K čemu vám poslouží kreditní deriváty CDO a jejich varianty?

Poznejte další typy Collateralized Debt Obligations, které spadají právě do kategorie derivátů kreditních. Jak je můžete využít?

Základním kreditním derivátům, které můžeme zařadit do kategorie finančních derivátů, byla již část článku v obecné rovině v minulosti věnována, proto doporučujeme před začátkem čtení dalších odstavců věnovat pár minut jejímu přečtení. Pochopení a především porozumění problematiky kreditních derivátů a jejich principů u dalších variant vám to následně nepochybně usnadní. Čtěte více: Finanční deriváty: obchodujte s počasím, pojistkami a exotikou

Sekuritizace aktiv

Pojem, který s Collateralized Debt Obligation (dále jen zkráceně CDO) úzce souvisí, je sekuritizace aktiv. Pojďme si ho nyní trochu přiblížit. Sekuritizace aktiv je proces, během něhož dochází k přeměně aktiv (například poskytnuté úvěry banky) na cenné papíry, které jsou určené k dalšímu obchodování. Pro tyto účely je nutné založit takzvaný Special purpose vehicle (dále jen SPV), což je v podstatě investiční banka, a přes něj emitovat poukázky, které budou kupovat další investoři. 

V těchto poukázkách jsou obsaženy například poskytnuté úvěry. Jak dochází ke splácení poskytnutých úvěrů banky, tak banka postupně splácí kupóny na poukázkách investorům, ale sama již nenese případné riziko, že nedojde ke splacení poskytnutých úvěrů. Toto riziko je přeneseno právě na samotné investory.

Další typy kreditních derivátů CDO

Na úvod znovu věnujme trochu času stručnému popisu klasických CDO, od nichž se odvíjí další varianty, které si popíšeme v následujících částech článku. Podstatou CDO je již zmíněná sekuritizace aktiv (dluhopisy, úvěry, hypotéky a podobně) a balení těch aktiv do balíčků, které jsou následně nabízeny dále investorům v takzvaných tranších podle rizikovosti – senior, mezzanine a junior. 

Jednotlivé tranše mají svůj vlastní rating (mimo junior tranše) a nutno podotknout, že například junior tranše jsou nejvíce rizikové, což znamená, že se kupóny z poukázek vyplácejí až jako poslední = k výplatě nemusí vůbec dojít. Díky tomu, že existuje více rizikových kategorií, tak si sami investoři mohou vybrat, které tranše nejvíce odpovídají jejich investičním záměrům.

Cílem tohoto procesu může být snaha o vyvedení určité části aktiv z bilance banky, která může být třeba problémová, uvolnění regulatorního kapitálu a obecně zbavení se části úvěrového rizika instituce. Svou roli zde sehrávají také ratingové agentury, jejichž úkolem je ohodnotit dle rizikovosti tyto instrumenty a přidělit jim výsledný rating. 

Pro investory je často velmi obtížné tyto sofistikované produkty ocenit, proto využití přiděleného ratingového stupně vítají jako usnadnění svého investičního rozhodnutí. Jak již však z minulosti víme (například finanční krize 2008), přidělený ratingový stupeň vždy neodpovídal skutečnosti a často byl nadhodnocen, což mohlo investiční rozhodnutí učinit špatným.

Přečtěte si také: Jak se vyhnout osmi základním investičním chybám?

Syntetická CDO

Syntetická CDO jsou finanční deriváty, jejichž vytvoření je dosaženo díky sekuritizaci portfolia Credit default swapů (dále jen CDS). Vytvoření těchto derivátů je snadnější, protože se nevytvářejí z dluhopisů nebo půjček, ale právě přes CDS. SPV zde funguje jako příjemce fixní platby z CDS a dále financuje jednotlivé vydané tranše.

Základní struktura syntetické CDO

Zdroj: www.standardandpoors.com

Bohužel se autorovi článku nepodařilo najít vhodný obrázek na ukázku v českém jazyce, ale pro vysvětlení bude tento anglický jistě dostačující. SPV v celém procesu funguje jako prodávající CDS kontraktu, což znamená, že dostává v pravidelných intervalech pevně stanovenou částku jako odměnu od kupujícího zajištění, na druhé straně však podstupuje riziko, že dojde k úvěrové události a bude se muset podílet na úhradě škody – například při nesplacení pohledávky v podobě úvěru referenční entitou. Aby se tomuto riziku SPV efektivně vyhnul, emituje poukázky (notes), v nichž je obsažen CDS kontrakt, které nabídne dále investorům.

Při emisi CDS získává SPV peněžní obnos díky výnosu z emise, který použije pro emisi CDO. Peníze z emise CDO a prémie z CDS jsou vloženy do kolaterálu v podobě bezrizikových aktiv (například vládní dluhopisy či jiné vysoce kvalitní dluhopisy), i když v dnešní době není pojem „bezrizikové aktivum“ úplně relevantní ve spojitosti s vládními dluhopisy například Řecka a jemu podobným státům. Tento kolaterál slouží jako nástroj pro náhradu ztráty v případě defaultu druhé strany v CDS a zbylá část je k dispozici držitelům příslušné tranše.

CDO2 (CDO na druhou)

CDO na druhou jsou založeny na tom, že SPV kupuje poukázky z jiných CDO a na ně emituje další tranše takzvaně CDO2. Hlavním motivem tohoto jednání je snaha o větší diverzifikaci, ale díky skutečnosti, že jsou CDO obecně poměrně nepřehledné, může dojít v okamžiku velkých defaultů ke zjištění, že jsou vybrané firmy ve všech dosavadních CDO a tím se ztráty ještě zvětší. Nicméně vyčíslit přesně ztrátu je trochu problematická záležitost, protože především záleží na faktu, jak byly původní CDO poskládány a jak se v nich defaulty rozložily.

Single tranche CDO (CDO „šité na míru“)

CDO „šité na míru“ jsou přirozeným rozšířením struktury klasických a syntetických CDO, které jsou součástí kreditních derivátů. Jedná se o transakce, které jsou vyrobeny na zakázku jednotlivých investorů. K emisi dochází přes SPV s tím, že se emituje více tranší, ale zpravidla platí, že pouze jedna tranše bývá prodána. Ty zbylé neprodané představují určitý polštář, který zůstává emitentovi v rámci vlastní kapitálové struktury. Podkladový balíček je většinou sestaven na přání jediného kupce vybrané tranše (například velké pojišťovny).

V této „výrobě“ na zakázku si může sám investor určit, jaký ratingový stupeň bude tranše mít, jaká bude splatnost, typ kupónu (pevný či plovoucí), úroveň podřízenosti, typ použitého zajištění a podobně. Obvykle je cílem vytvořit takový dluhový nástroj, kde je návratnost investice výrazně vyšší než u srovnatelně hodnocených dluhopisů, proto jsou tyto instrumenty mimo jiné nazývány také jako arbitrážními CDO.