Kolik investovat do nemovitostních a hedge fondů?

Investice do realitních a hedge fondů přestane být výsadou nejbohatších lidí – nový zákon o kolektivním investování je zpřístupní každému. Jsou ale opravdu pro každého? Zeptali jsme se za vás odborníků: „Pro koho jsou vhodné a v jaké míře by měly být zastoupeny v portfoliu?“

O zpřístupnění realitních fondů psal v minulém týdnu Ondřej Antoš v článku Realitní fondy: Kupte si nemovitost za babku a základní informace o hedge fondech podal Petr Zámečník v článku Hedge fondy – ruleta, nebo dobrá investice?. Zejména Ondřej Antoš varoval před posledními výsledky realitních fondů v Německu. I proto jsme položili odborníkům otázku: Pro koho jsou realitní a hedge fondy vhodné, v jaké míře by měly být v portfoliu zastoupeny a na co si dát pozor při výběru konkrétních fondů?

Milan Tomášek - ČP Invest

Milan Tomášek, portfoliomanažer ČP Invest

Kapitálový trh se vyvíjí a společně s jeho rychlým rozvojem vznikají i nové produkty. Mezi produkty, které dostanou zelenou, jsou tzv. hedgeové fondy či nemovitostní fondy.

Hedgeové fondy nepodléhají klasickým pravidlům alokace aktiv, investují do širokého okruhu investičních instrumentů a používají různé investiční strategie. V poslední době jsou v zahraničí stále ve větší oblibě. Objem aktiv se přibližuje hranici 2 biliónů USD a celkový počet těchto fondů dosahuje 10 000.

Hedge fondy se však od běžných fondů liší v několika oblastech. Podléhají mnohem menší regulaci než běžné podílové fondy, používají větší množství investičních technik (krátký prodej, pákový efekt, derivátové obchody), odlišná je i poplatková struktura a manažeři fondu mají většinou ve fondu zainvestované vlastní prostředky.

V minulosti byly tyto fondy doménou bohatých investorů. Probíhající změna zákona o kolektivním investování boří i tuto hranici. Investování do těchto instrumentů je však určeno spíše pro investory, kteří již mají zkušenosti s kapitálovým trhem a dokáží plně respektovat zvýšená rizika.

Primární myšlenka hedgeových fondů není vůbec špatná – vytvořit takovou kombinaci aktiv a instrumentů, které dokáží zbavit závislosti na trhu a vydělávat i v nepříznivých dobách. Pozitiva jsou tedy zřejmá – nezávislost na trhu, neomezená možnost využití instrumentů a strategií, participace na poklesu trhu. Tato pozitiva jsou samozřejmě vykoupena negativy. Nižší likvidita, větší závislost na kvalitách manažera, vyšší poplatky, nízká informační otevřenost a regulace.

A co na to současná praxe? Tento typ fondů to bude mít asi u nás velmi těžké. Drtivá většina současných investorů v podílových fondech preferuje konzervativní instrumenty – peněžní, dluhopisové, popřípadě české akcie. Po zkušenostech s nedostatečnou informovaností v 90. letech a pokulhávající regulací neočekávám dramatický zájem.

Není žádným tajemstvím, že hedgeové fondy jsou aktivní téměř ve všem a hlavně ve velkých objemech investovaných prostředků. Zde hrozí jejich další riziko. Pokud se změní tržní podmínky, může to způsobit kaskádu problémů a ztrát – viz krach LTCM v roce 1998 či prosáklé problémy GM na jaře loňského roku.

Hedgeových fondů ve světě je jako hub po dešti, jejich vliv na trhu je významný a velká řada z nich musí hledat nové a nové možnosti jak vydělat. Proto se urychluje cenový růst dluhopisů, akcií, nemovitostí.

Pokud je však někdo rozhodnut pro tento typ instrumentu, doporučuji mix hedgeových fondů a nespoléhat se pouze na jednoho manažera. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat informační otevřenosti, investiční strategii a minulé výkonnosti. Podíl těchto investic by měl tvořit okrajovou část portfolia.

