic horšího než hladovějící obyvatelstvo, to už věděli i staří Římané, určitě jste již někdy zaslechli jejich „chléb a hry“. To platí stejně jak pro středověký Řím, tak pro 21. století. A tak se není co divit ochranným opatřením z nedávných let, kdy například Vietnam s Indií omezil vývoz rýže nebo Rusko vývoz pšenice. Proč? Jen pro představu, cena pšenice vzrostla v uplynulých pěti letech o 85 %, přičemž jen za  uplynulý rok činil nárůst ceny pšenice 75 %, u kukuřice jsme pak mohli od konce dubna roku 2006 pozorovat nárůst ceny o celých 195 %, od konce dubna 2010 vzrostla cena kukuřice o 102 %. U rýže je situace trošku odlišná, za předešlých 5 let její cena sice vystoupala o 160 %, v uplynulém roce však došlo k poklesu ceny ve výši –0,3 %. Všechny údaje jsou samozřejmě v dolarovém vyjádření.

Velice barvitě by vám pak o rostoucích cenách mohli vyprávět třeba v Egyptě, jehož obyvatelé vyšli na začátku roku do ulic i kvůli rostoucím cenám pšenice na domácím trhu. Proč se ovšem bouří obyvatelé okolo Nilu, ale ti ze Saudské Arábie už ne?

Je to dáno tím, že v jednotlivých koutech světa činí výdaje na potraviny jinou část celkových výdajů. Zatímco u obyvatel USA činí výdaje na potraviny 7 % veškerých výdajů, u obyvatel Indie je to již více než 35 %, podobně je tomu pak v Číně (cca 33 %), Rusku (28 %), Vietnamu (38 %), Egyptě (38 %) nebo na Ukrajině (42 %). Čtěte také: Jak neplatit ekologický poplatek při registraci auta?

Pokud tedy zdraží základní potraviny o nějakých 10 %, znamená to pro obyvatele Indie daleko větší zátěž než pro obyvatele České republiky, kteří za jídlo vydají 15,3 % veškerých výdajů. Protože zatímco v České republice můžeme omezit výdaje například za alkohol a tabákové výrobky (cca 8,6 % výdajů) či telefonní služby (cca 3,7 % výdajů), obyvatelé Indie či Egypta již tolik možností nemají.

Chudý nemusí znamenat hladový

Méně vyspělé země však nemusí být odkázání na milost a nemilost výsledků nadcházejících sklizní. Konkrétně Vietnam je světově největším vývozcem rýže, velikost jeho exportu činí 27 % celosvětového vývozu rýže. Druhým největším světovým vývozcem rýže je pro některé překvapivě Pákistán, který je zodpovědný za 13,5 % celosvětového vývozu rýže, následují USA s 10,6 %, Indie se 7,2 % a Čína s 5,35 %. Největšími světovými vývozci pšenice jsou pak USA, Francie, Kanada, Austrálie, Argentina a Ukrajina. Čtěte také: Srovnání: Kolik zaplatíte za plyn v roce 2011?

Jak je tomu u kukuřice? Největším vývozcem jsou opět USA, následované Argentinou, Brazílií, Ukrajinou a Jihoafrickou republikou. Na dovozu potravin je pak ale závislé třeba takové Japonsko, třetí největší ekonomika světa, kde činí náklady spojené s potravinami cca 14 % veškerých výdajů obyvatel.  Tato téměř kritická závislost na dovozu potravin však nemusí znamenat, že budou Japonci trpět hladem, budou-li pro ně uzavřeny sýpky po stránce potravin soběstačných zemí.  Japonci disponují výhodou v podobě obrovské kupní síly, mohou si tedy dovolit koupit třeba pšenici za daleko větší ceny než Egypt, jehož obyvatelé jsou rovněž odkázáni na dovoz potravin.  Podobně je tomu pak například v případě Jižní Korey či Saudské Arábie. Ceny, které jsou tyto země schopny za potraviny nabídnout, si jistě najdou svého prodejce.

V některých případech tomu tak však je

Když vynecháme po potravinové stránce soběstačné země  a státy disponující velkou kupní silou, zbude nám skupinka zemí, především afrických, které trpí závislostí na dovozu potravin, vysokým podílem výdajů směřujících směrem k nákupu potravin, což se rovná i nízké kupní síle, protože platí, že čím vyšší kupní síla, tím menší podíl výdajů směřuje směrem k základním potravinám. Čtěte také: Kolik ušetříte při změně dodavatele elektřiny?

Řeč je o zemích jako Egypt, Alžírsko, Nigérie, Maroko, Tunisko. Tedy země, v nichž bylo začátkem tohoto roku pořádně horko, v souvislosti s rostoucí nespokojeností obyvatel s prací stávajících vládních představitelů. A jedním z důvodů nepokojů byly právě i ceny potravin, které již vyšplhaly na takové úrovně, že se pro obyvatele těchto zemí staly špatně dostupnými i základní potraviny jako pšenice a kukuřice (rýži v těchto zemích moc nemusí). Horké hlavy obyvatel severoafrických zemí již vychladly, otázkou však zůstává, na jak dlouho.

22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 5. 2011 7:26