Naopak novým impulsem se pravděpodobně stanou nemovitostní fondy. Nemovitosti jsou obecně považovány za stabilní a výnosnou investici, ale pro běžného člověka těžko dosažitelnou. Nemovitostní fondy však tuto možnost nabídnou v podstatě každému. Výhodou je možnost investovat do nemovitostí i při menším množství kapitálu a zároveň se zbavit břemene povinností spojeného s vlastnictvím nemovitosti.

Ve světě již tyto fondy fungují poměrně dlouho a zájemci investují v dlouhodobějším horizontu cca 7 – 10 let. Při nákupu podílu v daném fondu je nutné počítat s jistou výší prémie a zároveň je nutné získat o fondu základní informace, kterými jsou: výnosnost fondu, objekt investice, manažer fondu, ručitelská rizika a investiční horizont.

I přes určité nejasnosti jde legislativa správným směrem, což podpoří nejen oblast kolektivního investování, ale i oblast realitního trhu. Bohužel éra nadprůměrných zisků je za námi a úspěšné roky 2000 – 2004 se již pravděpodobně opakovat nebudou. Aby toho nebylo málo, německý vzor prošel během posledních dvou let očistnou kůrou, kdy došlo k podvodnému jednání osob v nemovitostních fondech, což vedlo k obrovskému výběru vkladů a uzavření několika fondů.

Zásadním problémem je skutečnost, že je na trhu přetlak likvidity a kvalitních projektů stále ubývá, což bude tlačit na rentabilitu a ziskovost. Celkově řečeno, tento typ investic je vhodný pro každého a nabízí dlouhodobou ochranu proti inflaci se zajímavým zhodnocením. V našich podmínkách si dokáži představit, že zastoupení těchto fondů bude tvořit významnou část portfolia drobných investorů a mohlo by dokonce dojít i ke snížení atraktivnosti peněžních fondů.

Milan Vávra, projektový manažer, Česká spořitelna

Odpověď je třeba rozdělit na dvě části:

  1. Realitní fondy (investující přímo do realit – ne tzv. realitní fondy investující do akcií realitních a developerských společností) jsou vhodné pro konzervativní investory, kteří očekávají výnos lehce nad úrovní dluhopisových fondů. Prostřednictvím těchto fondů mohou zhodnotit peníze i lidé, kteří nemohou nebo nechtějí utratit většinu svých úspor za koupi bytu nebo domu, který by pak dále pronajímali. Investice do realitních fondů by měla tvořit 20 až 25 % z investičního portfolia.

  2. Hedge fondy – patří mezi speciální fondy, a proto nepodléhají tak přísnému dozoru jako fondy standardní. Investují v podstatě do veškerých finančních i komoditních instrumentů po celém světě. Jsou určeny pro investory tolerantní k riziku, neboť investice do tohoto fondu je nadprůměrně riziková. V rámci investičního portfolia je brána spíše jako doplňková a neměla by přesahovat 10 až 15 %.

Při výběru fondu je v obou případech potřeba velmi pečlivě zhodnotit správcovskou společnost. Kvalita správy je u obou druhů investic klíčová. Rozhodně by se mělo jednat o členy renomovaných finančních skupin.

Radko Semančik, manažer vývoje produktů, ČSOB Investiční společnost

Jednotlivé investiční společnosti mají rozdílně definované jednotlivé investiční profily, proto se liší i jejich doporučení pro procentní zastoupení hedgových a realitních fondů v portfoliu klienta pro konkrétní investiční profil. Toto doporučení se ještě dále může lišit pro jednotlivé hedgeové fondy s ohledem na jejich konkrétní investiční strategii.

Obecně platí, že hedgeové a nemovitostní fondy patří mezi složky investičního portfolia, které diverzifikují riziko a potenciálně zlepšují jeho výnos. Tyto fondy standardně zaujímají 5 až 10 % z portfolia a nikdy by neměly tvořit jeho stěžejní či rozhodující složku. Jsou však určeny zejména investorům, kteří již mají zkušenosti s investováním do akciových či smíšených fondů. Při výběru konkrétních fondů je vždy dobré poradit se s odborníky.

Podle doporučení KBC/ČSOB nejsou hedgeové fondy určeny velmi konzervativním klientům. Pro další investiční profily již postupně roste jejich zastoupení v portfoliu klientů až na 5 % pro klienty, kteří patří mezi velmi dynamický investory.

Hedgeové fondy nabízené KBC nepatří mezi nejrizikovější investice (jak někdy veřejnost hedgeové fondy chápe), ale svojí rizikovostí (a tedy i očekávanou výnosností) jsou řazeny mezi dluhopisové a akciové fondy. Realitní (investující přímo do realit) a akciové-realitní (investující do akcií realitních a developerských společností) fondy také nejsou doporučovány velmi konzervativním klientům a u ostatních investičních profilů je jejich zastoupení v portfoliu opět ve výši 5 %.

Roman Dvořák - Pioneer Investments

Roman Dvořák, Product Analyst, Pioneer Investments Praha

Investice do hedge fondů klade větší nároky na znalosti, čas i velikost investice, proto je vhodná pro velmi omezenou skupinu investorů. Větší nároky na znalosti vyplývají z jiného typu rizik, většího počtu a složitosti jednotlivých strategií, různých technik a instrumentů využívaných při řízení fondu, jiných poplatků a způsobu jejich výpočtu apod. Větší časová náročnost zase spočívá v tom, že lze nakoupit a prodat hedge fond obvykle jen v určité obchodní dny, např. jednou za měsíc, kvartál nebo půlrok.

Problematické už může být jenom identifikovat hedge fond, protože některé se za něj vydávají, aby přitáhly pozornost. Ve skutečnosti využívají pouze některé techniky hedge fondů (např. prodej „na krátko“), ale postrádají další důležité znaky, především ten, že manažer do fondu investuje také své peníze.

Riziko hedge fondů nelze, na rozdíl od akcií a dluhopisů, vyčíst z volatility kurzu. Nestačí se podívat jen na křivku vývoje výkonnosti a podle míry kolísání usoudit velikost rizika. Podle tohoto kritéria by se některé hedge fondy, nebo především fondy hedge fondů, jevily jako méně rizikové než dluhopisy. Jsou zde ale jiná, tzv. operační rizika, kvůli kterým zkrachuje každý rok přibližně 10 % hedge fondů. Tato rizika je ale možné omezit fondem hedge fondů, který kombinuje různé investiční strategie a provádí hloubkový výzkum, aby předešel výběru problémových fondů.

„Koupit“ si manažera, který investuje do hedgeových fondů, tedy dává smysl jak z hlediska vylepšení parametru výkonnost/riziko celého portfolia, tak z hlediska kontroly „ukrytých“ rizik, která neodhalí klient ani jeho poradce. Je to často nejlepší cesta, protože k plné diverzifikaci by bylo zapotřebí 20 až 30 různých hedge fondů. Vsadit pouze na několik z nich by se kvůli výše zmíněným „neviditelným“ rizikům nemuselo vyplatit.

Vhodný podíl hedge fondů na portfoliu může představovat 5 až 30 %. Bohužel kvůli výše zmíněným bariérám si tuto investici mohou dovolit jen investoři, kteří mají víc znalostí a peněz.

Realitní fondy jsou oproti hedge fondům přístupnější širší skupině investorů. Minimální vklady nejsou tak vysoké jako u hedge fondů a ani jejich investiční strategie nejsou tak složité. Samy hedge fondy sice také mohou investovat do nemovitostí, ale této možnosti využívají jen okrajově.

Podle studie Kallberga a Liua (1996) je optimální váha realit v portfoliu, které obsahuje akcie, dluhopisy a hotovost, 9 %. Nutné je ale především rozlišovat, zda se jedná o fond, který investuje do realit přímo, nebo fond, který kupuje akcie nemovitostí. Zatímco první skupina, která se vyznačuje podobnou charakteristikou jako dluhopisové fondy, má pro dynamické portfolio diverzifikační přínos, druhá, která se více podobá akciovým fondům, k diverzifikaci moc nepřispívá.

Redakce

Jak realitní, tak hedge fondy jsou navzdory zpřístupnění pro široké investorské masy vhodné stále spíše zkušeným investorům. Názory na zastoupení těchto alternativních investic se velmi liší – od „okrajového“ po až 30 % u hedge fondů a až 25 % u realitních fondů. Nelze opomíjet ale ani „rizikový profil“ investora.

Anketa

Budete investovat do realitních nebo hedge fondů?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 1. 2009 18:53